Dva mladí Češi pěstují cvrčky po tunách. A sní o hmyzím burgeru

Radek Hušek a jeho společník Daniel Vach před pár lety rozjeli neobvyklý byznys. Začali s prodejem tyčinek z mouky ze cvrčků. Dnes v Thajsku spoluvlastní největší cvrččí farmu na světě. A pracují na tom, aby po mouce uměli za pár let vyrábět i chutné burgery. Ze cvrčků.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Začínal jste hraním pokeru. Jak k tomu došlo?

Na gymnáziu mě jednou spolužáci přizvali do hry, bylo to o deseťáky, dvaceťáky a hrozně mě to chytlo. Pak jsem zjistil, že se to hraje přes internet, a několik měsíců jsem se trápil na hrách zdarma. Bylo to bláznivé, třeba dvacet tisíc lidí hraje turnaj o dvacet dolarů. Jednou jsem tam vyhrál asi pět dolarů a tím jsem ve druháku nastartoval svou kariéru v pokeru.

 

Jak dlouho ta hráčská kariéra trvala?

Začínal jsem od malých turnajů, pak se přesunul na jinou hernu a začal hrát více profesionálně. Dostal jsem se do české komunity profesionálních hráčů, co pak hrávali velké turnaje v Las Vegas. Když mi bylo čerstvých osmnáct, hrál už jsem legálně o relativně velké peníze, ale tehdy zrovna jeden den vypnuli všechny servery heren v USA. Já tam přišel o vyhrané peníze, bylo to čtyři a půl tisíce dolarů, asi sto tisíc korun. Dodnes se tomu dni říká v pokeru Black Friday, peníze mi vrátili asi po roce. To už jsem ale mezitím spoluzaložil neziskovku na podporu sportu Nejsme líná generace.

 

Proč jste s pokerem skončil, když vám to docela dost vydělávalo?

Pokerem jsem si vydělával dost, za rok a půl asi čtyři sta tisíc, což bylo hodně peněz na to, že jsem byl na střední škole a bydlel u rodičů. Ale po zkušenosti s vypnutými servery jsem ztratil nadšení. Neměl jsem z toho dobrý pocit, ne že by to bylo negativní, je to dovednostní hra, ale nevytvářím žádnou hodnotu. Hráči se jen obírají o peníze.

 

Práce v neziskové organizaci vám přinesla větší uspokojení?

Byli jsme občanské sdružení, organizovali jsme Běh Terryho Foxe proti rakovině. Stálo nás to spoustu práce a pak běželo asi šedesát lidí a vybrali jsme patnáct tisíc korun. Říkal jsem si, že kdybych místo toho pracoval, tak bych mohl z platu přispět více, než kolik jsme vybrali. Při studiu na vysoké škole jsem založil firmu a pak jsem narazil na koncept sociálního podnikání, který mne nadchnul. Takže když mě oslovil Daniel Vach (společník v Sens – pozn. aut.), prodal jsem firmu z vysoké školy a šel do toho.

 

 

Začínali jste vybíráním peněz na Kickstarteru. Proč?

Chtěli jsme si potvrdit na trhu, že je o něco takového zájem. Byl rok 2016 a v celé Evropě nebyly žádné produkty s hmyzem. Poprvé jsme šli s kůží na trh a báli jsme se, že si lidé zaťukají na čelo s tím, že je to úplná blbost. Ale nevysmáli se nám, a nakonec jsme vybrali patnáct tisíc eur. Na základě toho jsme nastartovali celé Sens, dostali jsme nabídky od investorů, měli jsme objednávky i mimo Českou republiku. Pak už jsme mohli investorům ukázat, že jsme za měsíc dokázali prodat tyčinky za 350 tisíc korun.

 

Jak jste se dostali až k cvrččí farmě?

Nejprve jsme začali jen s budováním značky Sens a vysvětlovali jsme lidem, proč jíst hmyz. Farma přišla později. Hledali jsme, odkud brát cvrččí mouku, což je klíčová surovina. Viděli jsme, že není moc dobrých dodavatelů, a že pokud chceme dodávat supermarketům, budeme té mouky potřebovat hodně. A za nižší cenu. Všichni nám vytýkali, že to je drahé, tyčinka byla za 79 korun. Takže jsme se spojili s jedním dodavatelem, Francouzem Nicolasem Berrym, a postavili obří cvrččí farmu v Thajsku. Snažíme se, aby byl cvrččí protein nejlevnější ze všech masových proteinů a zároveň měla tato alternativa masa i nejmenší dopad na životní prostředí.

 

Jak se vám to daří?

Po roce fungování farmy jsme dokázali snížit cenu cvrččí mouky o více než padesát procent. I díky tomu jsme s cenou velké vysokoproteinové tyčinky dokázali jít na padesát devět korun, což je standardní cena takových tyčinek na trhu.

 

Kolik cvrččí mouky vaše farma vyprodukuje?

Tři a půl tuny sušené cvrččí mouky měsíčně, což znamená čtrnáct tun živých cvrčků. Teď kapacitu zvyšujeme, protože potenciálně budeme dodávat tyčinky a možná i další věci do německého řetězce se dvěma a půl tisíci prodejnami. Po zlepšení situace s pandemií se nám ozvalo nově i několik dalších řetězců po Evropě, budeme nejspíše i v Dánsku a Polsku.

 

A v Česku vaše výrobky řetězce také chtějí?

Jsme v Globusu, prodáváme na Rohlíku. Na přelomu srpna a září budeme také v Penny Marketu, tam nás berou už několik let na takové jednorázové akce každého čtvrt roku. Budeme tam s chlebem, makovkou i s tyčinkami.

 

Ovlivnila koronavirová krize provoz vaší firmy?

My jsme koronu sledovali poměrně brzy, měl jsem zrovna letět do Thajska. V Česku nás nejvíce postihlo uzavření sportovních zařízení, kde máme distribuční síť. Rychle jsme se přeorientovali na prodej na webu.

 

Co očekáváte dále? Nebudou se lidé jídla z cvrčků bát? Jedna z teorií o původu koronavirové pandemie hovoří o tom, že ve Wu-chanu jedli netopýry…

Lidé vědí, z čeho koronavirus pochází, a plést si to snad nebudou. Jeden z mnoha benefitů jmenovaný v knize „Jedlý hmyz“ vydané OSN spočívá v tom, že u hmyzu není riziko nemocí mutujících ze zvířete na člověka. Věřím také, že po nynější krizi budou lidé více kupovat jídla, jež lépe pracují s přírodními zdroji.

 

Takže teď budete třeba i více zdůrazňovat cvrčky na obale tyčinek?

Je to maximálně výživné jídlo s minimálním dopadem na životní prostředí. Cvrček je jen nástroj. Ale asi si s ním budeme hrát více. Při prodeji přes internet jsme testovali, co lidi zajímá, a největší zájem budily ty příspěvky s naší vlastní cvrččí farmou.

 

Kromě cvrččí mouky, tyčinek a chlebů se chcete vydat i k hamburgeru. Proč právě k tomuto jídlu?

Cvrčci v sobě mají hemové železo, což je nositel masové chuti, kterou rostlinné burgery napodobují. My už ji tam máme. Ale potřebujeme další výzkum a vývoj v tom, jak cvrčky do hamburgeru zpracovat.

 

Jak dlouho to bude trvat?

Tak dva tři roky. Něco splácat z mouky se dá rychle. Ale jídlo, které bude chutnat jako opravdový burger, jsme schopní vytvořit až za delší dobu. Cvrčci se nebudou zpracovávat mletím a sušením jako dnes na mouku. Na burger musíme změnit postup, kdy asi zpracujeme cvrčky rovnou do burgerů, to bude jiný technologický proces. Nejdříve ale musíme vytvořit levnou cvrččí mouku a tyhle masové alternativy budou dalším krokem. Pak taky bude lepší mít cvrččí farmu blízko.

 

Takže budeme mít cvrččí farmu za humny?

My chceme stavět na předměstí Prahy, Berlína nebo třeba ve Španělsku, ale těžko se odhaduje, kdy to bude. Nejdříve musí vzrůst zájem o produkty, a pak díky tomu můžeme farmy zvětšovat a všechno může stát méně. Teď pracujeme na povědomí o cvrččím proteinu. Až bude vyčerpaná kapacita naší nynější farmy, postavíme další a větší.

 

Půjde to tady kvůli podnebí?

Půjde. V Thajsku je spousta hmyzích farem, cvrčci se tam pěstují průmyslově po celá desetiletí. Já ale doufám, že jednou budou i v Evropě stát obří cvrččí farmy na předměstí velkých měst.

 

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama