Ženská tvář, mužské jméno. Její občanka uvádí do rozpaků nejen politiky

Česko je jedna z posledních zemí v Evropě, která má jako podmínku úřední změny pohlaví „znemožnění reprodukční funkce“ – tedy kastraci. Čelíme kvůli tomu kritice mnoha mezinárodních institucí, které to označují za porušování lidských práv. Aktivistka a členka organizace Trans*parent Lenka Králová má ve své občance stále svoje původní mužské jméno. Na operaci nešla a ani se na ni nechystá.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Viděla jsem na sociálních sítích několik vašich fotek s politiky. Ukazovala jste jim svůj občanský průkaz. Snažíte se jim vysvětlit nesmyslnost stále platného českého zákona, který nutí trans lidi ke kastraci, aby si pak mohli napsat do občanky M nebo F, tedy muž nebo žena?

Ano, vysvětluji lidem podstatu problému. Jsme jedna z posledních zemí Evropy, kde jsou povinné kastrace a lidi často nevědí, proč by to měl být problém. Chodím to vysvětlovat ministrům, byla jsem u předsedy Senátu a taky se scházím s poslanci a poslankyněmi. Součástí mého vysvětlování je i to, že jim ukážu konkrétní příklad z praxe – můj občanský průkaz.

 

K čemu přesně vás zákon nutí?

Česká republika vyžaduje pro úřední změnu pohlaví nechat si uříznout zdravý kus těla. Jde o úplné chirurgické odebrání pohlavních žláz a s tím spojené nevratné znemožnění reprodukční funkce. V praxi jde o odstranění varlat či dělohy a vaječníků. Je to tedy kastrace. Někdy se uvádí sterilizace, ale to není úplně přesný výraz, protože sterilizace je více obecný pojem, pod který spadá třeba i vasektomie, která je ale teoreticky vratná. Český zákon však vyžaduje doslova trvalé znemožnění reprodukční funkce.

 

 

V čem tkví nesmyslnost toho požadavku?

Podle mne je hlavní nedorozumění v tom, že téma trans lidí bylo dlouho podávané jako sexuální téma. Když se scházím s politiky, vždycky jim říkám, že týden má něco přes deset tisíc minut. Ptám se jich, kolik času z toho tráví intimními aktivitami? Podobné to je i s tím, jak moc téma trans lidí souvisí se sexem. LGBTQ+ komunita není sexuální menšina. Když spolu dva gayové žijí, sdílí spolu celý život, jezdí spolu na dovolenou, řeší spolu společné finance… To samé platí pro trans lidi. Žijeme v civilizaci, kde chodíme oblečení, nahotu neukazujeme a jediní, komu do toho něco je, jsou naši intimní partneři nebo partnerky. A to, jak si svůj sexuální život zařídím, je moje soukromá věc. Někdo nemusí mít sexuální život žádný. Anebo si najde partnera, kterému to nevadí.

 

 

A z tohoto nedorozumění, že se jedná o sexuální záležitost, podle vás vyplynulo, že jde trans lidem hlavně o to, že mají špatný genitál, který nechtějí?

Ano. U nás to šlo tak daleko, že o tranzici u nás rozhodují sexuologové, přitom to ze své podstaty není sexuologický problém a v zahraničí je to spíš výjimečné. Absurdní na tom je, že zákon vás nutí jen znemožnit vaši reprodukční funkci, nenutí vás vypadat jako žena/muž. Osobně znám několik trans žen, které si nechaly pouze odebrat varlata, penis si nechaly. A to stačí. Mají ženské jméno a v občance mají napsáno, že jsou ženy. Mezi trans lidmi se najde řada těch, kdo opravdu svůj pohlavní orgán nesnesou a bez jeho přeoperování by nemohli být šťastní – ale to se zdaleka netýká všech. Pro řadu z nás je genitál něco, s čím se dokážeme sžít, důležitější je ten běžný život a rizika spojená s operací nemusí stát za to. Mělo by to být individuálním rozhodnutím člověka, nikoli povinnost.

 

Vy často zmiňujete, že tranzice je individuální. Každý to má jinak.

Přesně tak. Někdo může cítit silnou tělesnou dysforii a k tomu, aby se cítil šťastný, potřebuje genitál změnit. Mnoho lidí je zároveň taky pod tlakem společnosti, že přece na operaci musí, že tak je to správně. Když jsem šla do tranzice, taky jsem nevěděla, jak to bude, a valilo se to na mne ze všech stran. Pak jsem začala brát hormony, změnilo mi to obličej, lidé mě začali oslovovat „mladá paní“ a já najednou věděla, že dokážu ve společnosti bez problému fungovat, a bylo mi lhostejné, co mám mezi nohama. Pro mne to nebylo důležité.

 

ŽLUTÝ PAPÍREK

Kromě podmínky chirurgického zákroku kritizujete také zákon o matrikách, který znemožňuje si svobodně zvolit jméno, které má člověk v občance.

Je to tak. Člověk si může zvolit jméno, respektive může si ho změnit, ale musí odpovídat vašemu genderu. Když tedy vyjde vrah po dvaceti letech z vězení, může si změnit jméno, aby skryl svou pravou identitu, já se ale nesmím oficiálně jmenovat Lenka Králová. Jen pokud se nechám vykastrovat, mohu být Lenka Králová. Nyní si mohu vybrat maximálně neutrální jméno, což ale odmítám. To budu mít radši v občance stále napsané Tomáš. Z právního hlediska je Lenka Králová můj pseudonym, stejně jako třeba pseudonymy Lucie Bílá nebo Michal David.

 

Proč vám neutrální jméno vadí?

Ta jména se mi nelíbí. René, Alex… nic si tam nevyberu. Hlavně mi to ale přijde stigmatizující – to, že jsou určitá jména jakoby vyhrazená určité menšině. Tím neutrálním jménem úplně křičíte do světa, že jste trans, a praxe ukazuje, že pokud si svá neutrální jména píší lidé do životopisů, firmy na ně obvykle neodpovídají. Když si stejný člověk uvede jméno, které neutrální není, tak najednou začnou firmy odpovídat. Samozřejmě je to sporné, jestli v životopise uvádět jiné jméno, než jaké má člověk v občance, ale takhle to prostě chodí.

 

Z kolika neutrálních jmen si lze vybírat?

Nyní se matriky řídí při schvalování jmen knihou Miloslavy Knappové s názvem Jak se bude vaše dítě jmenovat, kde jsou na výběr nižší desítky neutrálních jmen. S Trans*parentem se snažíme vyjednat, aby matriky vzaly jako stěžejní seznam neutrálních jmen od lingvistky Jany Valdrové, který čítá stovky jmen. Současný stav je podle mne autoritářský a nacionalistický. Jde o ochranu čistoty českého jazyka, ale podle mne tento přístup nemá co dělat v právním systému moderního evropského státu.

 

A jak argumentujete v tomto případě?

Jméno je niterní záležitost identity, vysoce soukromá věc, je to lidské právo. Blýská se ale na lepší časy. Jsme v úzké spolupráci s úředníky na ministerstvu vnitra, kde se připravuje směrnice pro matriky, která by měla nabádat k maximální možné benevolenci v rámci zákonných mantinelů a také odkazovat na seznam předschválených jmen, který by měl obsahovat i tu sadu jmen od Jany Valdrové.

 

Vy máte ohledně té vaší občanky dobrý příměr se žlutým papírkem.

Každému, komu ukazuji svoji občanku, odkrývám svoji identitu. Odkrývám svoje niterné tajemství lidem, kterým do toho vůbec nic není. A proto vždycky těm, kterým se to snažím přiblížit, říkám: Představte si, že byste si na takový ten žlutý lepicí papírek napsali svoje nejintimnější tajemství, papírek si nalepili na občanku a všude to ukazovali. Na poště, v půjčovně lyží, v hotelové recepci…

 

Jak se k tomu stavíte vy sama?

Naučila jsem se, že mi musí být jedno, co si o mne cizí lidé myslí. Dříve jsem cizím lidem, kterým jsem občanku musela ukázat, říkala, že procházím změnou pohlaví a že to ještě není hotové, byť to nebyla pravda. Já na operaci nechci. Teď říkám něco lepšího, a to že moje jméno v občance neodpovídá mému vzhledu. Taky mám strategii, že se s lidmi nejdřív snažím zahájit konverzaci v ženském rodě, oni na mne začnou v ženském rodě reagovat a pak jim ukážu tu svoji občanku, pokud ji potřebují vidět… Je ale potřeba si uvědomit, že to pro mnoho jiných lidí může být opravdu nepříjemné, když třeba žijí někde na malém městě a nemají možnost se rozhodnout, komu, kdy a zda vůbec to chtějí říkat.

 

IDEÁLNÍ STAV

Změna zákona je jednou z věcí, kterou se snažíte v rámci spolku Trans*parent prosadit?

Náš spolek dělá všechno možné. Organizujeme podpůrné skupiny pro trans lidi a taky pro jejich rodiče nebo partnery. Děláme osvětu, pořádáme kurzy pro psychology či učitele. Děláme i kulturní akce, pikniky, různá setkávání. A ano, taky se snažíme změnit zákon, chodit za politiky s cílem zrušit podmínku povinné kastrace. Chceme, aby úřední změna pohlaví byla možná i bez toho, jak je běžné v drtivé většině Evropy.

 

Jak tato podmínka sterilizace vznikla? Šlo o to znemožnit, aby trans lidi neměli děti?

Jsou různé teorie, jak se to do zákona dostalo. Jedna z nich je, že to bylo pod vlivem sexuologů, protože se jim to zdálo jako logické: chcete být žena, tak se přece chcete předělat. Zároveň tu ale zřejmě byla i ta myšlenka, že tu nechceme mít trans lidi, kteří mají děti. Ale podívejte se na mne, já dítě mám. Jsem trans žena a mám dítě (Lenka Králová prošla tranzicí v 38 letech, předtím žila v manželství, v němž se jí a její ženě narodil syn, pozn. red.).

 

Jak je to s přístupem k trans lidem v jiných zemích?

V Evropě najdeme dva různé přístupy. Jedním z nich je právo na sebeurčení. To znamená, že se stačí prohlásit za ženu/muže. To je ideální stav. V jiných státech je ale potřeba vyšetření, psychologický posudek. To je nebezpečné v tom, že dává rozhodnutí o důstojnosti lidského života do rukou doktorů, což může být sporné. Já jsem proti tomu, ale na druhou stranu, a to říkám i politikům, je ta druhá varianta dobrým kompromisem, protože se tím vyřeší naprosto všechny protiargumenty, které tvrdí, že by se to mohlo zneužívat.

 

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku v roce 2017 rozhodl, že vyžadovat ke změně pohlaví odstranění pohlavních orgánů a sterilizaci je v rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech. Náš stát je ale stále vůči tomu rezistentní. A ani Ústavní soud, který se touto otázkou loni na jaře zaobíral, nepomohl…

Ano, ale na Ústavní soud se obrátil nebinární člověk a soudci pak ve svém nálezu zpochybňovali nebinaritu a sterilizaci neřešili…

 

A míří k Ústavnímu soudu stížnosti trans lidí, kterým vadí podmínka sterilizace?

Ano, vím o dvou případech, které tam míří. A nebinární člověk, který neuspěl u Ústavního soudu, se chce obrátit na Mezinárodní soud pro lidská práva ve Štrasburku.

 

Jaká úskalí, kromě toho, o čem už jsme mluvili s sebou nese nebo může přinést skutečnost, že máte v občance M?

Kdyby byla válka a muži byli povoláni do armády, tak budu muset nastoupit. Pokud spáchám trestný čin, tak půjdu do mužské věznice. Ale má to i své výhody.

 

Jaké?

Mám partnerku Nelu, kterou jsem požádala o ruku, a jelikož jsem dle úřadů muž, mohu si ji vzít. Letos bychom měly mít svatbu.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama