Už nejsme za blázny, když chceme pěstovat stromy na polích

Patří stromy na zemědělská pole v Česku?

Rozhodně ano. Historicky tady měly své místo a nebylo to jen kvůli jejich produkční funkci. Je to ale z velké míry minulost a Česká republika je v tomto ohledu evropským unikátem, i když ne v tom dobrém slova smyslu.

 

Co to znamená?

Tak obrovské a rozsáhlé lány zemědělské půdy bez zeleně jako u nás nejsou nikde jinde v Evropě. Srovnatelné se nacházejí možná jen na Slovensku a v bývalém východním Německu. U nás má jedno pole často padesát, ale i sto a více hektarů. V sousedním Rakousku je průměrná rozloha jedné farmy šestnáct hektarů, které jsou často navíc rozdělené do více polí.

 

Proč je to na škodu?

Zemědělská krajina pokrývá čtyřicet procent rozlohy České republiky. Zemědělci jsou tak tvůrci naší kulturní krajiny. V tomto ohledu ale opravdu zaostáváme. Na velkých lánech probíhá ohromná eroze, a je jí tak ohrožena nadpoloviční většina naší zemědělské půdy.

 

Jaké jsou následky?

Sice se nezdá, že by pršelo méně, nicméně srážky jsou jinak rozložené. Většina jich začíná přicházet ve formě přívalových dešťů a na zmíněných obrovských plochách je to problém. Ztrácíme úrodnou půdu, která způsobuje přívaly bahna na jiných místech. Naše krajina musí být schopná zadržet více vody a to zejména v půdě.

 

Stromy by pomohly?

Stromy zabraňují vodní i větrné erozi, zadržují vodu v krajině, udržují nebo i zvyšují biodiverzitu a zlepšují mikroklima. V době klimatických změn je v neposlední řadě důležité zmínit i vázání uhlíku. Je to důležité aktuální téma, proto jsme v roce 2014 založili Český spolek pro agrolesnictví. Mnoho lidí si tehdy ťukalo na čelo, co jsme za blázny, že chceme pěstovat stromy na polích. V dalších letech s obrovskými suchy ale pochopili, že se zemědělství musí změnit a musíme najít vhodnější způsoby hospodaření, což může být třeba i agrolesnictví. Jinak bude docházet i k takovým katastrofám, jako bylo letošní a loňské přemnožení hrabošů. Za hranicemi v Rakousku tento problém nemají.

 

Jak byste popsal agrolesnictví?

Jde o systém využití půdy, na které se pěstují dřeviny, ale vždy v kombinaci s jinou formou zemědělské produkce. Je důležité říct, že se nejedná o zalesňování zemědělské půdy, ale pěstování stromů na pastvinách nebo na orné půdě. Jde o návrat k tradicím. Agrolesnictví tu v minulosti existovalo, zemědělci pěstovali na svých pozemcích stromy a využívali je pro plody, dřevo, i jako palivo.

 

V jaké míře?

Kolegové z akademie věd dělali průzkum, při kterém se probírali nejstaršími katastry z let 1830–1840. Ukázalo se, že zemědělci se tehdy věnovali pěstování stromů na zemědělské půdě v řádu procent až desítek procent, a to na celém území, což se dnes neděje. Tradiční byly v naší krajině třeba pasené sady. Jednalo se o pěstování většinou vysokokmenných odrůd ovocných stromů, mezi kterými rostla tráva a pásly se tam ovce, skot a další hospodářská zvířata.

 

Kdy začaly stromy z polí mizet?

Z obhospodařované krajiny se ztrácely už od druhé poloviny 19. století, spolu s intenzifikací zemědělství. K největšímu vymizení ale došlo po 2. světové válce s kolektivizací. V krajině začala mizet roztroušená zeleň, jako jsou aleje, solitérní stromy a remízky, objevily se obrovské lány polí, a bohužel ani změna režimu nepřinesla významný posun.

 

 

Z jara jsem mluvil s vinařem z Moravy. Vzpomínal na své dětství, kdy byly ovocné stromy ve vinicích běžné, a právě kvůli erozi se k nim na Pálavě vrací.

Nedávno jsme se věnovali jedné studii na základě systému celoevropského monitoringu LUCAS, který se zaměřuje na využití půdy. Zjišťovali jsme, kde mohla na zemědělských pozemcích přetrvat kombinace pěstování dřevin a zemědělství. Dostali jsme se k hodnotě asi 35 tisíc hektarů, což je méně než jedno procento. Nejčastěji se jedná o stromy na pastvinách v horských a podhorských oblastech, nebo třeba v Bílých Karpatech již zmíněné pasené sady. Kombinace pěstování stromů s ornou půdou se nezachovala, ale nové a moderní metody agrolesnictví čerpáme z jiných evropských zemí, například Francie, Belgie či Velké Británie. Už desítky let tam ale provozují pokusné plochy, které jsme viděli při exkurzích. Stromy pěstují v liniích, které jsou od sebe vzdálené dvanáct až čtyřiadvacet metrů, aby mezi nimi projela velká zemědělská technika.

 

Znamená tato metoda pro zemědělce ekonomický příjem nebo ztrátu?

V dlouhodobém horizontu může agrolesnictví přinášet i významné ekonomické benefity. Viděli jsme tímto způsobem pěstované ořešáky černé, což je strom s poměrně kvalitním dřevem. Za pětatřicet let vyroste a má na burze cenu kolem tisíce eur. Na jednom hektaru jich je osmdesát i sto, to už může být významný příjem.

 

Jaký zájem o agrolesnictví pozorujete u nás?

Nedávno jsme si dělali průzkum mezi téměř pěti sty respondenty z řad zemědělců. Výrazný zájem o budoucí založení agrolesnického systému projevilo šedesát až sedmdesát procent z nich, zejména těch soukromých a menších.

 

Co vnímají jako benefit?

Nejčastější motivací je, že se jim to jednoduše líbí. Jde jim o estetický pohled na krajinu, kterou nejen obhospodařují, ale také v ní žijí. Až jako druhý motiv uvádí přínos krajině, jako je třeba prevence proti erozi. Naopak ekonomický přínos zatím nijak výrazně nevnímají.

 

Nakolik je v tomto ohledu problém, že spousta zemědělců hospodaří na pronajaté půdě?

To je vedle ohromných lánů další české specifikum. Většina zemědělců je v nájmu a nic je tak nenutí, aby do půdy investovali. Nevědí, co bude za pět, za deset let, ale bojí se tam vysazovat stromy i z hlediska naší nejasné legislativy. Navíc co tomu řekne vlastník? Velké podniky, které obhospodařují tisíce hektarů, většinou chtějí půdu využít do maxima.

 

Podobá se to drancování?

Nechci generalizovat, ale mnohé opravdu nezajímá, co bude za pár let. Je to, jako byste si pronajal byt, vybydlel ho, a pak vrátil. Právě proto je mnohem vyšší motivace menších zemědělců, kteří pracují na své půdě. I proto intenzivně spolupracujeme s Asociací soukromého zemědělství ČR, která zejména tyto sedláky sdružuje. Jsem moc rád, že v této asociaci mohu být i členem hodnoticí komise programu Pestrá krajina, která se snaží ukázat dobré příklady českých sedláků, kterým se daří skloubit ekonomicky životaschopné zemědělství s ochranou a tvorbou kulturní krajiny. Mnozí z těchto sedláků, které jsem měl možnost navštívit, jsou vlastně agrolesníci.

 

V Česku vznikla i experimentální plocha Průhonice–Michovky nedaleko Prahy.

V posledních letech jsme u nás založili více agrolesnických systémů. Zrovna v Průhonicích na to šli kolegové z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví obráceně: Prokáceli část staršího, asi dvacetiletého celku lesních dřevin a tyto plochy přeměnili zpátky na zemědělskou půdu. Linie stromů zde nechali ve vzdálenostech sedm a půl, deset a patnáct metrů. Kolegové už tady začali pěstovat shodné plodiny jako zemědělci na sousedním poli. Pozorujeme vzájemné působení, k jakým změnám dochází v půdě a podobně, abychom do budoucna měli čísla k argumentaci.

 

Jaké jsou další takové plochy?

Například v Úholičkách jsme jako Česká zemědělská univerzita založili výzkumnou demonstrační plochu. Díky spolupráci s jedním zemědělcem máme asi tři hektary s liniemi stromů na orné půdě ve vzdálenostech čtyřiaadvaceti metrů, aby se zde mohla využít klasická zemědělská technika. Zkoušíme tady topoly, třešeň ptačí, ořešák černý, duby, jeřáby a podobné dřeviny, které mohou mít v budoucnu na trhu zajímavou cenu. Podobnou plochu založila ale i Mendelova univerzita v Žabčicích.

 

Jsou některé stromy pro zemědělskou půdu vhodnější?

Vytvořili jsme v kolektivu autorů metodiku na založení agrolesnických systémů, která obsahuje i seznam asi sedmdesáti dřevin vhodných do typu krajiny podle nadmořské výšky. Většinou se jedná o stromy listnaté, často i ovocné.

 

Chystáte prý i knihu o agrolesnictví?

Ano, oslovilo nás jedno vydavatelství, zda bychom napsali populárně-naučnou a čtivou knihu pro lidi, které téma agrolesnictví zajímá. Vycházíme právě ze zmíněné dokončované metodiky, která je návodem pro zemědělce v českých podmínkách. Máme zpracovány případové studie ze zahraničí a různé postupy.

 

Spolupracujete na dalším rozvoji i na úrovni státní správy?

Je to asi rok, co se scházíme v rámci pracovní skupiny na ministerstvu zemědělství, které dokonce přišlo s tím, že by mohl vzniknout podpůrný program pro agrolesnictví. Už vše finalizujeme, takže by se mohl objevit v příštím programu rozvoje venkova v roce 2022–2023. Jde o finanční podporu na výsadbu i údržbu agrolesnických systémů na prvních pět let.

 

Na ČZU jste vedoucí katedry tropických plodin a agrolesnictví. Jak spolu tato dvě odvětví souvisejí?

Moje první zkušenosti s agrolesnictvím pocházejí z tropů, kde propojení zemědělství s pěstováním dřevin nebylo nikdy přerušené jako u nás. V tropech je navíc většina zemědělských systémů založena na pěstování dřevin. Když jsem dlouhodobě pracoval s agrolesnictvím v zahraničí, říkal jsem si, proč něco takového nezkusit u nás? Vždyť už to tady bylo, jenom to vymizelo.