Příběhy vdov. Po ztrátě manžela mohou přijít i o byt a finance

„Chtěli jsme ukázat, že podobné příběhy mohou zažívat i další a že ovdověním život nekončí,“ říká Petr Orálek, novinář, výkonný ředitel portálu i60.cz a spoluzakladatel webových stránek Vdovyvdovam.cz. Připomíná, že pokud to jde, je lepší řadu věcí raději zařídit ještě během života.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Po působení v MF DNES a vydavatelství Economia nyní vedete magazín i60.cz. Pro koho je určen?

Je to internetový projekt zaměřený na aktivní seniory, ve věku 65 let a starších. Měsíčně má asi půl milionu unikátních uživatelů. Nabízí články a doplňkové služby, jako je seznamka, tipy na turistické výlety nebo projekt „do stovky“, který vybízí k aktivnímu pohybu.

 

Do stovky kilometrů nebo let?

Obojí.

 

Před pár týdny jste rozjeli projekt Vdovyvdovam.cz. Co vás vedlo k založení těchto stránek?

Řada našich čtenářek patří mezi vdovy, a to takové, které už překonaly nejhorší období po ztrátě partnera, našly si třeba nové záliby či nové přátele a začaly aktivně žít. Vedla nás k tomu ale i statistická data o tom, kolik vdov v české společnosti je.

 

Kolik je v České republice vdov a kolik vdovců? Četl jsem, že dnes u nás žije nejvíce osamělých žen za celou historii. Je to tak?

Ano. Příčin je několik, tou hlavní je demografický vývoj. V současné době je ve věku nad 65 let zhruba padesát procent žen ovdovělých, ale jen asi třináct procent mužů. Je to tím, že ženy se průměrně dožívají vyššího věku. Tento trend se nebude měnit ani do budoucna. V případě dnešních šedesátiletých je průměrná očekávaná doba dožití u mužů devatenáct let a u žen třiadvacet let.

 

Stránky Vdovy vdovám nabízejí čtyři oddíly. Tím prvním jsou příběhy. Přečetl jsem si jich pár a musím říct, že jsou velmi dobře napsané. Pomáháte pisatelkám s výslednou podobou?

Pisatelky píšou v drtivé většině samy, texty procházejí jen základní editorskou úpravou. Pro nás není prioritou stylistická vytříbenost či čistota literárního žánru, ale spíše autenticita, prožitky, které tam sdělují, a zkušenosti, které mají. Síla těch příběhů je v tom, co sdělují.

 

Kompletní rozhovor si můžete poslechnout zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích.

 

 

 

 

Co mají dělat ženy, které by se se svým příběhem rády svěřily, ale nejsou si jisté, že by jej dovedly dobře podat?

V takovém případě se na nás mohou obrátit a my jim s tím novinářsky pomůžeme.

 

Na mě zapůsobil příběh dámy, za kterou už dva dny po úmrtí manžela přišly jeho děti z prvního manželství s tím, že chtějí podíl na hodnotě bytu. Dá se říct, že sdílení i takto dramatických zážitků pisatelkám a čtenářkám pomáhá?

Jsem přesvědčen, že ano. Vidí, že nejsou samy, že se podobné příběhy mohou odehrávat i jinde, a že se dají překonat, jakkoli mohou být komplikované. Bohužel, poměrně často se stává, že ženy po smrti manžela sice nemají problém vyjít s penězi na běžný chod domácnosti, ale kvůli dědickému řízení musejí prodat byt či dům, ve kterém do té doby s manželem žily. Přijdou tak nejen o bydlení, ale i o místo spojené se zážitky a vzpomínkami.

 

Mohou čtenářky, které mají podobné zážitky a zkušenosti, vzájemně vstoupit i do nějakého přímého kontaktu?

Nemůžeme poskytovat přímé spojení, pokud k tomu čtenářky nedaly souhlas. Nicméně lze buď využít náš mail, nabízíme na našich stránkách i prostředí chatu, kde se mohou mezi sebou napřímo domluvit.

 

Jedna z dam si v příběhu posteskla, že to bylo na úřadech k zešílení a chovali se tam k ní příšerně. Je to častý problém, na který ženy po ovdovění narážejí?

Bohužel je. Vypozorovala to i jedna z našich kolegyň, která se touto problematikou zabývá v mezinárodním kontextu. Prostředí pro lidi, kteří ztratí svého partnera, u nás opravdu není nastaveno zrovna přívětivě. Byť jsou nastavena nějaká základní pravidla, v praxi velice záleží na konkrétním člověku, jak se k situaci postaví.

 

Tedy, zda úředník či úřednice projeví osobní empatii a porozumění…

Ano, vždy jde o pochopení jednotlivce na úřadě, v bance, v energetické firmě nebo třeba i v případě lékaře. Měli jsme i případ, kdy v nemocnici odmítli vydat vdově peněženku manžela s tím, že je v ní více než pět set korun, a má se tedy stát předmětem dědického řízení.

 

Pozor, smrtí podnikání nekončí

To, o čem mluvíme, souvisí i s praktickými radami, které vaše stránky rovněž nabízejí. Jaké oblasti to zahrnuje?

Rozdělili jsme rady do čtyř sekcí. Vyrovnávání se se ztrátou a zármutkem, dále oblast dědického řízení, financí a právě styku s úřady.

 

Pojďme probrat jednu po druhé. Jaké rady naleznou na vašem portálu čtenářky v oblasti vyrovnávání se se zármutkem?

Tady nelze poskytnout nějaké univerzálně platné rady, každý pochopitelně prožívá smutek po svém. Nicméně existují určité základní zákonitosti. Odborníci říkají, že hluboký zármutek trvá několik týdnů až měsíců, ale až teprve po roce se ze smutku nad ztrátou blízkého člověka stávají vzpomínky.

 

Se ztrátou manžela či manželky souvisí také dědické řízení. Co se o něm vdovy a vdovci u vás dočtou?

Dočtou se o základních pravidlech, kterými se dědické řízení řídí. Je to oblast značně široká a může být i velmi spletitá. Zvláště pak v případech, pokud se objeví například děti z předchozích manželství, o kterých současná žena nevěděla, či nemanželské děti. Nebo když je rodina rozhádaná. Pak je v každém případě rozumné angažovat právního zástupce.

 

 

Už jsme zmiňovali jednání s úřady. Kde mohou vznikat komplikace, se kterými se ovdovělí musejí vyrovnat?

Specifická situace může být u podnikatelů. Firma úmrtím majitele nezaniká a stává se předmětem dědického řízení. Živnost může nebo nemusí přejít na dědice. Mohou zde být aspekty týkající se daňových povinností či sociálního a zdravotního pojištění. V takových případech je třeba velmi obezřetného postupu, aby nevznikly nějaké závazky či nedoplatky, které mohou být velmi tíživé. V případě úmrtí zaměstnanců či penzistů bývá situace v tomto směru zpravidla jednodušší.

 

Překvapilo mě, že je potřeba odevzdat na úřadě občanský či řidičský průkaz zesnulého. Jako by si stát nemohl zesnulého jen vyřadit z příslušné evidence.

Zřejmě je to pojistka, aby se těmi průkazy nemohl vykazovat nikdo jiný. Ovšem máte pravdu, že v digitální době, kterou se tak rádi zaklínáme, by spousta úkonů mohla běžet automaticky. Obcházení úřadů v době, kdy jste ztratili partnera, určitě není příjemné kolečko.

 

Nenávist vystřídal vděk

Další oblast se týká financí. Jak to je například s bankovními účty? Když zemře můj partner, mám jít do banky a tam to oznámit?

To samozřejmě lze. Nicméně finanční vypořádání po smrti řídí notář a na něm je, jak se zachová. Existují i případy, kdy manželé měli společný účet a notář rozhodl – například na podnět některého z dalších dědiců – o jeho zablokování. Pak se může opravdu stát, že se vdova či vdovec ze dne na den ocitnou zcela bez finančních prostředků. Samotné banky upozorňují, že i když máte dispoziční právo k účtu, může se stát, že po smrti majitele účtu náhle k penězům ztratíte přístup.

 

Takže by dávalo pro manžele lepší smysl mít dva účty, každý sám na sebe.

Může to znít cynicky, ale určitě lze říct, že zejména v případech, kdy jde o očekávatelné úmrtí, například v důsledku nevyléčitelné nemoci, je dobré potenciálně problematické záležitosti vyřešit předem. Publikovali jsme příběh, kdy si muž, který věděl, že se jeho nemoc nedá vyléčit, svolal celou rodinu a ustanovil dědictví ještě za svého života. Jeho dcera nám říkala, jak ho v tu chvíli rodina nenáviděla, protože tohle řešit, když ještě nevyhasla poslední naděje, působí krutě i odevzdaně zároveň. Po jeho úmrtí mu ale byli všichni velmi vděčni, že to takhle dovedl vyřídit předem a ušetřil je všech komplikací a průtahů. Zní to možná divně, ale smrt je součástí života, a je nutné s ní počítat.

 

Několikrát jsme zmínili, že často jde o zcela specifické situace. Mohou se na váš portál ovdovělí lidé obracet i s žádostmi o zcela individuální rady?

Ano, mohou. Samozřejmě nemůžeme přímo poskytnout například odborné právní poradenství, ale dovedeme zprostředkovat názor prověřených expertů či na ně poskytnout kontakty.

 

Praktické rady na vašich stránkách platí pro ženy i muže. Příběhy ale zatím psaly jen vdovy. Už se vám ozvali i nějací vdovci?

S osobními příběhy zatím ne. Ale pokud se ozvou, velmi rádi zveřejníme i jejich příběhy.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama