S oteplováním přicházíme o krkonošskou tundru

Stromy se víc lámou, klíšťata se dostávají do stále vyšších poloh. „Průměrná teplota v Krkonoších stoupá, což se projevuje různě,“ říká Michal Skalka ze Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) a popisuje, proč jsou důležité laviny.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Je pravda, že smrky v Krkonoších jsou méně odolné než dříve?

Jsou mechanicky méně odolné, takže jsou citlivější například na silný, nárazový vítr.

 

Jak to?

Smrky dnes rostou rychleji, protože většina lidské činnosti produkuje oxidy dusíku, které jsou pro stromy hnojivem. Stejně jako jiné dřeviny i smrky tvoří hmotu, která vždy na konci sezony přestane růst a začne dřevnatět. Jednoduše řečeno – smrky dnes mají velké přírůstky, ale hůře dřevnatí, takže jsou křehčí. V souvislosti s vyššími teplotami ještě k tomu rostou během roku déle, takže mají na dřevnatění kratší čas.

 

Jsou náchylnější k polomům?

V Krkonoších se začínají objevovat nárazové větry prudší než kdysi, a jsou často spjaté s prudkými přeháňkami. V zimě s námrazami. Představte si smrk, který rychle roste, má řídké dřevo, obalí se ledem a foukne do něj vítr. To jsou hlavní důvody vrcholových zlomů a polomů.

 

Je to problém celých Krkonoš nebo určitých lokalit?

Ohroženy jsou návětrné strany Krkonoš. Ve střední Evropě fouká většinou od severozápadu. Vítr k nám letí od Severního moře, to je mezi Británií a Skandinávií, bez překážek přes Holandsko a Německo. První, do čeho narazí, jsou Krkonoše a Jizerské hory. Proto tu máme velmi drsné podnebí, a díky němu i tundru.

 

Když zmiňujete podnebí, kvůli oteplování se prý v Krkonoších dostávají klíšťata do vyšších poloh.

Otepluje se, a poměrně rychle. Kvůli tomu se začíná posouvat horní hranice lesa a s tím i všechno živé v něm. Když jsem před třiceti lety přišel do Krkonoš, tak se klíšťata velmi vzácně objevila na Rýchorách, které mají vrchol tisíc metrů nad mořem, teď už jsou tam běžná a objevují se i ve vyšších partiích, kde je křoví a dlouhé trávy. Na vršku Sněžky je tedy ještě neuvidíte, protože klíšťatům nevyhovuje kamenitá suť a krátkostébelnaté louky.

 

Co může oteplování znamenat pro krkonošskou tundru?

Průšvih, oteplováním je přímo ohrožená. Slovo tundra vychází snad ze starofinštiny a znamená místo, kde je tak hnusně, že tam ani les neroste. Podnebí je tam drsné, je tam zima, hodně fouká a prší. Když se bude oteplovat, smrky i kleč polezou výš a výš. Pomaličku. My dva si toho ani nevšimneme, ale naši praprapotomci ano.

 

 

Vadí to vůbec přírodě, když si odmyslíme lidský pohled?

Přírodě je to úplně jedno, prostě se mění. Problém je v tom, že národní park tu vznikl ne kvůli ochráncům, ale z vůle lidu, doslova. A jedním z mnoha důvodů byla i tundra. Nevíme, jestli se otepluje, protože jsme v době meziledové a za pár století se zase ochladí, nebo jestli už tyto cykly skončily. Jediné, co víme, že se národní park mění, což se nám, lidem, nemusí líbit.

 

 

Čím je krkonošská tundra tak cenná?

Je to ani ne rodinné stříbro, jako spíš zlato. Je to něco mezi vysokohorskou tundrou a arktickou tundrou, která je daleko na severu. Zvláštní je tím, že něco podobného široko daleko ve střední Evropě neuvidíte. Musel byste víc než dvanáct set kilometrů na sever do Skotska nebo Skandinávie, případně až na Ural. Takže tundra je „the best off“ Krkonoše. Samozřejmě cenných míst je tu spousta, patří mezi ně rašeliniště, která jsou uvedena i na seznamu ohrožených mokřadů světa. Jsou opravdu divočinou nezasaženou člověkem. Speciálně východokrkonošská rašeliniště jsou tím jedinečná. Nikdy se neodvodňovala, nepásl se tady dobytek, protože by se bořil, netěžila se tu rašelina jako na Šumavě. Ani voda se z nich nevyužívala třeba k výrobě rašelinné whisky jako ve Skotsku.

 

Jaké jsou další body, kvůli kterým stojí za to udržovat národní park?

Málo se mluví o tom, že jak Krkonoše vystupují asi o kilometr nad okolní krajinu, což znamená, že tu máme čtyři vegetační stupně. Každých sto výškových metrů nahoru klesá průměrná celoroční teplota zhruba o půl stupně. To v Krkonoších znamená pokles teploty o pět šest stupňů. K tomu se přidává vlhkost a vítr. Pokud půjdete z nejnižších partií, třeba z Janských Lázní, ať zůstaneme na východě, měly by tam převažovat buky. Ve vyšší poloze je vystřídají smrky, což je typická horská dřevina. Výš je nahradí kleč a úplně nahoře jsou alpínské holiny.

 

Přitom typicky horské smrky jsou dnes všude.

Málokteří lesníci v České republice totiž při jejich šíření takto přemýšleli. Líbilo se jim, že rostou rychle a mají dobře zpracovatelné dřevo. Sázeli je i do nižších partií, kde se smrky přehřívaly. Když měly dost vody, přežívaly to, ale když podzemní voda klesla, kořeny na ni nedosáhly, oslabilo je to tak, že se neubránily kůrovci.

 

Jak je to v Krkonoších s množstvím dešťové vody?

Vody naprší zhruba stejně jako každý rok. Posledních pět deset let ale přicházejí spíše prudké srážky, které se hůře vsakují a rychleji odtékají. Zmiňovali jsme už oteplování. Pro nás lidi je zatím sice neznatelné, ale pravdou je, že se kvůli němu voda začne odpařovat dřív, než se stačí vsáknout. Kvůli tomu vzniká deficit podzemní vody, o kterém se hodně mluví. Ani letošní, srážkově vydatný rok dlouhodobou situaci nezachránil.

 

Odnášejí to třeba rašeliniště?

Podzemní vody je stále méně a rašeliniště v posledních letech začala vysychat. Představte si skalnatou vanu, která je prorostlá rašeliníkem. Je to druh mechu, který do sebe dokáže nacucat až třicetkrát víc vody, než kolik váží suchý. Je jako houba. Takže když prší, rašeliník se nacucá vodou. Skvěle pomáhá zadržet vodu v krajině. Představte si asfaltovou silnici, na kterou položíte houbičku na nádobí. Na ni vylejete skleničku vody a druhou skleničku vylejete vedle. Zatímco z houbičky vytéká voda pomalu, voda vylitá rovnou na asfalt odtéká rychleji, a navíc se rychleji odpařuje. Je to stejný princip. Zatím to ale rozhodně nevypadá, že by příští rok měla rašeliniště zmizet.

 

Národní park má bohatou flóru a faunu. Nemáte i přímo ve znaku fialový zvonek?

Jmenuje se zvonek český neboli Campanula bohemica a díky našemu znaku je známý. Velmi se podobá zvonku okrouhlolistému, a nepozná ho každý. Lidi ale Krkonoše spíš spojují s hořcem, který je ve znaku také. Vzácný tady není, ale je nápadný a kvete v době, když je vše už dávno odkvetlé. Pokud byste ale chtěl zmínit extrašpek, tak tady roste velmi vzácná křovina. Je to jeřáb sudetský, roste jen v Krkonoších a na světě ho existuje jen 135 kousků.

 

Kde ho můžeme vidět?

Roste na okraji ledovcových údolí, takže se k němu nedostanete. Kdybyste šli ale z Pece pod Sněžkou do Obřího dolu, budete míjet kousek za lanovkou, za mostem přes Úpu, boudu Betyna. Tam bydlel velmi vážený plukovník Josef Šourek, který neměl rád komunisty a oni zase jeho. Na důchod se přestěhoval do Krkonoš a stal se velmi známým botanikem. A právě zde si založil alpinium, kde zasadil nejen kleč z vyšších poloh, ale i jeřáb sudetský. Je to prakticky jediné místo, kde ho uvidíte, aniž byste se někam drápali a porušovali zákon.

 

Kolik podobných vzácných druhů tu máte?

Roste tady asi třicítka endemických druhů kvetoucích rostlin, tedy těch, které nenajdete nikde jinde. Jsou to třeba jestřábníky, které se ale od sebe špatně poznávají. Mezi endemická zvířata patří huňatec žlutopásný, malý motýlek létající nad tundrou, nebo malinký plž vřetenovka krkonošská.

 

Na Správě KRNAP máte na starosti ekologickou výchovu, co to všechno obnáší?

Všechno. Jde nám o to, aby si lidé přijíždějící do Krkonoš uvědomili, proč je tu národní park. Věnujeme se spíš jeho obhajobě než klasické environmentální výchově. Možná návštěvníci vědí, že KRNAP tady je kvůli krásné přírodě, ale my chceme, aby znali i konkrétní důvody – část už jsem jich zmínil. Chceme, aby věděli, že se o Krkonoše Správa KRNAP stará, a aby věděli, jak mohou sami s ochranou přírody pomoci. Chceme také v lidech budovat hrdost na toto místo.

 

V zimě provázíte na sněžnicích skupiny a učíte o lavinách. Co by o nich měl návštěvník Krkonoš vědět?

Programů máme celou řadu. Díky programům Evropské unie jsme třeba mohli pořídit hromadu sněžnic pro dospělé i děti a vybavení na zkoumání sněhu. Vodíme lidi v zimě do terénu a vysvětlujeme, jak laviny formují krajinu a že je dobře, že tu jsou. Letních programů venku máme ale víc. Na nich třeba ukazujeme, jak geologická stavba Krkonoš ovlivňuje zdejší podnebí, nebo zkoumáme, jak je hořec hořký.

 

Čím jsou laviny prospěšné?

Laviny padají občas v Jeseníkách, zcela výjimečně na Šumavě, ale pravidelně jen v Krkonoších, a to už dva miliony let. Máme tu asi šedesát pravidelných lavinových drah, kde chybí stromy. Když někde pravidelně padají laviny, není tam les, díky tomu je tam hodně světla a díky sněhu a srážkám i dost vody. Hodně srážek na závětrných stranách hor je také hodně pylu a semen, které vítr posbíral po celé Evropě. Díky tomu vznikají takzvané krkonošské zahrádky, kde roste veliké množství různých druhů vzácných kytek na malé ploše. To je další důvod pro existenci národního parku. Nedá se říct, jestli je lavina dobrá, nebo špatná. Pro les je špatná, pro kytky dobrá.

 

Uvidím to někde?

Jděte do Modrého dolu, kde v únoru 2015 sjela velikánská lavina z místa zvaného Lavinový svah nebo také Mapa republiky. Proletěla napříč údolím až do protisvahu, a smetla cestou padesátiletý les, který rozmlátila na třísky a párátka. Tam budeme moci sledovat, jak rostou rostliny a vzniká nový les. Má sisyfovskou „práci“, protože dříve či později se tam velká lavina zase utrhne a zničí ho. Je to koloběh života a smrti posledních dvou milionů let.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama