Těšíme se, až se do Průmyslového paláce vrátí život

Nedávno začala rekonstrukce Průmyslového paláce, jejíž jste architektem. Jak dlouho trvalo vypracování projektu?

Je to v rozmezí od roku 2014 do roku 2020. Nejdříve jsme dělali jako studio samostatně takzvanou studii využitelnosti. To bylo před osmi lety. A poté jsme pod generálním projektantem – VPÚ Deco Praha a.s.– v roce 2017 dělali studii stavby. O rok později se pak dělala dokumentace pro územní řízení, stejně jako dokumentace pro stavební povolení. No a v roce 2020 nakonec dokumentace pro provedení stavby. Zkrátka těch kroků je hodně.

 

Co následovalo poté?

To už výše zmíněné projektování z naší strany, o němž jsme se bavili na začátku. Jak můžete ovšem vidět na našem příkladu, od studie využitelnosti po studii stavby to trvalo také tři roky, než to všechno prošlo potřebným politickým kolečkem přes zastupitele a další městské orgány. Všichni se potřebovali ujistit, co od té rekonstrukce chtějí atd. Je to zkrátka o tom, že veřejnost, která je reprezentovaná politiky, často dlouho hledá zadání. V případě Průmyslového paláce navíc byly průtahy způsobeny tou již zmíněnou soutěží, jejíž výsledky nebyly naplněny. K tomu pak připočtěte některé další okrajové podmínky, jež hrály roli.

 

Jaké?

Kupříkladu jestli je možné udělat repliku křídla Průmyslového paláce v rámci současných norem a zda to neskončí rozpačitě. Kromě investora, jímž je magistrát, s vámi navíc spolupracuje i uživatel daného projektu, což je provozovatel Výstaviště, a.s. I ti musí najít shodu, pak se vám mění politické reprezentace. Politici mají navíc často kratší životnost než ty projekty samotné. Kromě toho někdy nemají úplně chuť pokračovat v projektech, které rozjeli jejich předchůdci. V tomhle fungují tak trochu jako lvi, kteří zabijí cizí mláďata, aby mohli mít svoje. V politice to je podobné – když už se ale věci daly konečně do pohybu, tak společenský statut toho projektu byl takový, že byla politická vůle a aktivní podpora pokračovat.

 

Aby to nebyl skanzen

Čím je tahle stavba unikátní?

V rámci Prahy a České republiky je to jeden z těch vůbec největších společenských prostorů s kapacitou pro více než čtyři tisíce lidí. V Česku moc podobných objektů není. Kromě toho má atmosféru historické budovy a obrovskou tradici v kombinaci s dobrým umístěním v Praze. A náš projekt tohle všechno posune ještě o kus dál díky přestavbě vyhořelého křídla podle moderních standardů v případě vytápění, klimatizace, sociálního zázemí a dalších věcí.

 

Jsou v Praze nějaké obdobné budovy?

Myslím si, že doslova ne. Ale co je zajímavé, tak technicky a konstrukčně tu je o deset let mladší následník Průmyslového paláce. Tím je, možná pro někoho překvapivě, hlavní nádraží. Ocelová hala, do níž přijíždí a z níž odjíždí vlaky, je tvořena dvěma vazníky téměř identickými s křídly Průmyslového paláce.

 

Co tím myslíte?

V rámci této analogie mají tyto dvě stavby velice podobné parametry. V případě výšky a šířky se jedná zhruba o metr, což není podstatné. Zkrátka tam je podobný konstrukční princip. Jenže zatímco Průmyslový palác byl zamýšlen jako dočasná stavba, která měla být následně demontovaná a prodaná na kusy, tak hlavní nádraží bylo myšleno jako permanentní stavba a tím pádem má řadu konstrukčních prvků a detailů, které jsou dotaženější než u Průmyslového paláce. Těch paralel pak najdete víc i ve Fantově budově.

 

Nenápadný aktér dějin

Můžete mi přiblížit celkovou vizi vašeho projektu?

Mou vizí je vzhledově se co nejvíce přiblížit předloze a dodržet stávající technické standardy novostavby. Fakticky i pro stavební úřad je už teď levé křídlo novostavba. Ať už z hlediska požární bezpečnosti, technického zázemí, statiky, nebo dalších záležitostí. Obecně je to velká výzva, protože nechceme zklamat veřejnost ať už v jejich výtvarném očekávání coby návštěvníků a na druhou stranu potřebujeme uspokojit uživatelské prostředí společně se současnými technickými normami. Materiály užíváme v jejich ryzí podobě, co se zdá jako dřevo, je masivní dřevo atd. Doufám, že dáme paláci zase třeba na půl století nějakou podstatu, z níž bude moci žít.

 

Jak funguje celý proces vytváření návrhu a máte prostor do něj vložit vlastní nápady?

Tenhle projekt je trochu specifický. Architekti občas tíhnou k tomu se uplatňovat a strhávat na sebe pozornost. Naše zadání bylo být co nejpokornější. Funkční, provozní a další požadavky, všechno se muselo dělat co nejvíce účelně a pokorně vůči předloze. Snažíme se fakticky být jen nenápadným aktérem. To je rozdíl oproti spoustě jiných zakázek, kde se máte výtvarně uplatňovat a být vidět. Tady kreativitu uplatňujeme hlavně při koordinaci jednotlivých profesí, ať už jde o stavaře, statiky, či vzduchotechniky. Technickým profesím fakticky musíme vymýšlet zadání, aby to všechno klaplo.

 

Můžete říct nějaký příklad?

Co se týče distribuce vzduchu v levém křídle paláce, tak tam jsme se snažili dosáhnout toho, aby distribuční elementy nerušily a podhled stropu byl stejný jako v rámci předlohy. Tedy volný a vy jste viděl jen dřevěný podhled. Máme tedy vymyšlený systém, který vzduch do budovy dostává z boků a byly tam používány analýzy proudění vzduchu, aby nám tam lidé na jednu stranu nenastydli, ale na druhou bylo zajištěno dostatečné provětrávání. Takhle bych mohl pokračovat přes statiku a další věci. Ve zkratce jde o to, aby to, co je vidět z ocelové konstrukce, bylo podle předlohy, ale zároveň byla uvnitř moderní stavba, která splní všechna očekávání.

 

Klíčové jsou reference

Máte zkušenosti už s rekonstrukcí jiných památek. Můžete přiblížit, jak těžké je získat podobnou zakázku a jak celý proces probíhá?

Určitou roli hrají na trhu referenční projekty. Zadavatelé si chtějí vybírat projekční kanceláře, jež mají potřebné lidské kapacity, ale právě i zkušenosti. My jsme měli reference díky řadě opravených domů, které byly národní kulturní památkou. Roli hraje samozřejmě i cena, ale reference jsou také hodnoticí kritérium. Mimochodem, u zakázek podobného typu je to pochopitelné, protože klienti chtějí mít oporu v projekčním partnerovi, protože sám vidíte, že to je běh na dlouhou trať. U veřejných zakázek navíc často zadavatelé sice vědí, kolik má projekt stát, ale už je těžší z nich dostat, co má budova umět nebo jak má vypadat provoz. To jsou věci, které často v zadání soutěže nejsou, ale my s nimi musíme počítat a dát dohromady fungování daného objektu.

 

V rámci projektu se sahá často k citlivé renovaci či restaurování historických prvků. Jak těžké je sehnat firmy, které tohle umí?

Průmyslový palác vznikl na konci 19. století, kdy složení pracovního trhu bylo úplně jiné, než je dnes. Tehdy byla manuální práce běžná, zatímco dnes máte skutečně problém odborníky sehnat. V době výstavby bylo v Praze několik tisíc zedníků, štukatérů a tesařů. Dnes je tohle složení úplně jiné. Přitom dotyk lidské ruky je u památek často nenahraditelný, ale faktem je, že firmy, které se tomuhle dlouhodobě věnují, kolem sebe stahují potřebné lidi.

 

Co bude podle vás na rekonstrukci Průmyslového paláce nejsložitější?

Řekl bych, že ocelová konstrukce levého křídla paláce, kde se musí koordinovat hodně faktorů. Z hlediska požární ochrany musí ocelový krov odolávat žáru určitou dobu, takže například řešíte systém ochlazování konstrukce mlžením. Do toho připočítejte statiku, protože dům byl už od začátku brán jako dočasná stavba, takže se různě prohýbá a uvolňují se skla. Do částí, které se zachovaly, od počátku zatéká. A veřejnost přitom stále doufá, že to bude identické s předlohou. My pro to uděláme maximum a pomáháme si skrytými konstrukcemi ve skladbách stěn a střech.

 

 

A na co se naopak těšíte?

Když budu mluvit za realizátory a projektanty, tak se těšíme, až palác ožije normálním návštěvnickým provozem. Určitě se na to půjdeme podívat. Budeme cítit velké zadostiučinění. A když budu mluvit jen za sebe, a teď nevím, jestli to tak mají všichni architekti, tak mně se budovy líbí nejvíce ve stavu hrubé stavby – holé stěny, nosná konstrukce… To mám rád a takhle si chci průmyslový palác projít, až to půjde.

 

Existuje riziko, že rekonstrukci negativně ovlivní současná krize? Tím myslím zdražování stavebních materiálů a energií.

Už ho ovlivňuje, to je realita. Firmy dnes jsou pod obrovským tlakem, protože vysoutěžily zakázku reálně před rokem a více, kdy byly rozpočty na stavbu úplně někde jinde. Je na nás velký tlak ohledně vzorkování a harmonogramu. Firmy budou vyrábět třeba až za rok, ale chtějí si už teď koupit materiál, protože vědí, že cena oceli a dalších komponentů poletí ještě nahoru. Významně zdražily například elektrické kabely. Takže se všichni snaží všechno nakoupit co nejdříve, smluvně si zajistit lidi, ale subdodavatelé vám nechtějí garantovat cenové nabídky na dobu delší než dva až tři měsíce.

 

Kdy jsou předběžné předpoklady, že bude rekonstrukce hotová a celý objekt zpřístupněn Pražanům?

Myslím, že současný předpoklad je zhruba za dva roky. Ale pokud navážu na tu předešlou otázku, tak jednoduše může dojít k nějakému posunu z objektivních důvodů. Zároveň protože je to rekonstrukce, tak může dojít k některým věcem, které prostě nemůže předem předpokládat a technický stav stavby je horší, než si původně myslíte.