Německo nemělo jinou možnost než Ukrajině také pomoci

Německo se po dlouhém váhání rozhodlo připojit k zemím, které posílají na Ukrajinu těžké zbraně. Jak velký přelom to pro tuto zemi je?

Je to velká změna. Německo má sice poměrně vyspělý průmysl výroby zbraní, ale dosud byly vždy jen obchodním artiklem a neposílalo je na podporu určité země v ozbrojených konfliktech. Je to tedy změna zásadní. Ale když se podíváte na průběh projednávání tohoto rozhodnutí v německém spolkovém sněmu, vidíte, že je tato změna poměrně jednoznačně přijímána. Nejde jen o rozhodnutí současné vlády sociálních demokratů a Zelených, ale poslání těžkých zbraní na Ukrajinu odsouhlasila i CDU/CSU, silná strana, která je nyní v opozici. A to nejen jednorázově, shoda panuje i pro další zásilky zbraní.

Byla by situace stejná i za minulé vlády, kterou vedla Angela Merkelová?

To se dá jen těžko říct, protože vztah Angely Merkelové k Vladimiru Putinovi byl do značné míry nadstandardní. Ruský prezident evidentně nebere současného německého kancléře Olafa Scholze tak vážně, jako bral Angelu Merkelovou, a můžeme se zamýšlet nad tím, jestli by nebyla Merkelová schopná krizi nějakým způsobem deeskalovat. Nicméně ona sama nebyla ničemu podobnému vystavena, takže jsou to jen dohady. K vypuknutí konfliktu by zřejmě došlo, i když by byla ona u moci. A i vzhledem k tomu, jak nyní její strana reaguje na opatření, bych řekl, že pokud by k této situaci došlo za její vlády, reagovala by hodně podobně.

Jak na tuto změnu reaguje veřejnost?

Německo prožívá stejnou míru napětí, deziluze a částečně i frustrace, která je patrná i u české veřejnosti. V řadě německých měst se konají veřejné demonstrace na podporu Ukrajiny, není tajemstvím, že tam žijí poměrně silné ruské komunity, a i u nich vidíte převážně odmítavé stanovisko vůči Putinově agresi. Přispívá k tomu i fakt, že ten konflikt se odehrává i poměrně blízko německých hranic.

Historická hypotéka

Může být právě ta blízkost důvodem, proč se Německo rozhodlo po dlouhé době angažovat?

Německo je v teorii mezinárodních vztahů považováno za typický příklad země, která používá takzvanou soft power, která je založena na schopnosti jednoho aktéra ovlivnit chování ostatních. Soft power pracuje s přitažlivostí a nikoli s nátlakem, jako je tomu v případě hard power. To znamená, že se Německo snaží konflikty řešit diplomaticky, a vzhledem k tomu, že jsou v rámci Evropské unie kolosem, zapojují do své diplomacie i ekonomické ohledy. Berlín si je stále vědom toho, že vzhledem k druhé světové válce splácí určitou historickou hypotéku. To trvá už několik desetiletí a vychází z toho, že konflikt, který v minulosti Němci rozpoutali, byl světový a zanechal poměrně silné šrámy. Proto se německá politika a diplomacie chovají zdrženlivě.

Proč se nyní Německo rozhodlo tuto politiku změnit?

Ono to vlastně není nijak překvapivé. V okamžiku, kdy ostatní země Unie posílají zbraně a vyjadřují Ukrajině podporu, nemohlo reagovat jinak. Svou podporu v tomto kontextu vyjádřit také muselo a vzhledem k historickému a diplomaticko-ekonomickému kontextu to nemohlo udělat dříve. Takže vlastně jiná možnost nebyla.

V Německu se nyní objevují hlasy kritizující Angelu Merkelovou za to, že dopustila tak výraznou závislost na ruském plynu. Může to poškodit odkaz této političky?