Německo nemělo jinou možnost než Ukrajině také pomoci

Pro žádnou evropskou zemi nebylo rozhodnutí poslat Ukrajině zbraně tak těžké jako pro Německo. Jednak je jeho energetika na Rusku silně závislá, jednak se tato země zapojení do jakýchkoli ozbrojených konfliktů záměrně vyhýbá. „Německo si je stále vědomo toho, že vzhledem ke 2. světové válce splácí určitou historickou hypotéku,“ říká politolog Lukáš Novotný z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Německo se po dlouhém váhání rozhodlo připojit k zemím, které posílají na Ukrajinu těžké zbraně. Jak velký přelom to pro tuto zemi je?

Je to velká změna. Německo má sice poměrně vyspělý průmysl výroby zbraní, ale dosud byly vždy jen obchodním artiklem a neposílalo je na podporu určité země v ozbrojených konfliktech. Je to tedy změna zásadní. Ale když se podíváte na průběh projednávání tohoto rozhodnutí v německém spolkovém sněmu, vidíte, že je tato změna poměrně jednoznačně přijímána. Nejde jen o rozhodnutí současné vlády sociálních demokratů a Zelených, ale poslání těžkých zbraní na Ukrajinu odsouhlasila i CDU/CSU, silná strana, která je nyní v opozici. A to nejen jednorázově, shoda panuje i pro další zásilky zbraní.

 

Byla by situace stejná i za minulé vlády, kterou vedla Angela Merkelová?

To se dá jen těžko říct, protože vztah Angely Merkelové k Vladimiru Putinovi byl do značné míry nadstandardní. Ruský prezident evidentně nebere současného německého kancléře Olafa Scholze tak vážně, jako bral Angelu Merkelovou, a můžeme se zamýšlet nad tím, jestli by nebyla Merkelová schopná krizi nějakým způsobem deeskalovat. Nicméně ona sama nebyla ničemu podobnému vystavena, takže jsou to jen dohady. K vypuknutí konfliktu by zřejmě došlo, i když by byla ona u moci. A i vzhledem k tomu, jak nyní její strana reaguje na opatření, bych řekl, že pokud by k této situaci došlo za její vlády, reagovala by hodně podobně.

 

Jak na tuto změnu reaguje veřejnost?

Německo prožívá stejnou míru napětí, deziluze a částečně i frustrace, která je patrná i u české veřejnosti. V řadě německých měst se konají veřejné demonstrace na podporu Ukrajiny, není tajemstvím, že tam žijí poměrně silné ruské komunity, a i u nich vidíte převážně odmítavé stanovisko vůči Putinově agresi. Přispívá k tomu i fakt, že ten konflikt se odehrává i poměrně blízko německých hranic.

 

 

Historická hypotéka

Může být právě ta blízkost důvodem, proč se Německo rozhodlo po dlouhé době angažovat?

Německo je v teorii mezinárodních vztahů považováno za typický příklad země, která používá takzvanou soft power, která je založena na schopnosti jednoho aktéra ovlivnit chování ostatních. Soft power pracuje s přitažlivostí a nikoli s nátlakem, jako je tomu v případě hard power. To znamená, že se Německo snaží konflikty řešit diplomaticky, a vzhledem k tomu, že jsou v rámci Evropské unie kolosem, zapojují do své diplomacie i ekonomické ohledy. Berlín si je stále vědom toho, že vzhledem k druhé světové válce splácí určitou historickou hypotéku. To trvá už několik desetiletí a vychází z toho, že konflikt, který v minulosti Němci rozpoutali, byl světový a zanechal poměrně silné šrámy. Proto se německá politika a diplomacie chovají zdrženlivě.

 

Proč se nyní Německo rozhodlo tuto politiku změnit?

Ono to vlastně není nijak překvapivé. V okamžiku, kdy ostatní země Unie posílají zbraně a vyjadřují Ukrajině podporu, nemohlo reagovat jinak. Svou podporu v tomto kontextu vyjádřit také muselo a vzhledem k historickému a diplomaticko-ekonomickému kontextu to nemohlo udělat dříve. Takže vlastně jiná možnost nebyla.

 

V Německu se nyní objevují hlasy kritizující Angelu Merkelovou za to, že dopustila tak výraznou závislost na ruském plynu. Může to poškodit odkaz této političky?

V Německu se hodně mluví o Green Dealu, Zelené smlouvě, jíž jsou Němci bezesporu tahouni. Nicméně já to čtu tak, že právě v této zemi není obrat k zelené energii bez levného ruského plynu myslitelný. To je jasná věc a není to záležitost Angely Merkelové. Ostatně při rozhodování s ní seděl ve stejné vládě i současný kancléř Olaf Scholz. Čímž ji nehájím, jen říkám, že když se podíváte na to, jakými nerostnými surovinami disponuje Rusko, jaké my potřebujeme a kdo je schopen nám je poskytnout, navíc v nějaké cenové relaci, moc dalších možností z této křížovky nevypadne.

 

Jak to vidíte do budoucna? Bude ten obrat trvalý, nebo je toto výjimka?

Řekl bych, že Německo bude určitě směřovat k tomu, aby se z toho, že budou napomáhat vyzbrojovat nějaké země, nestalo žádné pravidlo. Němci si dlouhodobě zakládají na tom, že dokážou propojovat diplomacii a ekonomické vazby, a koneckonců i to, že německo-ruské vztahy jsou tak dobré, je dáno zejména dobrými ekonomickými vazbami. Proto si myslím, že by se Německo velmi rádo vrátilo k té své pozici soft power. Koneckonců za cokoli jiného bylo v minulosti značně kritizováno.

 

Co máte na mysli?

Německo už v minulosti zažilo několik velmi specifických krizí. Například v době konfliktu v zemích bývalé Jugoslávie bylo poměrně čerstvě sjednocené Německo jednou ze zemí, které velmi jednoznačně tlačily na uznání Slovinska a Chorvatska samostatnými státy. Tehdy to vyvolalo řadu antiněmeckých animozit, a to nejenom v srbském tisku. Kritika přicházela i ze strany Francie a Británie, které byly vůči uznávání nových republik skeptičtější. Za jejich hlasitou kritikou stály obavy z toho, že Německo chce diktovat, jak má Evropská unie vypadat. Němci jsou proto dlouhodobě opatrnější.

 

Německá Evropa, nebo evropské Německo?

Jaké je tedy v tomto ohledu postavení Německa v Evropě?

Napadá mě jeden příměr, který dosti vypovídá o vztahu Evropské unie a Německa a o roli této země a její zahraniční politiky. Je z knihy Das deutsche Europa, tedy Německá Evropa, od sociologa Ulricha Becka. Na začátku své knihy připomíná jednu z přednášek Thomase Manna, kterou měl někdy v padesátých letech minulého století na univerzitě bundeswehru v Hamburku.

Tento německý spisovatel a držitel Nobelovy ceny za literaturu, který před nacisty uprchl ze země, předstoupil před studenty vojenské univerzity a řekl: „Milí studenti, už nikdy se nesnažte o to, abychom zde měli německou Evropu, ale naopak usilujte o to, abychom zde měli evropské Německo.“ Ulrich Beck si tuto formulaci půjčil do své knihy a zamýšlí se nad tím, jaká je v tomto kontextu situace dnes.

 

K čemu došel?

Že tu sice opravdu máme evropské Německo, ale je nutné si přiznat, že je v německé Evropě. Poukazoval tím na to, že Němci se, možná tak trochu nechtěně, dostali do pozice evropského lídra. Německo teď sehrává velmi významnou roli a musí vyvažovat určitou opatrnost vůči Rusku, se kterým ho pojí dlouholeté vazby včetně vazeb ekonomických, a potřebu vyjádřit se proti agresi a postavit se na stranu Ukrajiny. Jak to bude vypadat do budoucna, lze tak jen velmi těžko predikovat, protože v tuto chvíli netušíme, jak se bude konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou vyvíjet.

 

 

Z ukrajinské strany se ozývá, že Němci sice poslali těžké zbraně, ale zrezivělé a v plesnivých dřevěných bednách. Co si o tom myslet?

Konflikt, který se nyní odehrává, samozřejmě staví do úplně nového světla obranné politiky jednotlivých členských států. Je obrovským testem pro Ukrajinu, která bojuje ze všech sil o své zachování. Je to také test pro Rusko, protože Putin tím otevřel obrovskou Pandořinu skříňku. Ale je to i velký test akceschopnosti mezinárodních organizací a také obranných politik jednotlivých států. O tomto incidentu vím jen z médií, ale určitým způsobem dává logiku, že nebudete posílat své špičkové moderní zbraně. A také to může souviset s tou nutností vyvažovat složitou situaci: na jedné straně se jednoznačně vymezit proti konfliktu a postavit se za Ukrajinu, na straně druhé neustále reflektovat i velmi dobré vazby, které Německo s Ruskem má. A které mnohdy stále pokračují – například bývalý sociálnědemokratický spolkový kancléř Gerhard Schröder, za něhož se mimochodem rozhodlo o účasti Německa ve vojenské misi NATO při bojích na Balkánu, je dlouholetým předním funkcionářem Gazpromu, firmy velmi silně provázané s Putinovým režimem. Takže i z těchto kruhů zaznívá určitý tlak na to, aby tento typ vazeb zůstal zachován. Německo teď skutečně není v jednoduché pozici.

 

Pokud byste si měl tipnout, zda tyto nepoužitelné zbraně jsou výsledkem špatného stavu armády, nebo úmyslu, jak byste si tipl?

To nedokážu říct a nechtěl bych ani tipovat.

 

Bude mít Německo chuť hledat nové cesty, než je ruský plyn?

To je problém nejen Německa, ale celé Evropy. I my jsme k závislosti na ruském plynu odsouzení. Snaha nějakým způsobem se odpojit je doslova a do písmene škrtem přes rozpočet německému energetickému výhledu. Oni pro svůj energetický mix s ruským plynem počítali a stále ještě počítají. Do projektu Nordstream nainvestovali hodně a teď jsou zaskočeni. Nyní je vidět, že německá diplomacie tápe, o německém ministru zahraničních věcí v poslední době příliš neslýcháme. Tato určitá defenzivistická strategie ale může trvat dlouhodobě a uvidíme, jak se situace vyvine.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama