Diváky zajímám já, ne hry

Tisíce lidí ho pravidelně sledují, jak hraje a komentuje videohry. Petr Žalud vystupuje pod přezdívkou CzechCloud na streamovací platformě Twitch, kde je považován za jednoho z nejpopulárnějších Čechů. „Diváci chodí za námi, ne za tím, co hrajeme,“ říká v rozhovoru, v němž kromě jiného přibližuje fungování byznysu kolem streamování.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jak se někdo stane streamerem?

V mém případě to je shoda náhod. Přišel jsem do celého toho kolotoče dost pozdě. Průměrný věk streamerů, influencerů a dalších internetových hrdinů je, když to přeženu, maximálně dvacet let.

 

Což vám není.

Není, ale naštěstí je tu spousta lidí, kteří tuhle práci dělají klidně i dekádu. Já sám streamuju už devátým rokem, takže lidí, kterým je přes třicet a živí se tím, je už dnes víc. A začít s tím je úplně jednoduché. Stačí zapnout stream. Spousta z vás je streamery, a ani o tom nevíte.

 

Co tím myslíte?

Zapnout přímý přenos na Instagramu nebo Facebooku je velice jednoduché. To, že já a moji kolegové streamujeme na Twitchi, je z toho důvodu, že Twitch má zatím jako platforma nejlepší monetizaci a strukturu pro budování komunity. Má totiž chat, který je plně funkční a můžete s ním plně interagovat.

 

A co třeba takový YouTube?

Počet streamerů se zvyšuje i tam, ale problémem YouTube je opět práce s chatem. Lidé si zvykli se koukat potichu na videa, takže zapojit diváky do vašeho přenosu je mnohem těžší. Oproti tomu na Twitchi je chatu, tedy divákům, podřízeno naprosto všechno. I když Twitch má svoje vlastní problémy, tak na budování komunity je nejlepší v kooperaci s dalšími sítěmi jako například Discord.

 

 

 

Televize je nuda

Proč je vlastně chat tak důležitý?

Zkusím to popsat pro lidi, kteří neznají ten systém. Jsem z generace lidí, kteří už absolutně přehlíží klasické televizní vysílání. Celé je to pasivní, a fakticky věc, kterou konzumujete někde v pozadí. Pořady běží v určitý čas, který já si nemůžu vybrat. Srovnejte to třeba s Netflixem. Tohle je přece pravěk! Když se ale koukáte na stream a jste součástí chatu, tak je to aktivní složka vysílání, která reaguje na dění na obrazovce, a navíc je zábavná. Dám konkrétní příklad.

 

Povídejte.

Při loňských volbách jsme streamovali hodně vládních a předvolebních přenosů s diváky. A ono je pak o hodně zábavnější se pobavit třeba i o politice v reálném čase. Tohle v televizi není možné. Tímhle směrem se podle mě bude ubírat nejen streaming, ale i interaktivní zábava jako taková.

 

Vzpomenete si vlastně na svůj první stream?

Využil jsem tehdy svého vlivu z organizování festivalů a dalších aktivit, takže jsem napsal na Facebook, že budu streamovat. Zapnul jsem vysílání, měl jsem tam 28 diváků, což bylo na tu dobu hodně, a mě to přesvědčilo, abych to zkusil znova. Tak jsem si po konci streamu šel koupit první kameru, protože jsem ji do té doby neměl. Nebyl v tom žádný finanční záměr, pro mě to byla čistě zábava. Nakonec to vyšlo, a dnes mě to živí.

 

Jak se připravujete na streamování?

Snažím se působit přirozeně, ale mám i své rituály. Takže před každým streamem se připravuji zhruba čtvrt hodiny. Dám si kávu, vyvětrám, uklidím, zapnu světla atd. Něco jako když pracujete na home officu. Víte, co ale spoustě lidem nedochází?

 

Povídejte.

Je to úplně normální práce jako každá jiná. Stejně jako v kanceláři máte občas lepší a občas horší den, tak já mám občas lepší a občas horší stream. Občas mě to baví, občas ne. A hodně často je to vyčerpávající.

 

Kdy vám došlo, že se tím můžete živit?

Upřímně řeknu, že do roku 2018 jsem ze streamování moc peněz neměl. Pokud se bavíme o Twitchi, tak já jsem to bral jako doplněk ke svému poloprofesionálnímu působení jako esport hráč. Pak jsme ale v roce 2017 vyhráli se spoluhráči týmové mistrovství světa v karetní hře Hearthstone. A když jsem se vrátil zpátky do Prahy, šel jsem dát výpověď do práce. Najednou jsem měl malý finanční polštář a mohl jsem se zkusit živit streamováním.

 

Padesátka vyvolených

Kolik lidí se živí streamováním v Česku?

Osobně si tipnu, že jich není víc než padesát. Vysvětlím proč. Na světě jsou stovky tisíc, ne-li miliony streamerů. Ale když se podíváte na uniklá data z toho, kdo z nich kolik vydělává, tak z nich můžete naprosto objektivně poznat, že na deset tisíc uživatelů, kteří vydělávají méně než 100 dolarů za měsíc, připadá jeden streamer, který vydělává lehce víc, než je zhruba minimální mzda v Americe.

 

To zní jako tvrdý byznys.

Ano, spousta lidí prostě neuspěje. A pak je malá skupinka relativně úspěšných, kteří vydělávají nějaké peníze, ale není to úplně něco, z čeho se můžete zabezpečit na stáří. No a ve finále tu je vrchol pyramidy, streameři, kteří vydělávají už velice zajímavé peníze. Nestydím se říct, že mám štěstí, že mezi ně patřím i já. V Čechách je podobných lidí zhruba dvacet a všichni máme příjmy i odjinud. Nejen z Twitche. Diverzifikace je hrozně důležitá.

 

Jak tedy konkrétně funguje ten obchodní model?

Co se týče Twitche, tak mám peníze od platformy samotné, pak dary od diváků. K tomu připočtěte reklamy na Twitchi, sponzorovaný obsah. Pak tu máte YouTube, kde opět dostávám peníze za reklamy + membership. K tomu připočtěte příspěvky propagující různé produkty a firmy na Instagramu, Twitteru a Facebooku. No a nesmím zapomenout na dlouhodobé partnerství s některými firmami. Když to hodně zjednoduším, tak dostávám zaplaceno za to, že používám exkluzivně jen jejich výrobky.

 

To už je celkem hodně podsložek…

Máte pravdu. Když je člověk ale známý a je spojený s něčím konkrétním, už se to nabaluje samo na sebe. V minulé odpovědi jsem to vynechal, ale u mnohých z nás tvoří obrovskou složku merchandise (reklamní předměty pro fanoušky – pozn. red.), který prodávám. Mně osobně tolik ne, protože jsem s ním začal zhruba před rokem, ale znám kolegy, kteří z něj mají i 50 procent svých příjmů.

 

Můžete to porovnat s nějakým „klasičtějším“ povoláním?

Je to zhruba stejné, jako když je jezdec formule 1 placený za to, že má na sobě tričko Red Bull. Jen my nemáme partnery na tričku a nejezdíme formule, ale streamujeme videohry, všude máme jejich loga, na náhledech videí atd. Jsou ale i výjimky. Mladší tvůrci obsahu dělají především jednorázové spolupráce, jako jsou soutěže se značkou XY atd.

 

Jde o mě, ne o hry

Moji starší kolegové a kolegyně nechápou, proč někdo sleduje jiného člověka, jak hraje hru, místo toho, aby ji sám hrál...

To jsme zpátky u toho televizního vysílání. Já nechápu, proč se někdo dívá na fotbal. Je to vážně nuda. Lidé pořád nechápou, že nejde o to, že nějaký náhodný člověk hraje hru. Jde o to, že osobnost hraje hru. Diváci chodí za námi, ne za tím, co hrajeme. Já jsem tohle pochopil bohužel hodně pozdě. Streamování je o tom člověku. On dělá ten stream. A pokud pro diváky nejste zajímavý, přijdete o ně. Tohle je gros celého byznysu.

 

Jaká je tedy vaše streamovací osobnost, na kterou se chodí lidé dívat?

Jsem hodně ukecaný. To mám po mamince. Zároveň jsem ale člověk, který se snaží rozumět všemu a všechno rozebírá. Kromě toho mám výhodu v tom, že už to dělám dost dlouho, takže se snažím vydávat obsah pravidelně a chci, aby byl zábavný. Spoustu lidí táhnou na můj stream moje známé dlouhé rozbory a reakce.

 

Kolik lidí vás pravidelně sleduje?

Čísla jsou teď o hodně horší s tím, jak pandemie ustupuje. Když vezmu ale poslední dva streamy, vždy se na mě podívaly celkově menší desítky tisíc, takže něco mezi 30 až 80 tisíc. Nárazově to je pak několik tisíc lidí najednou. Na YouTube je to 200 až 400 tisíc unikátních lidí za měsíc.

 

Podle čeho si vybíráte hry, které hrajete?

To je o zkušenostech, když hrajete hry tak dlouho jako já, poznáte, co může být zajímavé. Třeba simulátory jsou dobré pro konkrétní lidi, ale moje diváky to nebaví. A pak to nebaví ani mě. Realita je taková, že máte dva typy herních streamerů. První jsou lidé, kteří hrají jednu primární hru, od níž občas odbíhají k nějaké jiné. V Čechách třeba Xnapycz, který hraje hlavně League of Legends. Já se snažím, to je ten druhý typ, hrát pokud možno všechny zajímavé novinky, které vychází. A občas přihodím i nějakou indie hru. K tomu přihoďte podcasty, politické reakce atd. Jsem komplexní tvůrce.

 

Mimochodem, hrajete i mimo stream?

Triple A tituly (ty největší hry – pozn. red.) ne. Spíše hry od nezávislých vývojářů. Naštěstí mě to pořád baví.

 

Kdy vám dojde, že už nemá smysl některou hru hrát na streamu?

Klesá počet diváků během vysílání, ale není to jenom o tom. Česko je natolik malý trh, že ze streamování jedné hry nedokážete vytáhnout dostatečně zajímavá divácká čísla a uživit se tím. A samozřejmě mě to musí i bavit. Když něčemu dávám denně zhruba osm hodin, chci, aby to dávalo smysl, aby třeba vývojáři hru dále zlepšovali a pracovali na ní.

 

Jak dlouho se dá streamingem živit? Už dnes známe případy lidí, jejichž kariérní vrchol trval zhruba rok až dva.

Spolehlivě, tak jako třeba u sportovců, vám to nikdo říct nedokáže. Je to sice vrtkavý, ale poměrně hodně nový byznys. Osobně si myslím, že ještě dalších pět let bude celé odvětví hodně růst a pak se uvidí. Podle mě to nebude o tom, že by streamování přestalo být zajímavé, ale spíše se velmi změní. Všechno od obsahu přes profil diváků atd.

 

Jaké máte plány do budoucna? Co kdyby vám třeba Twitch zrušil účet?

Šel bych streamovat na YouTube a věřím, že bych byl úspěšný i tam. Dělám to devět let a mám v plánu ještě spoustu věcí. V následujících měsících chci dělat pro svoji komunitu mnohem více speciálních událostí. Dlouhodobý plán mám ale stejný jako kdokoli jiný v šoubyznysu…

 

Co to znamená?

Vydělat balík peněz a pak jít do předčasného důchodu. Tady není žádný jiný konečný cíl a já to vnímám stejně. Takže část výdělku nacpete do investic. U mě osobně je na to ale ještě hodně brzo, byť je mi teď už třiatřicet. Vždycky odpovím, že plánuji v byznysu zůstat do čtyřiceti a pak se uvidí.

 

Americký youtuber Mr. Beast si otevřel vlastní, veleúspěšný řetězec restaurací. Dovedete si představit, že by nějaký influencer udělal něco podobného v Česku? Jinými slovy mít vlastní brand?

Ano, tohle je cesta, jak expandovat z virtuálního světa do toho reálného. Jestli to zvládne někdo v tuzemsku? To je těžké. Určitě ano, ale museli byste být hodně známí, jako třeba svého času Jirka Král. Pak to má smysl, zaštítit svůj byznys skrze vlastní přezdívku používanou na sociálních sítích. Takový člověk by si ale musel hodně pečlivě vybrat, jaké byznysové cíle má do budoucna.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama