Čech natáčel zkázu Amazonie. Chyběla voda i hasiči
24. července 2020
Už pár let jezdí do krizových oblastí světa, kde vypjaté chvíle zachycuje kamerou či fotoaparátem. Byl na Ukrajině, v Afganistánu i Bangladéši. Dlouho lákala šestatřicetiletého Martina Trabalíka i Jižní Amerika. Loni se v Praze náhodně potkal s režisérkou z Bolívie. Slovo dalo slovo a společně pak odjeli natáčet do bolivijského lesa, kde tamní dobrovolní hasiči bojovali s ohněm během jedné z největších katastrof posledních let.
Vždycky jsem chtěl dělat něco, co má smysl, a zároveň si u toho užít trochu dobrodružství. V roce 2016 jsem se během uprchlické krize vydal jako dobrovolník do Řecka. Jel jsem k českému týmu humanitární organizace Pomáháme lidem na útěku a fungoval spolu s nimi. Nejprve jsem pracoval na Lesbosu, pak se dostal na Balkán. Nakonec jsem skončil na řecko-makedonské hranici, v Idomeni, provizorním uprchlickém táboře, kde tehdy zůstalo zhruba dvanáct tisíc lidí.
První měsíc jsem pracoval ve skladu. Bylo to v zimě, lidé přicházeli, vylézali z moře, pořád pršelo, většinou měli všechno oblečení promočené. Pamatuji si, že jsme řešili obrovský nedostatek bot. Další měsíc jsem pak začal jezdit víc do samotného tábora. Dovezl jsem si s sebou z Čech foťák, zrcadlovku, a jeden španělský novinář mi tam ukázal, jak fotit na manuál. Tehdy jsem si usmyslel, že se budu pohybovat na takových místech, účastnit se toho, co se ve světě děje. Byl jsem pak na Ukrajině, v Náhorním Karabachu, v Bangladéši. V Afganistánu jsem natáčel s Voxpotem (reportážní kanál, který mapuje dění ve světě, pozn. red.). Nejčastěji jsem jezdil s tehdejší partnerkou, španělskou reportérkou Ariadnou, s níž jsem se dal dohromady v Řecku. Jen místo focení jsem začal víc natáčet.
Do Jižní Ameriky jsem chtěl jet už dlouho, ještě před požáry, a lákala mě Brazílie. Loni v létě jsem se ale náhodou seznámil s bolivijskou režisérkou Geraldine Zamabrana Velez, slovo dalo slovo a vyrazil jsem tam.
Když zrovna nikde netočím, pracuji na přívoze v Praze. Vozím lidi mezi holešovickou tržnicí a Karlínem. Geraldine byla loni v létě na filmové škole v Praze a nastoupila mi do přívozu, kde se něco snažila natočit v rámci studentského cvičení. A jelikož taky točím, začali jsme si povídat a napadlo nás, že bychom mohli zpracovat téma požárů, a že společně odletíme do Bolívie.
Vyrazili jsme na východ Bolívie, do města Santa Cruz de la Sierra. Konkrétně jsme pak točili v regionu Chiquitania. Je to místo, kde amazonský prales přechází v chiquitanský les suššího typu. Není tak známý, jako jsou amazonské pralesy v Brazílii, ale je také nesmírně velký, unikátní a s širokou biodiverzitou.
Podpořte Reportér sdílením článku
Sleduje sociální problematiku a zajímají ji osudy těch, kteří neměli ve svých životech takové štěstí jako většina z nás.