Nenašla žádnou školu pro svého syna, tak si založila vlastní

Chtěla pro své dítě to nejlepší, jenže před více než patnácti lety žádnou vhodnou školku pro syna neobjevila. Rozhodla se proto založit si vlastní. A stejnou cestou se vydala i v případě základní školy. Přes všechny těžkosti a nástrahy si šla Martina Olivová za svým. Tak vznikla Magic Hill v Říčanech u Prahy. „Klíčové je budování dobrých vztahů. Děti, ale i učitelé se ve škole musí cítit dobře, těšit se tam, zažívat úspěch a radost. Bez toho se nedá počítat s nějakou vnitřní motivací a bez té není učení, tedy to dlouhodobé,“ říká.

Jak vás napadlo založit soukromou školku a základní školu?

V roce 2004 jsem hledala školku pro svého syna, kde by se dětem věnovali nad rámec tehdejšího standardu. Jednak nebylo místo ve školkách a zároveň jejich nabídka byla dost tristní – mnoho dětí, jedna unavená učitelka, žádné akce, výlety, o angličtině třeba s rodilými mluvčími jsem si mohla nechat jen zdát. Takže když jsem obešla několik takových míst, kam bych dítě opravdu dát nechtěla, řekla jsem si, že si ji budu muset otevřít sama...

 

Čím jste začala?

Nejdříve hledáním prostor. Bydlím kousek za Prahou, takže jsem chtěla, aby to bylo poblíž. Problém byl najít vhodné prostory, přestavět je, zajistit finance, registraci v síti škol, najít pedagogy, přesvědčit je, že práce u nás má perspektivu, zajistit reklamu. Informační letáky jsme tenkrát roznášeli po večerech do schránek. Do toho jsem ještě absolvovala rekvalifikační kurz. Byť mám inženýrský titul z ekonomie, tak aby mi banka půjčila na nový projekt, musela jsem projít rekvalifikačním kurzem. Navíc kromě úvěru jsem se zadlužila i v rodině.

 

Se školou to pak bylo podobné?

Po dvou letech fungování školky jsem zjistila, že situaci jsem vyřešila jen dočasně. Stála jsem totiž před stejným problémem, a sice do jaké základní školy syna zapsat, respektive kam posílat děti z naší mateřské školy. Kolečko škol jsem obešla nanovo, se stejným výsledkem – zastaralý přístup, děti naučíme číst a psát, co dalšího byste chtěla, přeplněné třídy. Takže jsem se vydala cestou vybudování základní školy.

 

Velká míra odolnosti

Jak to bylo náročné?

Měla jsem štěstí na budovu staré pošty v centru Říčan, která byla zrovna na prodej. Takže mě opět čekalo jednání s bankou o úvěru, hledání projektantů na rekonstrukci, hledání stavební firmy, která by vše stihla během pár měsíců, výběr pedagogů, registrace v síti škol. To byl tehdy skutečně oříšek, skončili jsme dokonce až s odvoláním u Vrchního soudu v Praze. Měli jsme trochu štěstí a rozhodně jsem prokázala velkou míru odolnosti, rekonstrukci jsme stihli za tři měsíce a v září 2006 jsme přivítali první prvňáčky.

 

Jenže brzy byly i tyto prostory malé...

Přesně tak, postupně škola i školka rostly a prostory přestávaly stačit. Měli jsme velký převis zájemců, a tak jsme přemýšleli o rozšíření prostor a otevření vždy dvou paralelních tříd v ročníku. Zároveň jsme začali přemýšlet i o rozšíření školy o druhý stupeň. Původně jsme totiž chtěli končit pátou třídou s tím, že děti by odcházely na víceletá gymnázia, přišlo nám to jako nejlepší řešení. To jsme ale postupně přehodnotili.

 

Co jste tedy podnikla?

V roce 2014 jsem spojila síly se dvěma dalšími investory a společně jsme začali připravovat stavbu moderního areálu základní školy a mateřské školy na zelené louce v centru Říčan. Stavba samotná proběhla v rekordním čase 270 dní, mnohem složitější ale bylo jednání s úřady a získání stavebního povolení. V obci tomuto projektu nebyli nakloněni; k našemu údivu, protože i Říčany se potýkaly a potýkají s nedostatkem míst ve školách. Nicméně i tady jsme si stáli za svým a nevzdali to. Budovy jsme dokončili a v listopadu 2016 slavnostně otevřeli.

 

V čem jsou vaše školka a škola jiné?

Řekla bych, že je toho mnoho. Od záměru otevřít školku a následně školu, kam se budou děti těšit a kde bude práce bavit nejen děti, ale i učitele, jsme ušli velký kus cesty. Postupně jsem se začala ve školství realizovat i já, opustila jsem myšlenku návratu ke svému oboru a dovzdělala jsem se právě v oblasti vzdělávání. Na začátku jsem měla jen poměrně jednoduchou představu motivovanou spíš tím, jak by to nemělo ve školce nebo škole v 21. století vypadat. Ale vystavět celý koncept s vizí a strategií, směřováním školy v mnoha oblastech – to chtělo čas, zkušenost, znalosti a samozřejmě tým lidí, kteří by to vnímali stejně.

 

Otevřenost i aktuální témata

Co je tedy základem?

Naše škola staví na dovednostech, nechceme děti pouze učit obsahům, které ve vzdělávacích koncepcích českého systému dlouhá léta bobtnaly. Přemíra informací, memorování bez souvislostí, nesmyslnost požadavků, na všechny stejné nároky, stejné množství faktů, které si možná chvíli pamatujeme, ale dál už nám nejsou k ničemu. My přemýšlíme o tom, co děti budou potřebovat nejvíc. Proto školu stavíme na otevřenosti, učíme projektově a tematicky, sledujeme aktuální témata, snažíme se je propojovat s praxí, zveme do škol zajímavé osobnosti, odborníky, lidi s různými příběhy.

 

Co se děti hlavně učí?

Spolupráci, práci ve skupinách, společnému hledání odpovědí. Zjišťujeme, co už samy vědí a co samy chtějí zjistit, co je zajímá. Učíme je, jak dávat znalosti do souvislostí, jak pracovat s chybou, jak kriticky hodnotit informace, jak pracovat se zpětnou vazbou, jak sami popisně hodnotit sebe i druhé, jak argumentovat, diskutovat, jak překonávat překážky. Neméně důležité je také celkové klima ve škole, klíčové je budování dobrých vztahů. Pokud se nebudou děti, ale i učitelé ve škole cítit dobře, těšit se tam, spolupracovat, zažívat úspěch, radost, pak nemůžeme ani zdaleka počítat s nějakou vnitřní motivací a bez té není učení, tedy to dlouhodobé.

 

V čem jsou vaše výhody?

Oproti mnoha jiným školám máme výhodu, že máme malý počet dětí ve třídách, obvykle patnáct, na druhém stupni čtyřiadvacet, takže se můžeme dětem věnovat. Některou výuku ještě dělíme, někdy jsou ve třídě přítomni i dva učitelé současně a pracují u nás asistenti pedagogů. Víme tak o každém dítěti, jeho potřebách a snažíme se tomu přizpůsobit. Ve škole rovněž působí rodilí mluvčí, učitelé ze Spojených států, Kanady, ale třeba i Jižní Ameriky, prostředí je dvojjazyčné a pro děti je přirozené už od školky vstřebávat cizí jazyk.

 

I učitelé se musí učit

Není teď už ta situace ve školství lepší?

Ano, dnes po sedmnácti letech vidím, že se svět posunul, vznikají další a další školy, školky, soukromé i alternativní, otevírá se debata o reformě školství. To je určitě dobře, jen to vše jde poněkud ztuha. Dnešní generace dětí se má hlavně naučit reagovat, adaptovat se, a to dokáže jen s dovednostmi, které jí máme ve školách předat, naučit je, a tím myslím mnohdy i naučit se jim spolu s dětmi. Ne všichni učitelé přijímají fakt, že se musí učit taky oni sami.

 

V čem se třeba liší běžný školní a školkový den od „normálních“ škol a školek?

Prostředí v naší škole je podnětné, přátelské, nezvoní, děti ale i tak vědí, kdy a kde mají být připravené na výuku. Mnoho akcí a výuky se děje společně v rámci ročníků nebo různých tříd nebo celé školy, máme společná setkávání, děti si vzájemně prezentují i výsledky své práce, motivují se navzájem, chtějí se učit. Učitelé společně plánují výuku, hodnotí ji a reflektují v dalších krocích. Zároveň je ale důležité, aby hlavní aktivita byla na dětech, maximálně opouštíme model učitel stojí před třídou a vede monolog. Neznámkujeme, ale děti hodnotíme v propracovaném systému slovního formativního hodnocení.

 

 

A učí se jen ve třídách?

Ne. Mnoho výuky probíhá mimo klasické třídy, budovu jsme tomu přizpůsobili, učíme v knihovně, na chodbách, ve školní laboratoři, na zahradě, ve venkovní učebně, vybudovali jsme školní farmu jako další místo pro učení pro budoucnost. Ochrana přírody a udržitelný rozvoj jsou pro nás také důležité, takže děti jezdí společně i tam, nejen učit se, ale i pomáhat, získávat znalosti a dovednosti o přírodě přímo v jejím středu, uprostřed zahrady, lesa.

 

Co chcete, aby si děti ze školky a školy odnesly?

Osobní odpovědnost za své učení a pozitivní vztah k němu, poznání, že učit se je fajn, že to dělám pro sebe a že učení nekončí odchodem ze školy, ale že je potřeba se učit dál, celý život. A pak také aby si odnesly hodnoty, které jako škola sdílíme a jsou součástí filozofie naší školy – respekt, úctu, odpovědnost, ale i empatii a pomoc.

 

Některé požadavky splnit nemůžeme

Jak velký je o vaši školu a školku zájem?

Obvykle nemůžeme přijmout všechny zájemce, v některých třídách máme pořadník. Ale není to jen o počtu zájemců, nás těší, když k nám přicházejí rodiče s tím, že o nás vědí, že slyšeli, že jsme taková a taková škola, a proto k nám chtějí dát své děti. Ale jsou i rodiče, kterým třeba sdělíme, že některé jejich požadavky škola splnit nemůže, a doporučujeme jim, aby si našli jinou školu.

 

Kolik máte dětí a kolik učitelů?

V současnosti máme padesát dětí ve školce a 240 ve škole. Celkem máme jedenáct učitelů ve školce a třicet učitelů ve škole.

 

Jak financujete provoz školy? Ze školného?

Provoz školy s nároky na moderní zázemí a vybavení je velmi nákladný. Samozřejmě jej nepokryjí pouze příspěvky státu, které škola dostává výhradně na mzdy. Ty totiž nepokryjí ani ty mzdy a rodiče u nás platí školné.

 

Jak vás postihla koronavirová pandemie? Co jste museli změnit?

Tak jako všechny školy jsme museli velmi rychle přejít na systém online výuky a nastavit jej, nešlo jen o připojení, ale i o cíle výuky v online režimu. Ty nejsou stejné, nemůžeme jen tak překlopit své rozvrhy, pořád musíme mít na paměti smysluplnost. Stanovili jsme rozvrhy pro online výuku, zvolili platformu, ve které jsme se učili. S dětmi jsme udržovali zejména sociální kontakt, ptali jsme se jich nejen na otázky ohledně výuky, ale i na to, jak se cítí, jak nároky zvládají. Aktivně jsme i vystupovali za brzké otevření škol, protože dlouhodobý lockdown byl zničující.

 

Jak to děti zvládaly? Máte třeba ve škole i nějakého psychologa?

Děti zvládaly lockdown v několika vlnách, od prvotního nadšení, že budou prázdniny, přes fázi, kdy se zorientovávaly, přizpůsobovaly, až ke konečné téměř rezignaci, ztrátě motivace, apatii. Po návratu jsme mnoho času a energie věnovali právě znovuzavedení systému práce, podpoře vztahů mezi dětmi, potřebě zpracovat si zážitky. Máme různé preventivní programy, využíváme ale i externí odborníky a školního psychologa.

 

Jaké máte se školou a školkou plány do budoucna?

Plánů, co zlepšit nebo jak zvýšit kvalitu, máme dost. Hlavní je určitě personální oblast, vyhledávat, zaškolovat a rozvíjet pedagogický tým je nekončící práce. Rádi bychom své zkušenosti a know-how předávali i dalším školám, chystáme školení nebo semináře a návštěvy u nás ve škole, rovněž také letní školy pro učitele. Mimo to se chceme věnovat i ekologickým aktivitám, jsme v programu EKO škola, školní farma je ukázkový permakulturní projekt a oceněná přírodní zahrada. Po dvou covidových letech, kdy se k nám mnoho škol nemohlo přijít podívat, chceme nyní farmu více otevírat pro širší veřejnost, ukázat výuku o přírodě v přírodě.

 

Autorka je redaktorkou ČTK.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama