Chtěla se s Číňany bavit o čaji, tak jej začala studovat

Olympiáda ji nepřitahuje, ale Čína, čínština a čaj ano. Rozhodla se proto studovat čajovou biochemii přímo tam, na univerzitě v Chang-čou. „Čaj slouží při dlouhodobém popíjení v přiměřené míře jako prevence proti vzniku různých chorob, třeba rakovin,“ říká Alice Procházková, která se musela vrátit do Česka kvůli pandemii nemoci covid-19.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Čím je čaj prospěšný zdraví?

V rámci svého oboru na zemědělské fakultě v Chang-čou jsem se zaměřovala na čajovou biochemii a vliv čaje na lidské tělo. Obecně se podle dosavadních výzkumů ví, že jde o velmi silný antioxidant. Už v tradiční Číně se říkalo, že čaj je lék na deset tisíc nemocí. Z vědeckého hlediska se to vysvětluje tak, že polyfenoly v čaji na sebe navazují volné radikály, a tím pádem slouží při dlouhodobém popíjení v přiměřené míře jako prevence proti vzniku různých chorob, třeba rakovin.

 

Jaký druh čaje doporučujete pro začátek?

Určitě bych doporučila nejen kvalitnější, ale i jemnější druhy, třeba bílý čaj, který je u nás stále méně známý. Chybí v něm většinou ty nejsilnější třísloviny a s nimi i hořké tóny. Někomu čaje chutnají hned, někdo se musí začátkem propít a zvyknout si.

 

Existují výzkumy, kolik čaje bychom měli pít?

Každý člověk je originál a každému sedne něco jiného. Platí ale hlavní zásady, aby popíjení čaje mělo přínosné zdravotní účinky. Ohledně množství se doporučuje vypít nálev z 5 až 7 gramů čaje denně, přehnané množství čaje může potenciálně škodit. Důležité také je, aby člověk nepil nalačno nebo přímo v době jídla, zejména zelené čaje. Každý člověk si ale musí také vybrat, co mu chutná.

 

Proč nepít zelený čaj nalačno?

Nedoporučuje se to kvůli vysoké míře kofeinu. Může vám rozdráždit žaludeční šťávy, podobně jako sheng puer zvaný zjednodušeně česky zelený puer.

 

 

Kofeinu, nebo teinu?

Podle toho, co jsme se učili na univerzitě, je v čaji chemicky úplně stejná látka jako v kávě. Je to tedy kofein. Jenom co se týká procentuálního poměru, tak v čajových listech je vyšší než v kávových bobech. Můj profesor v Číně proto na každé přednášce zmiňoval, že by se této látce mělo říkat tein podle čaje, a nikoli kofein podle kávy – nepřišlo mu to fér. Je však třeba zmínit, že čaj se na rozdíl od kávy louhuje, takže do šálku se nedostane celé množství kofeinu.

 

V jakém čaji je nejvíc kofeinu?

Někdo říká, že je ho více v černém než v zeleném, což může být pravda, ale pouze před vylouhováním. V černém čaji je hodně kofeinu navázáno na polyfenoly, takže se ho do nálevu vylouhuje pouze část. Zelený čaj obsahuje kofein většinou ve volném stavu, do nálevu se ho tedy vylouhuje víc. Každý čaj je však individuální a míra kofeinu nezávisí jen na zpracování, ale i na jiných faktorech, například velkolisté druhy čajovníku mají obecně větší obsah kofeinu než malolisté a podobně.

 

Takže když chci co nejrychleji povzbudit čajem, má být zelený?

Ano, úplně největší nakopnutí asi dá sheng puer, tady zelený puer. Pozor však, jak jsem zmiňovala, na pití na lačný žaludek a na přehnanou konzumaci.

 

Jak jste se dostala k zájmu o čaj?

Bylo to hodně postupné. Při první návštěvě Číny jsem si všimla, jak velkou součástí každodenního života čaj je. Tehdy jsem mu nerozuměla a přišlo mi, že je to docela škoda. Číňané se totiž moc rádi baví o jídle i o čaji. Napadlo mě proto, že by bylo dobré dozvědět se o něm víc. Posléze jsem se seznámila s majitelem čajovny, který začal obchodovat s čaji v Česku brzy po revoluci, a začali jsme spolupracovat. Byli jsme spolu i na čajových plantážích, zjistila jsem i díky tomu, že je to velmi zajímavé téma.

 

Čínština byla výzva

Proč jste se vlastně začala učit čínsky?

Chtěla jsem se naučit nějaký těžký jazyk, to bylo na konci střední školy. Zjistila jsem tehdy, že čínština má více znaků než například populárnější japonština, která stejně jako do 15. století korejština převzala část svých znaků právě z Číny. Proto jsem si řekla, že bude zajímavější naučit se čínsky. Už jsem v té době mluvila německy a anglicky a s čínštinou jsem původně jenom chtěla zvládnout výzvu.

 

Měla jste už v té době zájem o Čínu?

Přitahovala mě spíš možnost poznat úplně jinou kulturu, způsob myšlení a hodnot. Také mě zaujala čínská filozofie. Většinově mě však na Číně přitáhl její rozmanitý a bohatý jazyk a také přátelskost mnoha Číňanů. Ale až na kurzu čínštiny jsem zjistila, že na konci střední školy nemám ani základní povědomí o Číně a její historii, přitom je to tak velká součást světa a mocnost, která hýbe ekonomikou.

 

Kdy se to změnilo?

Ještě v rámci bakalářského studia na sinologii na Univerzitě Karlově jsem strávila jeden rok v Pekingu, kde jsme se věnovali celý rok intenzivně jazyku, což mě určitě hodně posunulo, a pomáhala mi také socializace s Číňany. Kvůli odlišné kultuře je dost těžké si vybudovat nějaký hlubší vztah. Když jsem pak dodělala bakaláře, věnovala jsem se rok tlumočení, a poté jsem odjela do Číny studovat čaje a čajovou vědu jako magisterský obor.

 

Který jste ale nedodělala kvůli koronaviru?

Univerzita se uzavřela krátce po příchodu koronaviru v lednu 2020, zrovna když jsem dodělávala svoji diplomovou práci. Po uzavření Wu-chanu jsem se rozhodla, že pojedu raději do Česka.

 

Za jak dlouho jste se naučila mluvit do dnešní úrovně, kdy jste schopná plynule tlumočit?

Běžnější komunikace jsem byla schopná za dva roky intenzivního studia. Když jsem byla před dvěma lety na vrcholu a s někým jsem telefonovala, tak měli třeba za to, že jsem z Hongkongu, kde lidé většinou neumí tak perfektně čínsky. Dodnes nejsem na úrovni rodilého mluvčího. Je těžké dostat se do stavu, kdy si čtete čínskou knížku se stejnou lehkostí jako třeba v angličtině. Číňani stále ještě poznají, že jsem cizinec.

 

A jaký je rozdíl mezi čínštinou z Šanghaje a Hongkongu? A jakým typem mluvíte?

Mluvím takzvanou standardní čínštinou (pchu-tchung-chua – pozn. red.), která se často nesprávně označuje anglicismem mandarínština. Od poloviny minulého století je to standardizovaná forma řeči vyučovaná na školách, která je založená na severočínské dialektické skupině, pod kterou spadá také pekingské nářečí.

 

Jak jsou na tom jednotlivé provincie?

Dialekty v jednotlivých čínských provinciích jsou dost odlišné, celkem existuje v Číně sedm dialektických skupin, pod něž spadají jednotlivé místní dialekty, které často ani v rámci jedné dialektické skupiny nejsou navzájem srozumitelné. Dá se říct, že severní dialekty (geograficky na severovýchodě Číny – pozn. red.) jsou v zásadě vzájemně vcelku srozumitelné.

 

A na jihu?

Čím jde člověk více na jih, ale i jihozápad Číny, tím srozumitelnosti ubývá. Západ země, kde se nachází autonomní oblasti Tibet a Sin-ťiang, je pak – co se týče řečí – samozřejmě úplně odlišný. Na Tchaj-wanu a přilehlé čínské provincii Fu-ťien, ale i v dalších oblastech se pak mluví převážně dialektickou skupinou jižní Min (Min-nan – pozn. red.). Pak je tu také známá kantonština, která je sice považována za dialekt čínštiny, ale někteří lingvisté se domnívají, že by se dala považovat nejenom díky odlišné gramatice a speciálním znakům za samostatnou řeč. Běžný Číňan jí prostě nerozumí.

 

Platí to i pro Hongkong?

Tam se právě mluví také kantonsky. Starší obyvatelé města většinou ani nemluví standardní čínštinou a nerozumí vám. Narazila jsem ale i na mladé lidi, kterým dělala problémy.

 

Kolik tisíc znaků jste se musela naučit?

Aby člověk mohl běžně, každodenně fungovat, a přečíst si třeba i noviny, potřebuje znát zhruba šest tisíc znaků. Vysokoškolsky vzdělaný člověk zná kolem deseti tisíc znaků. Já jsem ten první případ.

 

Co víte o Číně jenom díky tomu, že rozumíte čínsky?

Přijde mi, že pro Číňany hodně znamená, když si vážíte jejich kultury. Mají úplně jiný přístup k člověku, který mluví čínsky. Aby však člověk nezněl přespříliš jako zápaďák, musí začít do jisté míry myslet jako Číňan – tedy používat určitý druh frází v určitých situacích, vědět, co je a není vhodné říkat, pochopit jejich humor, intonace vět… Snažila jsem se k Číně nepřistupovat jako povýšenecký představitel demokratického Západu, který se holedbá nadřazeností svých hodnot, ale snažit se vnímat, co jsou pro Číňany nejvyšší hodnoty v člověku i ve společnosti. Bohužel jsem však časem zjistila, že to není tak jednoduché a nedá se to, alespoň z mého pohledu, dělat dlouhodobě, aniž by pak člověk musel zapřít sám sebe.

 

Propagandu přestanete vnímat

Jak tedy běžní lidé v Číně vnímají otázku svobody oproti našemu západnímu stylu?

Nezabývám se tématem lidských práv, takže mohu vycházet pouze ze svých zkušeností. Chci také podotknout, že jsem se pohybovala hlavně na východě Číny, který je považován za tu rozvinutější oblast s ekonomicky více zabezpečenými lidmi – už to dává určitou míru svobody. V mnoha věcech ale mají méně svobody než my, i když se to velmi špatně srovnává.

 

V čem třeba?

Třeba při výběru vzdělání. V Číně panuje ve školách obrovská konkurence, a málokdo v mém okolí studoval obor, který by ho reálně zajímal a který by si jinak vybral. Podobné to bývá i v tématu zaměstnání. Často jsem se setkala s tím, že by se člověk rád zaobíral jinou sférou nebo rozvíjel nějaký svůj koníček. Jenže oni jsou ve velkém tahu, kdy musí uživit svoji rodinu, a to znamená nejenom své děti, ale třeba i rodiče, nebo dokonce širší rodinu na vesnici. Ještě před čtyřiceti lety žila drtivá většina, přibližně 88 procent Číňanů, na venkově, ale aktuální čísla říkají, že už téměř 65 procent obyvatel žije ve městech. Lidé přicházejí do městských oblastí, a leží tak na nich tíha být úspěšnými nejenom pro sebe. V tom vnímám jejich největší nesvobodu.

 

 

Jak tuto situaci prožívají?

Pokud člověk není intelektuál nebo pokud se sám nestal nebo blízká rodina obětí nějaké nespravedlnosti ze strany státu, tak podle mě ani příliš nevnímá žádné další možné nesvobody, které tam třeba jsou. Třeba demokratické volby u nás jsou pro ně jenom zajímavost. Na druhou stranu je vždy hodně zajímá, jak nahlížíme na Čínu. Jinak mi ale přijde, že většina obyvatel vlastně ani nemá moc času se čímkoli takovým nějak intenzivněji zabývat, navíc vlastenectví je pro většinovou společnost jedna z nejdůležitějších morálních zásad. Jsou velmi pyšní na to, že zažívají ekonomický růst, a myslím, že mnoho z nich to vnímá přeneseně i jako svou osobní výhru – identifikace se státem a stranou je tam podle mě dost silná, navíc čím větší oběti společnosti Číňané přinášejí, tím více se do „Číny“ jakožto konceptu dle mého názoru emocionálně investují. Pokud by však ekonomika nestoupala, či přišla nějaká větší krize, může se jejich pohled určitě dost změnit.

 

Co jste viděla ve veřejném prostoru, třeba na billboardech?

Na billboardech jsou často propagandistická hesla, různá morální ponaučení. Na ulici si také můžete přečíst klíčové myšlenky prezidenta Si Ťin-pchinga. Když tam ale žijete delší dobu, přestanete takové věci vnímat, a dokonce je časem začnete podvědomě vnímat jako něco důvěrného, čemu se třeba v mysli zasmějete, ale v podvědomí to ve vás vyvolá pocit důvěry, bezpečí a něčeho, co znáte.

 

Na co dnes čínštinu využíváte?

Využívala jsem ji pracovně dost dlouho v rámci různých tlumočení. Pracovala jsem také do léta v čínské firmě Citic. Teď si dávám pauzu a věnuji se čínštině jenom jako koníčku, pomáhám psát a překládat knihu o čaji.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement