Aby mohli učitelé učit, ne se topit v papírech

Když dala Vanda Seidelová před více než dvěma lety svého syna do školky, brzy se začala ztrácet v informacích, které ze vzdělávací instituce proudily. Co mám mít na karneval? Kdy jedou na výlet? Kde ta informace visela? Na dveřích, na nástěnce? Přišlo to e-mailem? SMSkou? Protože zjistila, že není jediná, kdo podobné problémy řeší, vytvořila aplikaci Twigsee, která má školku a rodiče chytře propojit. A zájem o ni mají nejen v Česku, ale i ve světě.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Vaše aplikace se jmenuje Twigsee. Co ten název znamená?

Příběh s názvem je komplikovaný. Hledali jsme jméno, které by bylo univerzální jak v cizině, tak i u nás. Twig znamená větev, větvička a my jsme se vnímali jako taková větev, most mezi rodičem a učitelem. See je vidět, protože díky naší aplikaci rodič zaprvé vidí na děti a zároveň ředitelka vidí do své instituce. Zároveň twig znamená i ratolest, ve smyslu větvičky na Vánoce, což nám přišlo vtipné.

 

Jak vás vůbec napadlo aplikaci vytvořit?

Bylo to v době, kdy můj syn začal chodit do školky. Trávil tam několik hodin denně a já jsem přitom nevěděla vůbec nic o tom, co se tam děje. Samozřejmě, dostala jsem roční rámcový plán a jednou za měsíc milion fotek na webovém albu. Ale když jsem se Filípka zeptala „Co jste dělali ve školce?“, většinou řekl, že neví, nebo že nic. Klasika. Mě to začalo štvát víc a víc, ale vůbec jsem si nemyslela, že bych se zrovna já pustila do vývoje nějaké aplikace. Říkala jsem si, že jen školce doporučím nějakou apku, kterou začnou používat, a bude to super. Jenže jsem zjistila, že nic takto komplexního neexistuje. Rozhodila jsem sítě mezi kamarádky i další rodiče a zjistila jsem, že je to celorepublikový, vlastně i celosvětový problém. Každého rodiče zajímá, co se děje s jeho dětmi. A zároveň papírování je přežitek.

 

Na jaké další problémy jste ve školkách narazila?

Na jedné straně to byla komunikace. Když to zjednoduším, osobně jsem měla chaos především v tom, co kdy máme donést, kde máme být, abych nezapomněla, že je logopedie přesunutá ze tří hodin na dvě a jestli jede Filípek na výlet, nebo ne. Dále pak i další organizační věci, jako co kdy zaplatit a jak na něco důležitého nezapomenout. Organizačních záležitostí bylo hodně a já někdy třeba i věděla, že je druhý den karneval, ale když jsem potřebovala víc detailů, nevěděla jsem, kde je hledat. Říkala jsem si: Přišlo mi to na mail? Od koho? Od hospodářky? Jak se jmenuje? Nebo SMSkou? Nebo mi to říkala učitelka ve dveřích? Nebo to bylo na nástěnce? A to se mi dělo pořád. Jindy zas paní učitelka řekla něco ve dveřích manželovi, když syna vyzvedával, on jí to odkýval, ale pak na to zapomněl. Nejvíc mě pobavilo, že ty vůbec nejdůležitější informace vždy vyvěšovali na vstupní dveře, protože tam prý nejdou přehlédnout. Až na to, že pokud jste byli týden na dovolené nebo nemocní, tak jste vstupní dveře celý týden nepotkali.

 

 

Kdy jste se pustila do vývoje aplikace?

Nápad jako takový vznikl na jaře 2019. Udělala jsem si asi tříměsíční průzkum, ze kterého vyplynulo, že komunikace se školkou trápí přes devadesát procent rodičů. Že jsou třeba se školkou jako takovou spokojení, že jejich učitelka je super, ale že nevědí, co se ve školce děje. Pozor, my nejsme nějací „control freaks“ v tom smyslu, že bych potřebovala vědět, že zrovna teď Filípek svačí nebo že rozlil kakao. Spíš jde o jednu nosnou informaci denně, například aby mi školka řekla: Dneska se věnujeme první pomoci. A já na to můžu doma krásně navázat. Stačí jedna věta, jedno slovo nebo fotka. Takže to bylo jaro 2019, přes léto jsme aplikaci naprogramovali a v září 2019 jsme s ní šli do prvních školek.

 

Drahá sranda

Jaké byly začátky? Kde jste na vývoj aplikace sehnala peníze?

Vytvořit mobilní aplikaci je docela drahá sranda. Já jsem hodně procesní člověk, v minulosti jsem se zabývala i projektovým řízením, takže umím dělat takové ty checklisty, seznamy úkolů. A tak to bylo i v tomto případě. Jestliže má člověk nápad a i cítí, že by o něj byl zájem, je to stále jen část celého procesu. Ještě je třeba, aby tu byl někdo, kdo by aplikaci vytvořil a za kolik, kde se vezmou peníze a X dalších věcí. To všechno jsem začala řešit a postupně jsem si odškrtávala, co se podařilo zařídit. Říkala jsem si: Přece jen ta počáteční investice, v té době jsme si mysleli vyšší stovky tisíc korun (ze kterých se rychle staly jednotky milionů), to nechci jen tak vypálit, dokud jsme neměli konkrétní důkaz, že za systém bude někdo ochotný zaplatit.

 

Jak jste to tedy udělala?

Nakonec jsem ještě, než jsem samotný vývoj objednala, zašla do pár školek a nabídla jim naši vizi aplikace jen na základě prezentace. A když se mnou podepsali smlouvu, začala jsem ji reálně vyvíjet. Tím pádem když jsme v září 2019 vstupovali na trh, měli jsme již šest platících klientů. Byly to samozřejmě směšné peníze oproti tomu, jak nákladné je aplikaci vyvinout. Náš obrat byl v té době asi 5 000 korun za měsíc, ale bylo to 5 000 korun od reálných platících klientů, což bylo skvělé. Dodalo nám to odvahu, že další přijdou.

 

Takže jste do toho dala vlastní finance?

První víc než rok jsem vše financovala z vlastních zdrojů, měla jsem nějaké úspory. Dost jsme tenkrát s manželem řešili, jestli se do toho mám pustit. Že to bude znamenat dát do toho peníze a zároveň nebudu nosit žádné jiné peníze domů z jiného zaměstnání. Ale zvládli jsme to. Část financí na další vývoj jsem si dokonce půjčila v bance. Ten úvěr stále splácím. A jsem ráda, že jsme to takto udělali. Za investory jsme šli až po roce a to už jsme měli nějaké zajímavé výsledky. Začátek byl především o tom, že tomu celému musí člověk velmi věřit.

 

Příběh jedné omluvenky

Ještě se vrátím k té roztříštěné komunikaci, o níž jste mluvila. Ta vám tedy přišla nejbláznivější?

Přesně tak. Deset různých komunikačních kanálů, papírky do ruky, informace sdělené mezi dveřmi. To byla první věc. Plus to, že kvůli řešení všech těchto organizačních věcí se ke mně už nedostal žádný přesah, tedy to, čemu se Filípek ve školce vlastně edukačně věnuje. A když jsem se to chtěla dozvědět, musela jsem se zeptat ve dveřích a byla bych už 70. rodič ten den, který říká: Tak co jste dneska dělali? A nadšení učitelky vykládat to někomu pořád dokola rychle opadalo. Samozřejmě, že školky mohly mít facebookovou skupinku, ale tam už najednou máte samovolný chat, data navíc nejsou nijak chráněná. Pořád se však jednalo o pohled rodičů. A s ním jsme šli do školek.

 

Co oni na to?

Řekli nám: Víte, každá mince má dvě strany. My pro rodiče děláme třeba i newslettery a oni to stejně nečtou. Na to jsme jim odvětili: A nemyslíte si, že je to právě kvůli tomu, že už je to další, asi desátý komunikační kanál a rodiče jsou zahlcení a ztracení? Uznali, že je to pravda. Dodali také, že oni sami řeší tento chaos na denní bázi. Že my jako rodiče komunikujeme s maximálně deseti zaměstnanci školky, zatímco oni jako školka se 100 dětmi a 20 zaměstnanci reálně „menedžují“ 250 lidí. Řeknu jeden příklad. Máte dítě s teplotou, a pokud jste osvícená, tak alespoň zvednete telefon a ve školce ho omluvíte. V ten moment si myslíte, že je pro vás v zásadě vše hotovo.

 

Jenže?

Jenže telefon nejspíš zvedne učitelka, která se zrovna stará o děti. Hledá tužku a papír, aby si omluvenku poznačila. Z papírku během svačinky přepíše omluvenku do docházkového listu. Tento list na konci dne vezme jiná paní učitelka, aby zapsala třídnici, a na konci týdne nebo měsíce si paní hospodářka vezme všechny tyto třídní knihy a začne vyšetřovat, jestli se dané dítě omluvilo včas, to znamená, zda má nárok na vrácení peněz za stravné. Hledá ten záznam, jestli někdo volal, v kolik hodin, nebo psal, nebo posílal e-mail. Prostě zmatek. Zatímco v Twigsee vy jako rodič během tří vteřin odesíláte omluvenku, v ten moment se to propíše učitelce do apky a ona okamžitě vidí, které děti jsou omluvené. Plus v pozadí to vypočítává, kolik je takzvaných včasných a pozdních omluvenek. A vyplivne to, kolik má dané dítě platit.

 

Co všechno ještě aplikace umožňuje?

V zásadě celou organizaci od A do Z, přijímací řízení, třídní knihy, docházkový systém, veškerý proces papírování, co musí školka vytvořit po přijetí dítěte od evidenčního listu, rozhodnutí o přijetí, další různé smlouvy, souhlasy se školním řádem a podobně. Pak, jak už jsem říkala, omluvenky a samozřejmě komunikaci, to znamená je tam určitá nástěnka, fotky, dále pak školkovné, stravné, matrika, školka zde řeší i takzvané „progress reporty“, tedy zprávy o rozvoji jednotlivých dětí.

 

Učitel musí být s dětmi

Mohou zároveň rodiče nějak komunikovat s učitelkou?

Pozor, tohle je hodně velké téma. Mohou, ale velmi omezeně.

 

Co to znamená?

Když jsem aplikaci dávala dohromady, přišlo mi automatické, že tam bude chat. Ale školky říkaly: Hlavně ne chat. Učitelka by pak totiž nedělala nic jiného, než četla nějakou komunikaci a jako sekretářka neustále odpovídala. Ona musí být s dětmi. Takže rodič tam jen tak do nějakého chatu psát nemůže, je to opravdu promyšlené. A pokud školka od rodičů potřebuje zpětnou vazbu, posílá jim ankety. Vytvoří otázku a set odpovědí a rodiče na pár kliků hlasují. Celý systém jsme dávali dohromady s ředitelkami a učitelkami. Chtěli jsme, aby to splňovalo nejen to, co si představujeme my, ale hlavně to, co od systému očekávají a potřebují jeho reální uživatelé a klienti.

 

 

Nebojí se třeba učitelé, že budou pod větším drobnohledem?

To je argument, který se občas objeví. My jim ale říkáme, že po nich nechceme, aby desetkrát denně sdíleli fotky, to je zbytečné. Jen když učitelka jednou za den udělá fotky, tak místo toho, aby je posílala ředitelce, která je za týden dá na Facebook, je stačí nasdílet rodičům z dané skupinky. A to je všechno. A rodiče to opravdu ocení, co pro ně a pro děti děláte.

 

Pokud jde o digitalizaci nejrůznějších dokumentů, nenarážíte na zkostnatělost vzdělávacích institucí? Neodradí to školky?

Je to samozřejmě ještě pořád dost konzervativní sféra. My je přesvědčujeme, že to jde dělat i jinak. Nechceme nikomu přidělávat práci, naopak. Učitelé nemají vyplňovat papíry, to za ně v 21. století může zvládnout technologie.

 

Je aplikace dostupná jen v Česku, nebo i jinde?

Rok a půl jsme byli primárně v Česku, loni jsme pilotovali Slovensko a nyní od září 2021 jsme začali aplikaci nabízet téměř všude po světě, takže máme již školky v Rusku, v Německu, ale i v afrických zemích.

 

Kolik je to tedy školek?

Dneska nás používá přes 300 školek v Česku, a pak máme nějaké desítky školek, které testujeme na asi deseti dalších trzích. Denně nás používá přes 35 tisíc rodin.

 

A vaše další plány? Právě expanze do dalších zemí?

Tento školní rok bychom chtěli otestovat různé zahraniční trhy, abychom si mohli říct: Tady to nedává smysl, tady za to nikdo nebude ochotný platit a podobně. Cílem do příštího léta je získat co nejvíc dat na vybraných trzích, a pak bychom chtěli udělat velké investiční kolo s mezinárodním fondem, který by nám s růstem na zahraničních trzích pomohl.

 

Autorka je redaktorkou ČTK

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama