Manželé Baudišovi: Nechceme jen říct „tady máte peníze a na shledanou“

Rodinná filantropie spojená se značkou Avast se vyznačuje nejen vysokými částkami, ale také dlouhodobou a promyšlenou strategií i výběrem témat, která leží stranou pozornosti. O tom, proč nyní zakladatelé firmy a jejich manželky odstartovali Nadační fond Abakus a čím se tato charita zabývá, hovoří Jarmila a Pavel Baudišovi.

Rozhovor v této sestavě jsme spolu vedli poprvé před jedenácti lety. Vy, paní Baudišová, jste tehdy řekla: „Naši muži dávají na charitu hodně peněz, a dávají rádi. Jenomže nemají čas se starat, jak přesně jsou ty peníze utraceny.“

Pavel Baudiš: Tehdy jsme s filantropií v podstatě začínali. Přispívali jsme sice na charitu už dříve – ať už šlo o povodně, zemětřesení, či pomoc organizacím typu Člověk v tísni či Paraple. Ale někdy v roce 2006, kdy se firmě začalo extrémně dařit, už šlo o několik milionů ročně a bylo potřeba začít o filantropii uvažovat systematičtěji. V roce 2010 jsme proto založili Nadační fond Avast, jehož řízení se ujaly naše ženy. Aby tomu vtiskly větší řád.

 

Nadační fond Avast tehdy mohl na svoji činnost využívat 2,5 procenta firemního zisku, jak jste určili při jeho založení. Zpočátku šlo o desítky milionů korun, později o sto a více milionů. Loni v listopadu nicméně došlo k rozdělení na Nadaci Avast a Nadační fond Abakus. Proč?

PB: Filantropie byla od úplného počátku součástí Avastu, který jsme založili s Edou Kučerou před více než třiceti lety. Firma postupně rostla za hranice, vstupem na londýnskou burzu se dovršila její globalizace. Management začal nadaci směrovat tak, aby to více odpovídalo potřebám nadnárodní společnosti. My jsme ale chtěli setrvat v zaměření na Českou republiku, s cílem, aby byl fond nezávislý na vývoji firmy. Na základě debat, které probíhaly od začátku roku 2020, jsme pak dospěli k tomu, že nejúčelnější bude, když se tyto aktivity rozdělí.

 

Jak se nyní obě charity liší?

PB: Nadace Avast se zaměřuje na věci, které firma umí a rozumí jim – svoboda a digitální bezpečnost, děti v online prostředí a podobně. Management si od toho slibuje zásah v mezinárodních teritoriích. Zatímco náš rodinný fond Abakus převzal aktivity, které nesouvisí se zaměřením Avastu a jsou orientované na Českou republiku. Říkali jsme si, že by byla škoda zahodit deset let práce, které tady náš fond odvedl, a důvěry, kterou si vybudoval.

 

 

Co se za těch deset let ve vaší filantropii změnilo?

Jarmila Baudišová: Zkraje jsme se tomu obě (JB mluví rovněž o Miladě Kučerové, pozn. red.) věnovaly ve volném čase po práci, hlavně po večerech. Základní princip byl ale od začátku stejný: zaměřit se na témata, která nás oslovila, a přitom ležela stranou mediální pozornosti. Také jsme si hlídali, aby naše pomoc měla dlouhodobý dopad, aby to nebylo jenom „Tady máte peníze a na shledanou“.

 

O jaká témata šlo především?

JB: Postupně jsme se snažili najít jeden hlavní proud. A po několika letech se jím stala paliativní péče čili pomoc umírajícím. Většina z nás s tím má nějakou osobní zkušenost, většinou neblahou. Viděly jsme navíc, že dárce tohle téma tolik nezajímá, protože není tak vznosné jako třeba charita zaměřená na děti. Nejdřív jsme začali podporovat jednotlivé hospice, ale brzo jsme si uvědomili, že není v našich silách rozhodovat o kvalitě projektů. Oslovili jsme proto odborníky z různých oblastí paliativy a podařilo se nám sestavit tým, se kterým dlouhodobě spolupracujeme.

PB: Například se nám povedlo dostat k jednomu stolu zástupce ministerstev a pojišťoven. Všechno to úsilí nakonec vyústilo v legislativní, systémové změny. Vznikají chytrá řešení, která se dají šířit dál.

 

Můžete nějaké takové řešení přiblížit?

PB: Například zavádění paliativní péče v nemocnicích. Asi každý si umí představit, že v některých okamžicích lidského života už není tolik důležitá náročná přístrojová medicína či sebevětší lékařská specializace, ale spíš snaha o důstojné dožití. Jde o to, aby i tohle nemocnice zvládaly.

JB: Podobně usilujeme o rozvoj paliativní péče v domovech pro seniory. Tak, aby lidé na sklonku života už nemuseli měnit prostředí. Vybrali jsme patnáct takových zařízení napříč republikou, v nichž teď běží dvouletý program zaměřený hlavně na vzdělávání a organizační změny.

 

 

Není někdy překážkou zkostnatělost vedení nemocnic či seniorských domovů?

JB: Je to strašně různé. Leckde už se o totéž snažili dříve, ale podpora fondu je nakopla dopředu. Každopádně se nám do programu přihlásilo ohromné množství zařízení. Nenabízíme pouze peníze, ale i metodiky, konzultace s odborníky, vzdělávání. Tak, aby změna, o kterou usilujeme, byla udržitelná.

PB: Klíčem k úspěchu je dostat k sobě lidi, kteří dané věci rozumí.

 

Jak potom vypadá konkrétní výsledek?

JB: V některých nemocnicích třeba zařizují speciální pokoje, kde to vypadá spíš jako u někoho doma. Je tam jedno lůžko pro pacienta a jedno pro příslušníka rodiny, který tam může trávit libovolný čas. Méně viditelnou, ale ještě důležitější rovinu představuje vyškolený tým sester a lékařů, neboť paliativní péče se zásadně liší od té běžné medicínské, kdy se snažíme člověka zachraňovat. Jen málo doktorů umí říct „Tady už jako specialista nic nedokážu, tak teď udělám něco pro to, aby ten člověk dobře a bezbolestně zemřel“.

PB: Jak přibývá příkladů dobré praxe, pouští se do toho i nemocnice, které jsme ani nepodpořili. Z toho máme ohromnou radost.

 

Tématem, které jste vzali pod svá křídla, je rovněž takzvaný homesharing pro rodiny dětí se zdravotním znevýhodněním. O co přesně jde?

PB: Když máte doma postižené dítě, čelíte spoustě komplikací, přičemž jedna z největších je, že nemáte ani chvilku pro sebe. To je strašná zátěž pro psychiku.

JB: Navíc existují vzácná postižení, která nemají žádnou zastřešující organizaci. Proto jsme zpočátku hodně podporovali rodičovské skupiny a jejich advokační schopnosti.

 

V jakém smyslu?

JB: Představte si rodiče, kteří chtějí prosadit svoje požadavky, ale nemají na to kapacity ani vědomosti, navíc jsou úplně vyždímaní. Postrádají finance, odlehčovací služby a také čas i přístup k informacím o možnostech podpory. S tím vším jim může pomoci zapojení do nějaké organizace nebo služby, jako je právě homesharing čili sdílení domácností.

 

Kdo s kým sdílí domácnost?

JB: Hostitelské rodiny, které postižené dítě doma nemají, nabízejí své služby v podobě odlehčení – berou si třeba dítě s autismem pravidelně k sobě. Nyní ve spolupráci s Dětmi úplňku a Rodinným integračním centrem hledáme partnery, kteří by nám pomohli rozšířit tuhle pomoc do více obcí a regionů, přičemž by nešlo jen o děti s autismem, ale i s jiným, třeba kombinovaným postižením.

 

Vypadlo nějaké téma z činnosti původního Nadačního fondu Avast?

PB: Ano, a je nám to líto, ten projekt se jmenoval Spolu se zaměstnanci. Úplně každý v Avastu si mohl vybrat neziskový projekt, nominovat ho a získat pro něj grant. Poslední dva roky to už probíhalo v celosvětovém měřítku a bylo úžasné vidět, kolik takových aktivit existuje, jak jsou různé a jak srdeční vztah k nim lidé někdy mají. Zaměstnanecké aktivity ale v nějaké podobě pod hlavičkou Nadace Avast poběží dál.

 

V čem bude pro vás osobně práce pro Abakus nová?

JB: Budeme se zase víc rozhodovat sami. Zpočátku to tak bylo, potom do toho začala hodně vstupovat firma, která má jiný, globální pohled na věc. Nyní upouštíme od pevně daných programů a zaměřujeme se na koncept účelných řešení. Můžeme tak víc riskovat a podpořit odvážné nápady, byť s nejistým výsledkem.

PB: Ta spolupráce fungovala deset let skvěle, bylo to prospěšné pro firmu i pro charitu. Ani teď to ale úplně neskončilo, Avast například poskytuje Abakusu prostory ve své budově. A první čtyři roky bude Avast nějakou částkou, byť postupně se tenčící, přispívat Abakusu i finančně. Aby ten přechod byl pozvolnější.

 

Jaký bude roční rozpočet Abakusu?

PB: Zatím to vypadá, že letos rozdělíme nějakých sedmdesát milionů korun.

 

Kdo vymyslel název Abakus?

PB: Napadlo nás to už v roce 1990, když jsme s Edou zakládali firmu. Líbilo se nám, že v tom jsou obsažena jména Baudiš – Kučera, přitom je to označení pro starověkou početní tabulku, tedy v podstatě první počítač. Zjistili jsme ale, že tady existuje distribuční síť počítačů, která se jmenuje stejně. Tak jsme firmu pojmenovali Alwil.

Když jsme vloni hledali název pro nadační fond, zase jsem si to napsal na seznam, ale spíš z nostalgie. Když přišla se stejným návrhem i dcera, vysvětlil jsem jí, proč to nejde. Nedalo jí to a zjistila, že doména Abakus je na prodej, protože firmu v roce 2007 někdo koupil a po fúzi přišla o název. Nakonec se nám podařilo koupit i tu doménu.

 

Pamatuji si, že po založení Nadačního fondu Avast před deseti lety se zapojovaly do práce i vaše děti. Jak je to dnes?

JB: Starší dcera Kateřina dlouho pracovala v nadačním fondu jako píáristka. Protože je profesí filmařka, tak nám hlavně natáčela spoty a fotila. Teď je na mateřské dovolené, ale pomáhá dál, obdivujeme ji. Mladší Monika je grafická designérka a mají s manželem firmu o dvou lidech, která pro nás dělá veškerou grafiku, třeba nové logo. Je dobré, že se na ně dá spolehnout, nemusíme čekat kdovíjak dlouho na výsledek a dohadovat se. Obě holky znají nadaci zevnitř, hezky to do sebe zapadá.

 

Abychom nenechali stranou rodinu Kučerovu, která tvoří druhou polovinu Abakusu. Jak máte úkoly rozdělené?

PB: S Edou jsme celé to rozdělení filantropie na firemní a rodinnou podrobně probírali, Milada zůstává členkou správní rady. Kučerovi mají sedm vnoučat, takže jejich časové možnosti jsou přece jen o něco omezenější.

 

Jak snášíte lockdown?

PB: Už před epidemií jsme začali bydlet částečně v Říčanech a virus to hodně převrátil, za uplynulý rok jsme spali v Praze jednou.

JB: Máme tam zahradu, psa, můžeme chodit ven.

PB: Vloni na jaře bylo pořád modré nebe, denně jsme ušli dvanáct kilometrů. I na kolech je to tam úžasné. Večer koukáme hodně na filmy.

JB: Pořád ještě trošku učím angličtinu a vloni jsem se začala učit španělsky. Už se ale těším, až ráno vstanu a půjdu do práce.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama