Krize ukázala obrovské rozdíly v kvalitě ředitelů škol

Někdy mi připadá až komické, s čím si neumějí ředitelé poradit, říká Ondřej Šteffl, muž, který v roce 1990 zakládal první soukromou školu po pádu socialismu a dnes stojí v čele sítě ScioŠkol. Koronavirová krize podle něj naplno zvýraznila rozdíly v mnoha oblastech života, školství nevyjímaje. Jeho organizaci pak povzbudila k otevření zcela nového typu školy založené na online výuce propojené s expedičními výjezdy.

Může být člověk jako vy ještě nervózní ze začátku nového školního roku?

Asi může, ale já nervózní nejsem. Naopak, těším se. Bude to rok plný výzev a příležitostí.

 

V čem se letošní příprava na začátek školního roku liší od těch minulých?

Bude to různé škola od školy. Koronavirová krize ukázala, že rozdíly mezi školami jsou skutečně obrovské, ještě větší, než jsme si mysleli. A nejvíce je to vidět na kvalitách ředitelů.

 

Jak se to pozná?

Někteří jsou teď úplně hysteričtí, že nemají dost přesné pokyny, nebo nevědí, jak ty pokyny naplnit. Někdy mi připadá až komické, s jakou úrovní problému si část ředitelů neví rady.

 

Předpokládám, že na vašich ScioŠkolách asi o kvalitě ředitelů pochybnost nemáte…

Ti naši opravdu nepotřebují, aby jim někdo radil s tím, jak mají zorganizovat chod školy nebo jak si poradit s nějakým předpisem z ministerstva.

 

Mě tedy překvapila i relativní neschopnost ministerstev školství a zdravotnictví přijít s nějakým jasným a jednoduchým sdělením pro školy.

Jednak myslím, že třeba ministerstvo školství je v tom trochu nevinně, viděli jsme, jak sám premiér mění vyhlášená opatření za pochodu. A druhý problém je, že ministerstvo školství řídí tisíce velmi různých škol. Kdyby byli všude schopní ředitelé, stačí vydat nějaká jednoduchá pravidla a nechat to na školách. Jenže tak to není.

 

Co má umět správný a schopný ředitel? Musí to být pedagog?

Důležité je, aby uměl vést lidi, to je naprosto klíčové. Pedagog to musí být podle platného zákona, podle našich zkušeností ne; absolvování pedagogické fakulty nezaručuje nic.

 

Jaké profese měli předtím, než nastoupili do vedení ScioŠkol?

V Praze 6 například máme zástupce ředitele, který šéfoval mj. stavbě jeřábu, ze kterého se stavěla nejvyšší budova světa v Dubaji. Ředitelkou školy ve Stodůlkách je bývalá šéfka HR ve Škodě Plzeň, kde se starala o tisíce lidí. Ve Frýdku zase máme někdejší ředitelku pobočky Komerční banky. Všichni mají samozřejmě skvělý vztah k dětem, proč by jinak odcházeli z mnohem lépe placených míst špičkových manažerů, že? Necelá půlka má pedagogické vzdělání, ale i z nich někteří prošli různými profesemi. U nás je třeba, aby byli také naladěni na naše pojetí vzdělávání. Ale bez schopností a zkušeností vést lidi to nejde. Pak skutečně nejsou zaskočeni tím, že mají něco zorganizovat. Samozřejmě, že i ve vedení veřejných škol je spousta skvělých lidí s organizačními schopnostmi, pedagogických lídrů. Mnozí jsou úžasní. Do škol by ale měli podle mne přicházet i lidé z jiných profesí a s jinou než pedagogickou kvalifikací. Bohužel takové lidi veřejná škola přijmout do vedení nemůže. Přitom zájemců přibývá. Na místo těhotné zástupkyně ScioŠkoly ve Stodůlkách se přihlásilo 140 lidí.

 

 

Někteří rodiče zjistili, že takhle to dál nejde

Mohlo si české školství odnést nějaké ponaučení z jarní koronavirové karantény?

Jistě, poučení jsou různá. My jsme během té doby vymysleli expediční školu. Někde školu přeorganizovali. Řada učitelů se naučila využívat online metody výuky. Jinde si zase odnesli ponaučení rodiče, že takhle to dál nejde. Zrovna nedávno mi jeden z rodičů říkal, že když viděli, jak u nich vypadá online výuka, vzali oni a čtyři další rodiny děti z té školy pryč. Určitě naroste počet dětí v domácím vzdělávání.

 

 

Mluví se také o tom, že by bylo potřeba zredukovat objem učiva.

Jistě se najdou školy, kde viděli, že online výuka zvýraznila nadbytečný objem učiva, a zredukují to. Ale bude také dost těch, kde se pojede podle hesla „proboha, jen žádné změny“.

 

Ukázalo se také, že by mohla výuka vypadat i jinak, než je škola pětkrát týdně od pondělí do pátku?

Ukázalo se to rodičům, dětem i učitelům. Jsou tu ale i širší souvislosti. Covidová situace vedla v řadě firem k mnohem širšímu využívání home officu, tak bychom to měli ve školách dělat také tak. Školy přece mají mimo jiné i připravovat děti na práci, a jestli se bude práce přesouvat domů, měla by se tam postupně přesunout i část výuky.

 

Pokud mohu soudit podle svých dětí, škola – tedy hlavně sociální kontakt se spolužáky a učiteli – jim chyběla. Jak častý kontakt se školou je podle vás nezbytné minimum?

Teď trochu odbočím, ale k věci se to vztahuje. Vidím dva velké problémy, které vypukly v době, kdy nebyla škola. Tím prvním byla péče o děti, se kterými škola vůbec neměla kontakt. Například v Anglii měly školy primárně za úkol postarat se o kontakt s dětmi, které pocházejí ze složitějšího prostředí, v tamních poměrech jsou to ty, které mají oběd zadarmo. U nás byly takové děti, bohužel, často ponechány vlastnímu osudu. A tím druhým problémem je pak samotná potřeba sociálního kontaktu, který některým dětem chybět skoro nemusí, ale na další může doléhat poměrně těžce.

 

Může mít odloučení od vrstevníků dopady na psychiku?

Ano, to je známý psychologický fakt. Prudký nárůst frekvence kontaktů dětí s tísňovými linkami během letošního jara to jasně ukázal i v praxi. Zahraniční studie ukazuje, že u některých dětí budou dopady velmi vážné a možná i celoživotní. U nás je to na okraji zájmu.

 

Výuka na týdenních expedicích

Zmínil jste, že otevíráte expediční školu. Co to znamená a jak bude škola fungovat?

Otevíráme letos dvě školy, jednu v Českých Budějovicích, to ovšem bude úplně normální ScioŠkola. Nápad na expediční školu jsme nosili v hlavě už delší dobu, ale během krize se ukázalo, že pro to nyní, kdy lidé mají větší zkušenost s online výukou, budou lepší podmínky. Děti budou vždy týden v měsíci společně na nějaké expedici. Jednou to bude něco jako skautský tábor, podruhé pojedeme třeba do Českého Krumlova, který zevrubně prozkoumáme, příště zase budou třeba týden na farmě… Mezitím bude probíhat tři týdny pečlivě připravená online výuka. Sociální kontakt, na který jste se ptal, tam bude jednou za tři týdny, ale o to intenzivnější, protože spolu děti budou dvacet čtyři hodin denně.

 

Expediční škola je určena dětem od čtvrté do deváté třídy. Proč zrovna tomuto věkovému rozmezí?

Je to nový typ školy, tak se snažíme, aby problémů, které budeme muset řešit, nebylo až příliš. Menší děti v první až třetí třídě nemusejí být zvyklé na týdenní pobyt bez rodičů. A pro online výuku je dobré, aby už děti uměly číst a psát, jinak by se jim špatně pracovalo. Ale jsme připraveni věkové rozmezí postupně rozšiřovat, směrem dolů, ale hlavně nahoru směrem ke střední škole. Možná už od pololetí.

 

Jak bude při online výuce probíhat zpětná vazba se školou?

Děti u nás dělají spoustu věcí – pracují na svých projektech, píší povídky, připravují prezentace, posílají zprávy, natáčejí videa atd. a ke všemu dostávají zpětnou vazbu, od průvodců, od sebe navzájem a nejlépe přímo od reality. Když děti stavěly boudu pro psa, a ten se do ní nakonec nevešel, nebylo třeba jim dál nic vysvětlovat, zpětnou vazbu měly. A stejné to bude i u expediční školy. Jen individuální hovory dítěte s průvodcem budou na expediční škole častější než v těch kamenných (ve ScioŠkolách má každé dítě svého mentora – pozn. red.), protože při online výuce je omezená možnost dítě přímo sledovat a současně je tam větší důraz na samostatnou práci.

 

Mohl by tento model školy sloužit dětem z odlehlejších oblastí, které by se do některé z vašich kamenných škol obtížně dostávaly?

To už tak funguje. Více než polovina dětí, které jsou do expediční školy přihlášeny, je ze Středočeského kraje. Pocházejí z rodin, které by třeba rády daly děti do některé z našich škol v Praze, ale každodenní doprava by pro ně byla příliš složitá. Není to ale jen otázka dostupnosti, řadu rodin oslovuje model expedice, kde se intenzivně rozvíjejí sociální dovednosti, odolnost, samostatnost, tedy takové stránky rozvoje dítěte, které se v běžné škole podporují hůře, protože tam nejsou děti čtyřiadvacet hodin denně. A z druhé strany je pak oslovuje online výuka, protože některým dětem samostatná výuka doma vyhovuje lépe než každodenní chození do školy. Podle výsledku ankety mezi rodiči je to asi čtvrtina dětí.

 

V čem je to doma pro tyto děti lepší?

Mohou se ve škole nudit, nevyhovuje jim jejich pedagog nebo je třeba ruší prostředí, případně jim vyhovuje jiný časový režim. I v našich školách, kde mají děti velkou variabilitu, je čas nějak strukturovaný, začíná se o půl deváté a není možné chodit do školy v jedenáct nebo až po večeři. V expediční škole má dítě, potažmo jeho rodina, mnohem větší flexibilitu v nakládání s časem.

 

Do indické restaurace na svíčkovou

Vedle expediční školy máte ještě jedenáct dalších základních škol a jednu střední. První jste otevřeli před pěti lety. Budete v rychlém přírůstku škol pokračovat?

Rozhodující jsou tři faktory: zájem veřejnosti, možnost získat vhodnou budovu a také naše finanční možnosti, které nejsou nekonečné. Poptávka je celkem vysoká, třeba v Praze by se určitě ještě nějaká škola dala otevřít. Když si na Facebooku zadáte „chceme Scio školu v…“, vyběhne vám několik dalších měst, kde naše škola není buď proto, že tam zájem není dost velký, anebo není vhodná budova.

 

Jak velké jsou náklady na rozjezd nové školy?

Tvoří je dvě hlavní položky. Vedení školy a průvodci nemůžou jen tak přijít prvního září. Musí se několik měsíců připravovat, sladit, vše rozmyslet a nachystat, v té době ovšem nemáte ani školné, ani státní dotace. A pak záleží na budově. Pokud je k dispozici budova, která už je uzpůsobena pro školní výuku, je to levnější. Když ji musíte upravovat, náklady výrazně rostou a jsou v milionových řádech.

 

Pro jaké typy dětí se vaše školy nejlépe hodí?

Když otevíráme novou základní školu, vždy začínáme s první až šestou třídou. Do vyšších tříd nám občas přicházejí děti, které jsou z předcházející školy naučené, že jim neustále někdo říká, co mají dělat. Ty pak mohou mít u nás, kde vedeme děti k samostatnosti a odpovědnosti, trochu problémy. Do první třídy může přijít takřka jakékoliv dítě a jsem si jistý, že mu to u nás bude vyhovovat. Na naši střední školu přicházejí jak absolventi ScioŠkol, tak z tradičních základních škol. Musí se opravdu chtít učit a musí být ochotni podílet se na provozu školy.

 

A pro jaké typy rodičů se vaše školy hodí?

U základních škol je to složitější. Když děti přijímáme, děláme pohovor s rodiči. Nehodíme se pro ty, kterým říkáme „výkonoví rodiče“. Což jsou ti, kteří chtějí, aby toho jejich dítě co nejvíce znalo, aby jednou maturovalo se samými jedničkami, udělalo International Baccalaureate a pak šlo třeba na Harvard. My se nebráníme tomu, aby naše děti došly až na Harvard, ale na IB je opravdu nechystáme. Rozvíjíme je v jiných oblastech, než jsou hory encyklopedických znalostí.

 

Stává se vám, že takovým rodičům doporučíte, aby k vám dítě nedávali?

Ne, že jim to doporučíme, my jim to velmi vehementně rozmlouváme. Máme nějakou koncepci, která je jasně daná a popsaná, a nemůžeme uspokojit poptávku po něčem jiném. Je to asi stejné, jako kdybyste přišel do skvělé indické restaurace a chtěl dostat dobrou svíčkovou. Tu zkrátka neservírujeme.

 

Nůžky se rozevírají

Před časem jste mi říkal, že rodiče obecně dost bazírují na tom, aby se děti učily tak jako před lety oni. Teď rodiče lépe viděli, co a jak se jejich děti učí. Promění to jejich pohled na školy?

U někoho samozřejmě ano, ale kolik jich bude, si netroufnu odhadnout. Rozhodně přibude rodičů, kteří se zamyslí nad tím, jestli jejich škola je ta pravá.

 

Podle výzkumu, který dělala softwarová firma Avast, tvrdilo třicet procent rodičů, že byli přetížení, když pomáhali dětem s výukou. Neukazuje to, že my, rodiče, považujeme školu za inkubátor, kam dítě strčíme a ono se nám vrátí za devět let pěkně dozlatova vzdělané?

Takhle bych to asi neinterpretoval. Mnozí rodiče mají silnou potřebu svým dětem pomáhat. A když se škola přenesla domů, tak měli dojem, že je musejí více podpořit, takže tomu věnovali čas a energii. Je to přirozená potřeba rodičů a jen někteří vědí, že to není dobře a rozvoji dítěte to moc nepomůže.

 

Pro tuhle třetinu rodičů by se asi už zmiňované domácí vzdělávání moc nehodilo.

To přesně odpovídá výsledku zmíněné ankety. Z rodičů, kteří někdy uvažovali o domácím vzdělávání, dvě třetiny odpověděly, že si to teď vyzkoušely a uvažují o tom dál. A mnozí to jistě udělají. Ale třetina naopak, že si to teď vyzkoušeli a rozhodně se do toho pouštět nebudou. Lidé jsou různí, děti jsou různé, podmínky v domácnostech se liší, pro někoho by to nebylo vhodné a byla by z toho leda celá rodina nešťastná. To je obecný závěr koronavirové krize: naplno ukázala a zesílila rozdíly ve všech možných oblastech.

 

Měl byste nějakou radu pro rodiče, kteří se děsí toho, že budou muset být opětovně s dětmi doma?

Ano, může přijít druhá i třetí vlna a je možné, že školy se budou různě uzavírat celý rok. Tak především by rodiče neměli podléhat diktátu školy, že musí udělat vše, co škola požaduje. A měli by vědět, že se opravdu nic vážného nestane, když se děti nenaučí Přemyslovce, Ruchovce, hlavonožce, Pascalův zákon, konstrukci trojúhelníku podle věty usu nebo větný rozbor.

Ale pokud už rodiče mají opravdu špatnou zkušenost, tak doporučuji změnit školu. Je už spousta škol, kde se k dětem chovají vstřícně a online výuku zvládají skvěle a bez toho, aby všechno přenesly na rodiče. Při online výuce to vlastně může být škola úplně kdekoliv. Samozřejmě, je tak třeba počítat i s návratem do školy a asi těžko budou děti jezdit z Pelhřimova do Frýdku-Místku. A taky je třeba respektovat dítě. Pro některé děti je změna školy velký problém, pro jiné vůbec. Doba koronavirová je ale doba změn a ztráty jistot. Je to výzva i příležitost. Pro někoho to může být příležitost najít si lepší školu.

 

Obecná otázka na závěr. Máte pocit, že si česká populace váží vzdělání? Dalo by se říci, že jeho hodnota v očích veřejnosti roste?

Řekl bych, že lidí, kteří si váží vzdělání, je docela hodně, byť mají třeba rozdílné představy o tom, jak by mělo vypadat. I tady ale platí, že se nůžky stále více otevírají. Takže ti, kteří si ho váží, si ho váží stále více a na druhé straně je skupina lidí, kteří si jej váží čím dál méně. Takový je alespoň můj osobní pocit.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama

Mohlo by Vás zajímat

Reklama