Než dáte dětem hru, zahrajte si ji sami, radí zakladatelka deskoherní skupiny

Radka Mužíková má ráda deskové hry. Před třemi lety založila facebookovou skupinu pro pár kamarádů, dnes má už více než 18 tisíc členů. Vydavatelé ji žádají o recenze a stovkám lidem ročně radí, jakou hru si koupit. Proč nemá ráda Dostihy a sázky a u kterých her i ona zatlačí slzu?

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Máte skupinu s názvem Deskovky pro tři bratry. Je určena vašim třem synům?

To ani ne, i když název jsme vymýšleli s klukama. My jsme s mužem vždy rádi hráli deskovky a hráli jsme je i s dětmi. A kamarádi se mě často ptali na to, co nás baví a jaké hry hrajeme. A když už se mě jeden den ptali asi tři, přestalo mě bavit říkat to každému zvlášť. Rozhodla jsem se založit skupinu. Zeptala jsem se kluků, jestli to chtějí dělat se mnou, oni byli pro, tak jsme vymysleli název Deskovky pro tři bratry. Nahráli jsme tam naše oblíbené hry, a když se mě kámošky ptaly, jednoduše jsem jim řekla, ať se podívají tam.

 

Kdy se toto domácí pojetí zvrtlo?

Nejdříve se přihlásili naši kamarádi, asi po čtrnácti dnech se začali přidávat lidi, které jsme ani neznali, a pak se to začalo valit samospádem. Tehdy, asi měsíc po založení skupiny jsem si dělala s mužem legraci, řekla jsem: A jednou dostanu s touhle skupinou zdarma hru na recenzi!

 

Za jak dlouho k tomu došlo?

Asi za dva a půl měsíce mě opravdu začali kontaktovat vydavatelé her. Skupina totiž během svého prvního předvánočního období vyrostla z nuly na dva tisíce lidí. A vydavatelé se ptali, jestli nechceme vyzkoušet nějakou hru, kterou ještě nemáme, a že bychom o ní napsali. Dnes se přiznám, že jsem s recenzemi dost pozadu. Skupina je stále jen koníček, jinak normálně chodím do práce, tak je vůbec nestíhám psát. Ta prvotní myšlenka, se kterou skupina vznikla, stále trvá: nechci na skupině nijak vydělávat nebo dostávat něco zadarmo, ale opravdu poradit lidem, kteří chtějí trávit čas se svou rodinou a nebaví je hrát jen Dostihy a sázky.

 

Nejlepší deskovka

Co vy považujete za nejlepší deskovku?

To záleží, pro koho je určená, jak moc dotyčný hraje, jaká témata ho baví. Když malému klukovi ukážete deskovku, ve které bude hrát za rytíře, tak ho to bude hodně bavit, ale pro holčičku už to tak lákavé být nemusí. Stejně tak dospělí… člověk, který má rád fantasy, si rád zahraje deskovku z tohoto prostředí, když vás ale toto téma nezajímá, těžko bych vás nalákala na hru z Pána prstenů. I pro mě samotnou je těžké vybrat jednu hru, kterou mám nejraději, protože se to stále mění.

 

 

Letos se vám skupina rozrostla z únorových devíti tisíc na současných více než osmnáct tisíc členů. Víte proč?

Částečně za to asi mohla pandemie. Lidé byli zavření doma a najednou spolu byli nuceni trávit strašnou spoustu času, který chtěli často trávit aktivně a ne jen sledováním televize nebo obrazovek mobilů. K tomu se přidalo, že kdo si chtěl koupit hru, neměl šanci se zajít poradit do obchodu nebo deskoherní speciálky. Takže hledali další zdroje. Naše skupina je velmi otevřená a její stálí členové vždy poradí.

 

Deskovkáři mají pověst spíše uzavřené, možná až podivínské komunity. Proto když jsem k vám na stránku přišla já, bála jsem se trochu nadřazených reakcí…

Občas se tam někdo takový vyskytne, ale já se je snažím krotit. Je pravda, že ti echt deskovkáři jsou na jiných platformách. My jsme opravdu taková ta vstupní brána pro lidi, kteří třeba zatím ani nehrají. Šedesát sedmdesát procent lidí, kteří k nám přicházejí, znají jen hry našeho dětství, jako jsou Dostihy a sázky, Člověče, nezlob se, Smolíčka Pacholíčka, a maximálně někde potkali Ubongo. My se jim snažíme poradit, jak nejlépe umíme. Je ale pravda, že když nový člen přijde, a aniž by si třeba pročetl pár příspěvků nebo se kouknul do alb, hned napíše „poraďte hru pro čtyřleté dítě“, neodpovídáme příliš košatě. Obvykle jen doporučíme si projít alba, kde jsou hry roztříděné podle věku, najít si ty, které by ho zajímaly, a zeptat se přímo na ně. My mu je pak dokážeme porovnat, poradit, která je třeba pro zkušenější hráče, nebo říct, v čem je dobrá a v čem třeba ne.

 

Co hrát na Silvestra?

Jak často přichází takový dotaz?

V předvánočním období i pětkrát za den. A důležité je, aby i přispěvatele bavilo tvořit obsah. Kdybych to dělala jen já, byla by to jednak práce na plný úvazek a jednak by to ani nedávalo smysl. Každý totiž máme své oblíbené hry a jeden člověk poskytne jeden pohled. Někdy se třeba ozvou lidé, že vyzkoušeli hru, kterou všichni doporučují, a je nebavila. Tak to je, neexistuje hra, která se líbí všem. Proto se snažme dát lidem různé pohledy, naučit je hledat i v dalších zdrojích. U nás si najdou takový ten základ a dozvědí se, kde případně hledat dál.

 

Zítra je Silvestr. Co v tento večer obvykle hrajete?

Já jsem ze čtyř dětí a na Silvestr se obvykle schází celá rodina, snad tomu bude i letos, pokud okolnosti dovolí. Dříve jsme hráli dlouhé strategické hry na celý večer. To už teď nejde, máme všichni malé děti a večer už pak nejsme úplně svěží. Tak hrajeme kratší, zábavné. Například Krycí jména, to je jedna z nejúspěšnějších her na světě, co se týče prodaných kusů. Hraje se v týmech a je při ní hrozná zábava.

 

A co letos?

Letos asi budeme hrát hru Desítka, protože jsme teď testovali Desítku Junior a všechny nás moc bavila. Ani jsme nesoutěžili, spíš jsme to hráli kooperativně a snažili se vydolovat zajímavé informace, na které se nás hra ptala. Nyní chceme zkusit Desítku pro dospělé. Skvělé jsou také takzvané párty hry, například Piktomanie, což je hra, ve které kreslíte a hádáte. Je podobná Aktivitám, ale při Piktomanii všichni najednou kreslí a všichni najednou hádají. Nejdřív jednoduché věci, časem ale těžší a těžší. Zkuste třeba nakreslit tužkou ženu s odbarvenými vlasy. To už je oříšek.

 

 

Čím se liší dnešní hry od těch, které známe z dětství?

Především tím, že můžete ovlivnit jejich průběh. Když se opravdu objektivně podíváte na hru Dostihy a sázky, tak pokud vám v prvním kole nepadnou dobrá čísla na kostce a vy se někde zdržíte nebo nekoupíte koně, vykoupí je hráči před vámi. Vy pak chodíte do kola kolikrát i několik hodin, i když víte, že nemůžete vyhrát. Je to pomalé umírání. V nových deskovkách tohle není. Tam máte možnost ovlivnit průběh taktikou. Většinou se o vítězi rozhodne až na konci. Váš protihráč si třeba už myslí, že to má v kapse, a vy se na konci vytasíte s tím, že jste měl tajný úkol, který jste splnil, a vyhrajete.

 

Návod na videu

Na druhou stranu je mnohdy těžké nastudovat pravidla. Mě například návod o několika stranách spolehlivě odradí. Zlatý hod kostkou…

Dnes už máme díky technologiím spoustu jiných možností, jak se pravidla naučit. Pokud vám vadí čtení, doporučuji si hru hodit do vyhledávání na YouTube. Najdete tam spousty videí v češtině, která nahrávají lidé z deskoherní komunity. Poradí vám v nich, jak si hru nachystat, co kdy udělat nebo jaké máte například možnosti postupu. Často natáčí přímo video, jak hru hrají, a své kroky komentují. Takové „dělám tohle, protože…“. To vám také hru objasní. Pak nemusíte skončit u toho několikastránkového návodu.

 

I tak mi to zní složitě, zvlášť když je zrovna Štědrý večer a dítě si rozbalí deskovku pod stromečkem…

Je jasné, že děti nejsou úplně trpěliví tvorové a nechtějí čekat, až si přečteme návod. Proto já se například, ještě než dětem hru dám, podívám na videa, připravím si ji a hraju za dva, za tři hráče, abych si ujasnila, jaké situace můžou nastat a co v nich mám dělat. A teprve pak ji představím dětem. Kromě toho si také po té, kdy si zahrajeme pár partií, ještě sama večer sednu, vezmu návod a celý si ho přečtu. Kolikrát tak zjistím, že jsme něco dělali trošičku špatně nebo že tohle ještě nevíme. Každopádně když napíšete u nás ve skupině, že jste úplný začátečník, poradíme hru s jednoduchými pravidly. Je nám jasné, že přes patnáct stránek návodu se začátečník neprokouše a otráví ho to. Doporučíme také obvykle i kouknout na video. Kolikrát už z něj zjistíte, jestli vás hra zaujme, nebo ne.

 

Pobaví dnešní hry i rodiče, nebo je prostě přežijí?

Určitě pobaví. Naším cílem je opravdu vybírat takové, které pobaví i rodiče.

 

Ptám se proto, že když hrajeme s dětmi doma Člověče, nezlob se, je to spíš utrpení…

To chápu. Je to dlouhé, nechcete děti vyhodit zpět do domečku, protože se bojíte, jak budou reagovat… Já nemám ráda hry, kde dochází k přímému konfliktu mezi hráči. Je to emočně náročné i pro dospělé, natož pro děti. Přiznám se, že jsou hry, kde i já brečím. Přijde mi, že se ke mně někdo chová špatně a nespravedlivě. Nemusí na mě útočit a útočí, proč to dělá? Přesně tohle je princip Člověče, nezlob se. Maminko, tys vyhrála jen proto, že jsi mě tady vyhodila! Proč jsi to udělala? Vždyť jsem mohl být také už v domečku! Teď jsem na tebe naštvaný!

 

Není to princip většiny her?

Zdaleka ne všech. V posledních letech jsou v oblibě takzvané kooperativní hry. Hráči v nich nesoupeří mezi sebou, ale mají společné úkoly a všichni společně se snaží porazit tu hru. Buď všichni vyhrají, nebo všichni prohrají. Samozřejmě se stane, že vyberete hru, která vás na začátku bavila, ale dítě ji chce hrát desetkrát denně a vás už nebaví pořád dokola. To je jako se vším.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama