Otevřeme pro zákazníky trh s milionem ojetých aut, říká šéf internetové platformy

25. srpna 2020

Jakub Šulta vystudoval na Karlově univerzitě medicínu. Místo zubařské ordinace se ale vrhl na online prodej potravin. S dalšími dvěma partnery založil Košík.cz, aby jej po pěti letech fungování prodal Mallu. Dnes je šéfem společnosti Carvago a předsedou představenstva skupiny EAG, která zastřešuje podnikání s auty a ojetinami.
archiv Carvago

Jakub Šulta začínal se zuby, pak se přesunul k potravinám online a pět let vedl Košík.cz, který se dvěma partnery založil. Dnes se věnuje autům a zdá se, že ta ho baví úplně nejvíce. Po zkušenostech z Košíku dnes říká, že už nikdy nechce dělat byznys, kde se prodělává na jedné transakci. A stejně jako před sedmi lety učil vedle konkurenčního a většího Rohlíku lidi nakupovat na internetu potraviny, dnes se chce o totéž pokusit u ojetých aut. „Výroba aut je inovativní, ale jejich prodej je pravěk,“ říká.

Vystudoval jste na zubaře, pak založil online potraviny Košík.cz a teď děláte byznys v autech. Co je důvodem takového různorodého podnikání?

Zuby a medicína mě bavily a naplňovaly. Měli jsme to v rodině nastavené tak, že si mohu v životě dělat cokoli, ale měl bych mít nějaké rozumné vzdělání. A zubař mi připadal jako prestižní povolání, je to medicína, a zároveň se tím dá vydělat poměrně dost peněz. Já začal podnikat už na vysoké škole. Dělali jsme projekty, kdy jsme učili malé děti správně čistit zuby. Pak jsme rozjeli preventivní program se zdravotními pojišťovnami. Ale chtěl jsem dělat něco většího a s technologiemi, což v rámci medicíny moc nešlo.

Takže pak jste přeskočil k potravinám online?

Ano, i když už ani nevím, jak mě to napadlo. Bylo to čistě oportunistické, viděli jsme mezeru na trhu. Zhruba ve stejný čas začínal Tomáš Čupr s Rohlíkem, ale ten měl jednoznačně více zkušeností a dovedností, tak to spustil o rok dříve. Což mě možná do velké míry zachránilo, protože za necelý rok vybudoval poměrně velké povědomí o službě. Já přišel do situace, kdy už to někdo vykopal z hlíny a online prodej jídla byl v obecném povědomí. Já si ze začátku i objednávky vozil sám, přivezl si auto, naložil nákup, sám rozvezl.

Proč jste potom Košík vlastně prodal?

V původní investorské struktuře Košíku už jsme neměli mentální shodu nad tím, jak posouvat byznys dále. Každý měl trochu jiný názor, a když začala jednání se skupinou Mall, tak jsme je velmi kvitovali.

Pak jste ještě pár měsíců působil jako šéf Košíku, ale už jste vymýšlel nové podnikání? Proč zrovna auta po potravinách?

Doménu na auta jsem měl koupenou zhruba tři čtvrtě roku před tím, než jsem odešel z Košíku. To bylo po třech měsících, co Košík patřil pod Mall. K autům jsem měl celoživotní vztah, baví mě veteráni, moderní auta, koukám stále na reportáže o autech. Mám k nim větší vztah než k potravinám. Jím sice zdravě, ale nijak to neřeším. Když se bavíme o emisích v autě, to je něco jiného. Už když jsem předával Košík pod Mall Group, tak už jsem začal přemýšlet, co by se dalo v autech dělat.

A už od začátku jste se chtěl zaměřit na online tržiště ojetin?

Ojetiny asi na začátku úplně nebyly. Ale věděl jsem, že chci dělat transakčně profitabilní byznys. To znamená, že na každé obrátce jednoho kusu zboží chci vydělat peníze. U online potravin je to skoro obráceně, tam dlouho tratíte a od určitého objemu jdete nahoru. Za mé éry se toto Košíku nikdy nepovedlo. Já jsem chtěl vždy dělat velký byznys s určitou obrátkou peněz, ale zjistil jsem, že když byznys negeneruje peníze, tak s tím nedokážu dlouhodobě žít. Už nechci být nikdy ve ztrátě na transakci. Hledal jsem proto v segmentu aut, kde lze být nad černou nulou.