Holub nemá žádné zastání, říká žena, která pro ně zakládá záchrannou stanici

Kateřina Brabencová má ráda holuby. Tak moc, že uspořádala sbírku na vybudování záchranné stanice pro tato zvířata. Lidé jí přispěli více než půl milionu korun. Zároveň vypracovala projekt prvního holubníku v Česku, do kterého nyní láká holuby ze Staroměstského náměstí. „Holub nemá téměř žádné zastání. Nepatří mezi divoká zvířata, o která se starají záchranné stanice, ale také není zvíře domácí,“ vysvětluje, proč se rozhodla jim pomáhat.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Holub patří mezi nejnenáviděnější zvířata v Česku. Překvapilo vás, že lidé poslali více než půl milionu korun na vybudování záchranné stanice?

Nejsem si jistá, jestli úplně překvapilo, ale určitě jsem v to doufala. Příznivců holubů přibývá. A dokud se o tuto problematiku nezačnete více zajímat, vůbec vás nenapadne, kolik lidí k holubům nějakým způsobem inklinuje. Takže se jen potvrdilo to, v co jsem doufala, a sice že mají holubi více příznivců, než se na první pohled zdá. Jen jejich odpůrci jsou možná více vidět a slyšet.

 

Dostávala jste i negativní reakce?

Určitě ano. Někteří lidé to negativně komentovali a dožadovali se například kompenzací za to, že si musí na svoje obydlí instalovat hroty a sítě, jinak jim tam holubi sedají a kálí. A brali to tak, že to jsou asi moji osobní holubi. Vadilo jim, že podporuju něco, s čím oni nesouhlasí. Nicméně pro mě takové reakce určitě nejsou důvodem, proč bych přestala dělat to, co dělám.

 

Jak na tyto reakce odpovídáte?

Říkám, že když by obce budovaly holubníky, kam by se mohli holubi stáhnout, nebyla by tato opatření potřeba. Jenže protože holubi nemají kde být, stahují se k lidským obydlím. Pokud to jde, tak se snažím problematiku vysvětlit. Lidé totiž často nevědí, jaké jsou možnosti nebo jak se přemnožení holubů řeší v zahraničí. Nicméně ne vždy se toto vysvětlování setká s porozuměním.

 

Městské holubníky fungují

A je to opravdu tak? Dali by holubi přednost holubníku?

Určitě, na západě Evropy městské holubníky fungují. Není to však automaticky tak, že když se postaví holubník, vyřeší se veškeré problémy. Zároveň jsou zapotřebí i některá opatření, například zákaz krmení na určitých místech, aby se holubi zdržovali opravdu jen tam, kde mají. Nicméně jak prokazují právě zkušenosti ze zahraničí, holubi tráví v holubníku 80 procent času. Když tam mají krmivo, vodu a možnost hnízdit, stáhnou se tam z blízkého okolí přirozeně. Z větší vzdálenosti se pak musí odchytit a dočasně v něm uzavřít, aby si zvykli. Zhruba po měsíci to přijmou jako svůj domov a začnou se tam přirozeně vracet, i když už mají svobodu.

 

Na druhou stranu holubi opravdu ničí svým trusem památky a jejich počty ve městech jsou velké. Vyřeší holubníky i to, že jsou přemnožení?

Na rozdíl od současných praktik, kterými se města snaží holuby redukovat, ano. Když vezmeme Prahu, tak většina městských částí nechává holuby během zimního období odchytávat do klecí a pak zplynovat. Obvykle se odchytávají na plochých střechách budov, kde to není moc vidět. I proto, že i když je lidi třeba nemají rádi, když je vidí takhle v klecích, ne vždy s tím souhlasí a reagují kladně. A v konečném důsledku toto vybíjení vůbec nepomůže.

 

V jakém smyslu?

Usmrcování způsobí jen omlazování hejna. Celá řada zahraničních studií dokládá, že se obvykle zlikvidují jen slabší kusy, které v zimě nejsou schopny sehnat potravu. Nezlikvidují se všichni, což vede jen k tomu, že se hejno omladí a velice záhy se dostane zase na ten svůj původní počet. Takže je to v podstatě neefektivní a z dlouhodobého hlediska to nemá žádný účinek. Přes léto se namnoží, v zimě se část usmrtí a na jaře opět doplní stavy.

 

Holubníky tenhle problém vyřeší?

Tam se snesená vejce vyměňují za umělá. Vypadají úplně stejně jako pravá vajíčka a holubi v podstatě nepoznají rozdíl. To znamená, že si odsedí svůj cyklus na umělých vejcích, nic se však nevylíhne a po čase se jim ta umělá vejce odeberou. Oni to možná zkusí znovu, ale nemají důvod to místo opustit, i když se nic nevylíhne.

 

Hejno ze Staroměstského náměstí

Opravdu to funguje?

Asi nejvíce užívaný příklad města, kde to funguje, je německý Augsburg. Tam mají 12 holubníků a holuba na ulici prakticky nepotkáte.

 

Záchranné stanice hlavního města Prahy nyní otevřela holubník v hlavním městě. Znamená to, že budeme mít v Praze vyřešený problém s holuby?

Není možné, aby jeden holubník vyřešil problematiku celé Prahy. Holubník ve spodní části Mariánského náměstí je projekt, který jsem zpracovávala pro Lesy hlavního města Prahy. Nyní jej také budu obsluhovat. Předpokládám, že se do něj stáhne hejno ze Staroměstského náměstí, a sázím na to, že to bude nyní, kdy jim na ulici ubývá potrava. Jakmile ubydou stánky a turisté, půjdou za potravou do holubníku, a pokud tam budou mít to, co potřebují, nebudou mít tendenci vyhledávat nové zdroje. A protože vzniká holubník na půdě, kde se už předtím určité procento holubů vyskytovalo, začínají tam už pomalu nalétávat.

 

Máte plán B? Když sami nepřilétnou?

Pak by se museli odchytit, přemístit do holubníku a na čas zavřít, dokud si na něj nezvyknou.

 

Jedná se o pilotní projekt? Pokud by se podařilo dostat pod kontrolu hejno ze Staroměstského náměstí, budou vznikat i další holubníky?

Já to určitě za jeden z pilotních projektů považuji. Je potřeba lidem dokázat, že to funguje. V tomto ohledu bude velkým argumentem počet odebraných vajec.

 

Zpátky k záchranné stanici. Kdy a kde vznikne?

Já doufám, že do zimy. Získali jsme pro ni pozemek v Bohnicích u bývalého hřbitova chovanců bohnické léčebny a současného zvířecího hřbitova. Je to tedy mimo zástavbu. Z našeho pohledu je to velmi výhodný prostor, holubi by tam neměli nikomu vadit.

 

 

Jaké služby bude poskytovat?

V plánu je vlastně všechno. Budeme tam poskytovat péči zraněným holubům, bude tam místo i pro trvale hendikepované holuby, kteří by už nemohli být vypuštěni na ulici. To je problematika sama o sobě, spousta holoubků má nějaký hendikep, který jim už neumožňuje žít na ulici. Takže pro ty tam bude místo. Součástí bude i městský holubník, který podpořilo hlavní město Praha a v něm budou žít odchovaná osiřelá mláďata. Najdou tam domov a nebudou se vypouštět do nekontrolovatelného chovu městského prostředí, kde by se dál množili.

 

Vy se staráte o zraněné holuby už nyní. Kde je máte?

Jsou u mě doma, v bytě, v garsonce. Nyní jich je tam zhruba 26. Holoubci jsou v kočičích přepravkách nebo v králičích klecích, podle toho, v jakém jsou stavu. Jestli jsou to marodi, kterým stačí přepravka, nebo už potřebují více prostoru. Každý má jmenovku se seznamem léků, mističku s vodou a další se zrním. Zkrátka každý má, co potřebuje. Je to v podstatě taková záchranná stanice u mě doma. A právě tito holoubci se potom budou stěhovat do nové záchranné stanice.

 

Čím vás holubi fascinují, že jste se rozhodla jim takto věnovat?

Když jsem před více než čtyřmi lety začala pracovat v Záchranné stanici hlavního města Prahy, dostala jsem se s nimi do užšího kontaktu. A když se o ně začne člověk do hloubky zajímat, zjistí, že holub nemá vlastně téměř žádné zastání. Nepatří mezi divoká zvířata, o která se starají záchranné stanice, ale také není zvíře domácí. A asi i tím, že jsem s nimi přicházela do každodenního kontaktu a starala se o ně, přirostli mi k srdci. Poznala jsem jejich povahu i to, jak moc tíhnou k člověku. A chtěla jsem pro ně něco udělat. Zlepšit jejich pověst mezi lidmi a také jim zlepšit jejich životy.

 

Jak to vypadá v praxi?

Velmi složitě. Když si lidé na Facebooku přečtou, že existuje nezisková organizace Holubi v nouzi, často si představují, že v ní pracuje spousta lidí a mají zajištěné prostředky. Ale ve skutečnosti jsem to jen já a pár mých kamarádek, které se mi snaží pomáhat. Je a bude to neplacená činnost a jsem závislá na darech lidí. Nemůžu přijímat holoubky do nekonečna. Často mi někdo píše, že viděli zraněného holoubka, a očekává, že mám kapacitu a možnosti, abych se hned sebrala a jela si ho vyzvednout. To ale bohužel není možné. Nemám žádné výjezdové auto a i já musím pracovat. I proto si velmi vážím toho, kolik lidí přispělo na vznik záchranné stanice. Jen díky nim může vzniknout.

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement