Většina rysů u nás žije jen tři roky, pak záhadně mizí

V České republice se loni narodily desítky rysů. Žijí především v okolí Šumavy nebo pak v oblasti Beskyd a Javorníků. I když se mohou dožívat i sedmnácti let, jen zlomek se jich u nás dožije třetího roku. Ukázal to pětiletý průzkum, na němž se podílel Miroslav Kutal, akademický pracovník Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně a vedoucí programu Šelmy v Hnutí Duha.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Kolik rysů žije v Česku?

Zhruba kolem stovky. Největší populace žije v oblasti Šumavy, v Pošumaví, v okolí Bavorského lesa a v navazujících oblastech, kam patří například Český les či Novohradské hory, včetně území na bavorské a rakouské straně. Tam odhadujeme zhruba sto dospělých zvířat. Druhou oblastí, kde se u nás rysi usídlili, je okolí Beskyd a Javorníků, kde žije podle posledního monitoringu zhruba dvanáct samostatných rysů. Každá dospělá samice má v průměru dvě mláďata. Každý rok se tak rodí desítky mláďat.

 

Nedávno byl ve vědeckém časopise Scientific Reports zveřejněn výzkum věnující se právě rysům. Co jste v něm sledovali?

Výzkum probíhal především na česko-slovenském území Beskyd a Javorníků a vychází z našeho dlouhodobého monitoringu. Díky datům z fotopastí dokážeme identifikovat jednotlivá zvířata a vysledovat i jejich historii. Zjistíme, jak dlouho tam jsou a jak se jejich počet mění na jednotlivých územích či během let.

 

 

Na co jste přišli?

Že právě tyto rozdíly jsou značné. Existuje poměrně významná fluktuace jedinců, velká obměna populace a většina rysů, kteří se v 1. roce osamostatní, na daném území nezůstane déle než dva až tři roky. Na česko-slovenském pomezí jsme zaznamenali jen dva rysy, kteří žijí déle než 4 roky. Znamená to, že populace rysů čelí nebezpečí, které výrazně ovlivňuje dlouhodobé přežití tohoto chráněného druhu. Pravděpodobně je to pytláctví, do určité míry i střety s vozidly na silnicích.

 

 

Není možné, že by prostě jen dospěli a přesunuli se do vlastního teritoria?

Tato možnost je, ale bohužel není příliš pravděpodobná. My jsme totiž systematicky sledovali po dobu pěti let tři oblasti, které jsou částečně propojené a které jsou relativně blízko sebe. Sledovali jsme i to, jaká je v těchto oblastech míra imigrace. A přesuny rysů mezi oblastmi byly naprosto minimální. Část zvířat může teoreticky odejít dále na území, které pokryto nemáme. To byl třeba případ rysa Kryštofa, který odešel z Beskyd do Moravského krasu, tam jsme ho sledovali ještě dva roky, než úplně zmizel. Nicméně naše statistické modely ukázaly, že je nesrovnatelně větší pravděpodobnost, že zmizí v důsledku úmrtí.

 

Záchrana od vymření

Když mluvíme o rysech ve věku dvou až tří let, dosáhnou vůbec už reprodukčního věku?

Ve dvou letech už reprodukce možná je. Naštěstí je tu pár zvířat, která přežívají déle. Například samici Dražu z Beskyd sledujeme už deset let a každý rok po dosažení dospělosti měla mláďata. Od dubna se však z fotopastí bohužel také ztratila. Těchto pár rysů ale zachraňuje celou populaci od vymření.

 

 

Kolik rysů je u nás každý rok zabito?

V této studii jsme to nepočítali. Když se ale podíváme na jednu starší studii, na výsledky sledování i na to, co nám sami myslivci přiznávají, můžeme odhadovat, že za posledních dvacet let u nás bylo upytlačeno zhruba 500 rysů. Důsledkem je, že rysi v průběhu času zcela mizí z míst, kde se už vyskytovali, nebo se nerozšiřují do oblastí, kde mají dobré podmínky a které navazují na regiony, kde žijí. V minulosti tak zcela mizeli i například ze střední části Beskyd. Bohužel jsou upytlačení a většina mláďat se bez rodičů vůbec nedožije dospělosti. Ročně tak přicházíme o desítky zvířat.

 

To byl, tuším, i mediálně známý příběh upytlačené rysice, se kterou zemřela i její mláďata...

Ano, jednou z nich byla rysice Laura v roce 2017. Lidé ji našli náhodou u jedné chaty v Beskydech a pitva ukázala, že zemřela na otravu krve kvůli průstřelu nohy. To je jeden z mála případů, kdy se dozvíme, co se se zvířetem opravdu stalo. Několik měsíců jsme ji předtím natočili se třemi mláďaty, a poté, co jsme ji našli, se k nám dostávala různá hlášení o pozorování rysích koťat. Velmi pravděpodobně to byla její, protože mláďata se jinak obvykle drží s matkou v úkrytu. Pak zmizela. Pravděpodobně zemřela, protože byla ještě tak malá, že nedokázala samostatně lovit.

 

Nyní byl za zabití rysa obviněn i šéf mysliveckého sdružení z Klatovska. Je vůbec šance dosáhnout toho, že nebudou pytláci šelmy vybíjet, když to dělají i šéfové myslivců?

Situace opravdu nevypadá dobře. Ročně jsou zabity desítky rysů a policie nebyla dosud schopna vyřešit a dotáhnout ani jednu událost. I tento případ došel tak daleko jen díky jednomu z myslivců. Ten tehdy viděl naši reportáž o rysech a zavolal nám s tím, že ho situace rozčiluje a nechce už jen přihlížet tomu, co se děje. Řekl nám, že ví o člověku, který pytlačí, má dokonce rysa v mrazáku a chlubí se tím, dokonce rozesílal i fotografii tohoto zvířete.

 

Domovní prohlídka

Proč se neobrátil na policii?

Protože ten pytlák měl na klatovskou policii úzké vazby, o čemž oznamovatel věděl. Kdyby to udělal, velmi pravděpodobně by se případ neprošetřoval a pokud ano, dostal by dotyčný echo, že má mrtvé zvíře uklidit jinam.

 

To už zní jako detektivka. Co bylo dál?

Probral jsem to s policistou z jiné části republiky a ten případ předal celní správě, která má celostátní působnost. Státní zástupce a soud vyhodnotili, že je dost důkazů pro domovní prohlídku. Tu pak provedla celní správa, aby se informace nedostala k místní policii. A opravdu se našlo tělo rysa bez hlavy a další vycpaniny chráněných druhů. Díky tomu mohl být nyní tento pytlák obviněn. Mezi myslivci proběhla před časem anketa, v níž 30 procent z nich řeklo, že sami vědí o konkrétním případu zabití rysa. Většina se však bojí o podrobnostech mluvit mimo jiné ze strachu z pomsty.

 

Je tedy vůbec šance situaci změnit?

Šance je vždy. I tento případ ukázal, že se sice většina bojí, ale jsou i tací, kteří ne. Hodně by pomohlo, kdyby u nás fungovala specializovaná jednotka zaměřená na pytláctví tak, jak to funguje v jiných státech. Ti by mohli do pytláckých komunit proniknout a sledovat lidi, u kterých je podezření, že šelmy zabíjejí. Protože v minulosti pytláctví nikdo neřešil, panuje tu určitý pocit beztrestnosti. Pocit, že se zákony mohou porušovat bez následků. Jakmile se ale tyto případy začnou dostávat k soudu, tohle se změní.

 

Mluvil jste o rysici Lauře. Mají všichni naši rysi jména?

Ano, všichni, které se nám podaří identifikovat. Často jsou to jména podle dne, kdy byl rys poprvé zaznamenán – podle toho, kdo měl ten den svátek. U těch, které známe už déle, ale neměli jméno, nám pomohla anketa veřejnosti. Například ta rysice, kterou jsme sledovali nejdéle, ta desetiletá, to byla Draža. Její syn, který se narodil v Beskydech, ale přesunul se do Javorníků, je Rufus. Jeden z prvních rysů, kterého jsme sledovali, získal jméno Král, protože se pohyboval po celých Javornících a byl to takový král celého pohoří. Jeho syn byl zase Olda. Když Král zmizel, Olda postupně převzal jeho území. Teď máme v Beskydech například Lukáše, Františka, Emana nebo Květoslava.

 

 

Vlčí a rysí hlídky

Jak víte, kde se pohybují?

Někteří z nich, například Lukáš, Květoslav, Eman nebo Vendelín, dostali telemetrické obojky, které jsme jim nasadili ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně. Pomáhá nám to upřesnit jejich početnost a rozsah teritoria, které obývají, stejně jako i potravní ekologii – jak často loví, kterou kořist se jim podaří ulovit a podobně. Pak jejich pohyb sledujeme s pomocí fotopastí, a také nám pomáhají vlčí a rysí hlídky, což jsou vyškolení dobrovolníci, kteří v terénu sledují stopy.

 

Je pro běžného člověka reálné rysa potkat?

Je to reálné, i když velmi málo pravděpodobné. Rys je nejplašší šelma, takže je i nejhůře pozorovatelná. Výjimka byla trošku minulý rok, kdy se do oblasti Králického Sněžníku dostal rys, který byl vypuštěn z reintrodukčního programu v severovýchodním Polsku. Protože byl ze zajetí, neměl přirozené chování. Chodil za bílého dne i v blízkosti vesnic a budov. Ozývalo se nám i několik lidí denně, že ho někde viděli. A pak i on zmizel. Jinak se ale někomu z nás poštěstí spatřit rysa tak jednou dvakrát za rok. Ale nejde jen o to vidět je. Já osobně mám například v krajině úplně jiný pocit, když vím, že v ní šelmy žijí, že tam vidím jejich pobytové znaky. Najdu trus, stopy, jejich kořist. Nebo vím z fotopasti, že tam prošly hodinu přede mnou. I tento zážitek může být adekvátní přímému pozorování. Vidět je je odměna, ale není to náš cíl, protože důležité je šelmy nerušit.

 

Přesto, kdybych náhodou rysa nebo jinou šelmu v lese potkala… Mám se bát?

Strach mít nemusíte, ale respekt ano. U vlka se může stát, že bude člověka chvíli pozorovat, že hned neuteče. Zvlášť mladí vlci jsou zvídaví, navíc obecně psovité šelmy mají horší zrak, takže na větší vzdálenost nemusí úplně vždy rozpoznat, že se jedná o člověka. Případy agresivního chování vlka vůči člověku jsou však extrémně vzácné.

 

Vzácné znamená, že k nim může dojít?

Vlastně jsme u nás nic takového vůči člověku ani nezaznamenali. Před několika lety zabila v Krkonoších vlčice za bílého dne psa malého plemene a pak vnikla do restaurace, protože asi tušila, že tam najde jídlo. To bylo hodně nestandardní chování. Zvíře velmi pravděpodobně uniklo ze zajetí, zřejmě z Polska – genetická analýza totiž doložila příslušnost k populaci v Polsku. Zvíře mělo také protilátky na vzteklinu z očkování.

 

 

 

Jak by to bylo možné?

Dříve se vlci lovili i tak, že se vybírala vlčata z nor. Někdo si asi vzal jedno mládě domů s tím, že ho bude mít jako domácí zvíře, a nechal ho očkovat. Ale vlk není pes a v určité chvíli se stane nezvladatelný. Nicméně už je socializovaný s člověkem a nikdy se tak nemůže v přírodě chovat jako divoký vlk.

 

Můžeme někde české rysy vidět? Nepřenášíte například záznam webkamer či fotopastí?

U šelem online přenos příliš reálný není, ale snímky z fotopastí jsou dnes už velmi kvalitní a poskytují nám cenné informace. Technika šla v tomto hodně dopředu. Před deseti lety bychom se k takto kvalitním záběrům našich šelem nedostali. Snímky dáváme na YouTube, sdílíme na Facebooku. Vydali jsme také kalendář našich šelem, kromě několika záběrů vlků a rysů z druhé strany hranic jsou tam jen naše šelmy.

 

Koho v něm uvidíme? Květoslava nebo Oldu?

Olda byl bohužel již předloni upytlačen, v novém kalendáři proto uvidíme například Květoslava, Vendelína, Lukáše nebo Marianu.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama