Když vydržíte, Britové začnou pít i vaše pivo

Co je na příběhu českého piva v Británii zajímavé?

České pivo je obecně fenomén a Británie je pivní země – v tom smyslu, že se tady hodně piva uvaří i vypije. Čili se to hezky protíná a výsledkem jsou zajímavé objemy, obchodní příležitosti i kulturní protnutí. V Británii je obliba českého piva, zvlášť dobrého ležáku, obrovská. V tom se Spojené království liší třeba od Německa, kde jsme ve větší konkurenci. Němci sice, pokud jde o objem, odebírají víc českého piva než Britové, ale obrázek je zkreslený tím, že berou jen velké značky, jako je Plzeň nebo Budvar, a malé hráče opomíjejí. V tomto jsou Britové mnohem otevřenější.

 

Jaká jsou konkrétní čísla?

Británie svého času dovážela z České republiky až téměř půl milionu hektolitrů piva ročně. Poslední dobou to klesá, dnes jsme zhruba na polovině, a to z několika důvodů. Zaprvé, české pivo se už dnes v Británii přímo i vaří. Jakkoli zvláštně to zní. Například většina britské spotřeby Staropramenu se v současnosti vaří v britských závodech skupiny Molson Coors. A druhým hlavním důvodem je samozřejmě brexit, kdy malé značky Británii opustily, protože jim to s byrokratickou zátěží už zkrátka nedávalo smysl.

 

Je na českém pivu vařeném v Británii znát, že se vaří lokálně? Pozná to český spotřebitel?

To je samozřejmě předmětem mnohých debat. Pivo tvoří skoro z devadesáti procent voda a v Británii je voda jiná než v České republice. U nás je tradičně měkká a bez minerálů, díky čemuž právě vznikl plzeňský ležák, který právě takovou vodu vyžaduje. Kdežto v Británii je voda tvrdší, obohacená řadou minerálů, což je dobré pro tradiční britské Aly. Takže ano, pivo má jiný charakter a já to například poznám. Navíc v Británii není tradice výroby ležáků, a ty se tak dělají jednodušší metodou, takzvaně zkratkovitě. I to je pak poznat. Na druhou stranu to ale pomáhá ceně, protože dnes všichni šetří, kde se dá.

 

Je vůbec v rámci licence možné vyrábět pivo takto, jak vy říkáte, zkratkovitě?

V první řadě jde samozřejmě o peníze. Nicméně to, co pivo ztratí na produkční kvalitě, se potom vykompenzuje marketingem. Například Staropramen v Británii před lety uvedl na trh značku Pravha, což je sice marketingová operace, ale zároveň je to skutečné pivo, které se vaří plnohodnotně. Což není vždycky ten případ, u „českých“ piv vařených v jiných zemích často jedinou českou složkou zůstává chmel, který pak ale českou produkci značně zdražuje. Pivo se navíc přizpůsobuje britským chutím. Britové nemají rádi hořké pivo, naopak preferují sladší druhy. I proto tu byl koneckonců dlouho preferovaný Budvar před Plzní.

 

Řemeslný vzdor

U mladší generace bodují takzvaná craftová, tedy řemeslná piva. Čím si to vysvětlit?

Craftová revoluce, která začala plus minus v roce 2010, přišla do Británie z Ameriky. Tamní výrobci začali objevovat dávné evropské styly a znovu podle nich vařit. Nejdřív objevili IPu, která byla britská a sama o sobě velmi hořká. No a tento známý India pale ale si vozili britští Indové na cesty do Indie, protože si zkrátka život bez svého pivečka nedovedli představit. A při těchto cestách zjistili, že chmel je také dobrý konzervant, aby pivo vydrželo dlouho čerstvé. Američané pak IPu vzali a začali ji chmelit podle lokálních chutí. Takže tam můžete cítit tu grapefruit, tu mango, je tam ale každopádně velká hořkost a tropické podtóny. Tahle piva mají navíc atraktivní etikety s obrázky, komiksy, či puzzle, což mají mladí rádi. Do určité míry je tam i vzdor vůči generaci otců, kteří popíjejí Cask Ale nebo nudné „europivo“, jako je Heineken. No a tato, řekněme, hipsterská generace pak piva začala i vařit a vyvážet.

 

Jaká česká piva teď u Britů „letí“ nejvíc?

Budvar je stále číslo jedna. A pak dominují piva vlastněná nadnárodními firmami, které využívají svou silnou distribuci: Staropramen a Plzeň. O Staropramenu jsem už mluvil – prodává se dlouhodobě dobře, ale dnes už je to v Británii spíš místní produkt. Rostou i Krušovice, které na britský trh uvedl Heineken. No a dřív to byl i Bernard, který se ale kvůli brexitu přestal dovážet. Je tu i Pardál, který patří k Budvaru, ale prodává se nezávisle, a pak Kutná Hora, Bohemia Regent a Vinohradský pivovar. Roste i pivovar Clock, nicméně jeho objemy jsou zatím relativně malé.

 

Jaké pivo by se v Británii v budoucnu mohlo uchytit?

Česká piva se neumí přizpůsobit britské konkurenci. Je tu velká příležitost, ale také obrovská soutěž – musíte mít dobrou strategii, pivo chvíli dotovat. A české pivovary zkrátka chtějí od první palety vydělávat. Nechtějí investovat, nemají ucelenou strategii a nechtějí platit místní lidi. To je nesmírně důležité, mít jakéhosi pivního ambasadora, který bude umět dělat byznys přímo na místě. Češi toto nechápou, a tím pádem se tady neuchytí a rychle se stáhnou. A je pravda, že jsou i jiné evropské trhy, kde je jednodušší se prosadit, například ve Skandinávii, Francii nebo severní Itálii.

 

Dobré jméno

Když se tedy česká firma rozhodne na britském trhu skutečně prosadit, jak dlouho jí může trvat, než začne vydělávat?

Je to otázka asi tak dvou až tří let. V Británii se může uchytit jakákoli značka, která si na místě najde místního partnera. Také je důležité mít dobrý název: například Bohemia Regent je skvělý kandidát na růst, protože je to pro britský trh dokonalé jméno.

 

Dva až tři roky jsou dost dlouhá doba. Není to náhodou tak, že české řemeslné pivovary zkrátka nemají kapitál na to, aby svou značku v Británii tři roky dotovaly?

Ono je to ale stejné i u regionálních pivovarů, které vyrábějí padesát až sto tisíc hektolitrů. České pivovary se totiž skupují, je to taková nová módní záležitost. Například bohatý podnikatel, který už nemá potřebu tak maximalizovat zisk, koupí pivovar z doby komunismu, zrekonstruuje ho a pivovar se mu stane spíš koníčkem. Dobrým příkladem je například úžasná rekonstrukce pivovarů Cvikov nebo Kamenice nad Lipou.

 

 

Už jsme se dotkli i brexitu, který pochopitelně velice ovlivnil mezinárodní obchod. Jak velkou hraje brexit roli při rozhodování českých pivovarníků, zda se pokusit proniknout na britský trh?

Po brexitu je zájem o britský trh samozřejmě mnohem menší. Lidé nicméně fakt, že Velká Británie vystoupila z EU, vnímají jako větší překážku, než to ve skutečnosti je. Ano, přibylo otravné administrativy, ale obchodně se s tím žít dá, minimálně pokud jde o pivo. Dělat se dá leccos, my jsme v Londýně například založili hospodu, která je postavená nejen na tradičním českém pivu, ale i na edukaci: jde o jakési referenční centrum českého piva. A je taky potřeba říct, že české ministerstvo zemědělství se rozhodlo investovat do pozice zemědělského diplomata, který tady působí, a právě tento člověk by měl vysvětlovat pivovarům, jak je Británie vlastně prestižní a zajímavá, a že by to tady tedy měly zkusit.

 

Kdo prorazí v Británii, může kamkoli

V čem konkrétně je Británie tak prestižní?

Lidé, kteří dělají s pivem, vědí, jak je těžké se do Británie dostat. Takže pokud někde řeknete, že prodáváte v Británii, potenciálně vám to otevírá dveře i všude jinde po světě. Jarošovský pivovar, který je velmi progresivní, například dobře pochopil, že musí zainvestovat a přizpůsobit ceny britskému trhu, protože se to zkrátka z dlouhodobého hlediska vyplatí.

 

Kdo pije v Británii české pivo nejvíce?

České pivo mají rády národy, které pijí více. Takže například o britských Indech víme, že jim české pivo chutná.

 

A ještě by mě zajímalo – jaká je vlastně britsko-česká pivní historie?

České pivo se v Británii prodává dlouho, dováželo se sem už v devatenáctém století a prodávalo se tu jak za první republiky, tak i za komunismu. České a britské pivo se dlouho velmi odlišovalo, Britové například nechtěli přijmout chmel a až do 16. století vařili bez něj. Rozdíly jsou vidět dodnes, ale něco mají obě země společné: jakési souznění, „spolunaladění“. Britové mají například svůj tradiční pivní styl, poctivý Real Ale, což je nefiltrované nepasterizované pivo, které stáčí bez tlaku a na ručních pípách. V Čechách je jakýsi ekvivalent – Real Lager, který se rmutuje, což je velmi starý a náročný způsob výroby.