Když vydržíte, Britové začnou pít i vaše pivo

Co je na příběhu českého piva v Británii zajímavé?

České pivo je obecně fenomén a Británie je pivní země – v tom smyslu, že se tady hodně piva uvaří i vypije. Čili se to hezky protíná a výsledkem jsou zajímavé objemy, obchodní příležitosti i kulturní protnutí. V Británii je obliba českého piva, zvlášť dobrého ležáku, obrovská. V tom se Spojené království liší třeba od Německa, kde jsme ve větší konkurenci. Němci sice, pokud jde o objem, odebírají víc českého piva než Britové, ale obrázek je zkreslený tím, že berou jen velké značky, jako je Plzeň nebo Budvar, a malé hráče opomíjejí. V tomto jsou Britové mnohem otevřenější.

Jaká jsou konkrétní čísla?

Británie svého času dovážela z České republiky až téměř půl milionu hektolitrů piva ročně. Poslední dobou to klesá, dnes jsme zhruba na polovině, a to z několika důvodů. Zaprvé, české pivo se už dnes v Británii přímo i vaří. Jakkoli zvláštně to zní. Například většina britské spotřeby Staropramenu se v současnosti vaří v britských závodech skupiny Molson Coors. A druhým hlavním důvodem je samozřejmě brexit, kdy malé značky Británii opustily, protože jim to s byrokratickou zátěží už zkrátka nedávalo smysl.

Je na českém pivu vařeném v Británii znát, že se vaří lokálně? Pozná to český spotřebitel?

To je samozřejmě předmětem mnohých debat. Pivo tvoří skoro z devadesáti procent voda a v Británii je voda jiná než v České republice. U nás je tradičně měkká a bez minerálů, díky čemuž právě vznikl plzeňský ležák, který právě takovou vodu vyžaduje. Kdežto v Británii je voda tvrdší, obohacená řadou minerálů, což je dobré pro tradiční britské Aly. Takže ano, pivo má jiný charakter a já to například poznám. Navíc v Británii není tradice výroby ležáků, a ty se tak dělají jednodušší metodou, takzvaně zkratkovitě. I to je pak poznat. Na druhou stranu to ale pomáhá ceně, protože dnes všichni šetří, kde se dá.

Je vůbec v rámci licence možné vyrábět pivo takto, jak vy říkáte, zkratkovitě?

V první řadě jde samozřejmě o peníze. Nicméně to, co pivo ztratí na produkční kvalitě, se potom vykompenzuje marketingem. Například Staropramen v Británii před lety uvedl na trh značku Pravha, což je sice marketingová operace, ale zároveň je to skutečné pivo, které se vaří plnohodnotně. Což není vždycky ten případ, u „českých“ piv vařených v jiných zemích často jedinou českou složkou zůstává chmel, který pak ale českou produkci značně zdražuje. Pivo se navíc přizpůsobuje britským chutím. Britové nemají rádi hořké pivo, naopak preferují sladší druhy. I proto tu byl koneckonců dlouho preferovaný Budvar před Plzní.

Řemeslný vzdor

U mladší generace bodují takzvaná craftová, tedy řemeslná piva. Čím si to vysvětlit?

Craftová revoluce, která začala plus minus v roce 2010, přišla do Británie z Ameriky. Tamní výrobci začali objevovat dávné evropské styly a znovu podle nich vařit. Nejdřív objevili IPu, která byla britská a sama o sobě velmi hořká. No a tento známý India pale ale si vozili britští Indové na cesty do Indie, protože si zkrátka život bez svého pivečka nedovedli představit. A při těchto cestách zjistili, že chmel je také dobrý konzervant, aby pivo vydrželo dlouho čerstvé. Američané pak IPu vzali a začali ji chmelit podle lokálních chutí. Takže tam můžete cítit tu grapefruit, tu mango, je tam ale každopádně velká hořkost a tropické podtóny. Tahle piva mají navíc atraktivní etikety s obrázky, komiksy, či puzzle, což mají mladí rádi. Do určité míry je tam i vzdor vůči generaci otců, kteří popíjejí Cask Ale nebo nudné „europivo“, jako je Heineken. No a tato, řekněme, hipsterská generace pak piva začala i vařit a vyvážet.

Jaká česká piva teď u Britů „letí“ nejvíc?