Na projekty snů zapomeňte, říká poradkyně v podnikání

Pandemie koronaviru donutila řadu lidí zamyslet se nad pracovním nasazením. Někdo se rozhodl, že půjde za svým snem. Jiný se nechal zlákat přísliby velkých zisků v online kurzech. Podnikatelská poradkyně Dominika Špačková říká, že největší tah na branku mají samoživitelky, které neřeší „srdíčko“, ale efektivní výdělek.

Uplynulý rok, který byl ve znamení koronaviru, přeskládal mnoha lidem práci i osobní život. Najednou jsme skoro všichni seděli doma a museli zvládat práci na dálku. Pro vás to ale taková novinka nebyla, že?

Školím zhruba deset let, a naprostou většinu konzultací dělám online. Mám desítky klientů a klientek v různých fázích podnikání a překvapilo mě, že jen asi tři si stěžovali, že se jejich zisky snížily. Naprostá většina během pandemie vydělala mnohem víc díky tomu, co je dlouhodobě učím. Pochopili, že nastal čas „zabíjet koťátka“, což znamená, že museli úplně oželet veškeré aktivity, které měli pro radost, ale nic jim nevydělávaly.

 

Co dalšího se změnilo během posledních měsíců?

Lidé mnohem víc přehodnocují, kolik času chtějí věnovat práci. Zvažují, zda setrvávat v zaměstnání, které je nebaví, anebo rozjet vlastní podnikání a splnit si konečně sen. Hlavně ženy, které musely teď ještě víc kombinovat zaměstnání a péči o rodinu, jsou po celoročním zápřahu hrozně unavené. Hledají cestu ven z toho kolotoče a některé se nechají nalákat na přísliby milionových zisků za pár týdnů.

 

Miliony za pár týdnů? 

V Česku se totiž vyrojily takzvané podnikatelské bohyně, které hlásají, že stačí pár online kurzů a rychle zbohatnete. Za stovky tisíc nabízejí programy na tři až šest měsíců. Nebo jedna ultra-bohyně má půlroční mentoring za půl milionu. A skutečně jsou lidé, kteří takovou částku zaplatí. Vyberou stavební spoření nebo si půjčí od příbuzných a jdou do toho. Miliony za pár týdnů vydělá mizivé procento, naprostá většina lidí se zadluží a spadnou do ještě větších problémů.

 

Váš přístup je přesně opačný. Prý vašim klientům říkáte, že není dobré jít za svým snem. To nezní moc logicky…

Setkávám se s lidmi, kteří jsou dlouhodobě nespokojení v zaměstnání. Řadu let si stěžují, práce je nebaví, mají pocit, že jsou podhodnocení a šéf si jich neváží. Když jim vysvětlím, že k rozjezdu podnikání nebude potřeba několik měsíců, ale spíš let, tak je to odradí a řeknou „no já stejně nejsem typ na podnikání“. Pak jsou jiní, kteří naopak chtějí radikálně změnit svůj život. Věří, že jednoho dne dají v práci výpověď a druhý den už budou žít svůj sen. Jenže já jim říkám, ať na něj rychle zapomenou, protože se řítí do obrovského problému. Chtějí totiž prodávat jen to, co je baví, nikoliv to, co chce trh.

 

 

Díky vám asi taky přijdu o iluze. Já myslela, že když někoho práce baví, je to dobře.

To máte pravdu, ale jen napůl. Dám vám příklad – moc ráda čtu, ale za samotné čtení mě rozhodně nikdo platit nebude. Lidé mi zaplatí až za nějaký konkrétní výstup, třeba když napíšu knižní recenzi nebo přednášku. Člověk, který mi vypráví, že půjde za tím svým snem, jak to bude dělat „srdíčkem“, většinou nechápe, že na počátku podnikání bude muset dělat spoustu aktivit, které rozhodně moc zábavné nebudou. Zhruba padesát procent času stráví papírováním, propagací nebo průzkumem trhu.

 

 

Co jim tedy radíte?

Dejme tomu, že si otevřete kavárnu. Konečně máte všechno nachystané a promyšlené do nejmenších detailů, ale nikdo k vám nechodí, protože jste se dostatečně nevěnovala propagaci. Pro někoho je totiž marketing nebo PR skoro sprosté slovo. Je přesvědčený, že přece dobré místo nebo dobrý produkt se zpropagují tak nějak samy… Podobné je to ve službách – třeba jste dělala řadu let v účtárně, ale vždycky vás bavilo kreslení. Ze dne na den se rozhodnete, že budete ilustrátorka knížek pro děti a nebudete přece navrhovat nějaké reklamy na jogurty nebo prací prášek! Zpočátku ale musíte brát všechno možné, protože ještě nemáte vybudovanou klientelu, a postupně se vyprofilujete. Přesně tohle „srdíčkaření“ zlomilo mnoha lidem páteř.

 

Jak je přesvědčíte, aby vytrvali a dopracovali se k tomu, co je jim blízké?

Samozřejmě že klienti neradi slyší, když jim říkám, že jejich nápad nikoho nezaujme. Něco si vysnili a chtějí jít za tím cílem hlava nehlava. Neradi ztrácí čas tím, co musí znát každý podnikatel, třeba jak spočítat náklady. Školila jsem v průběhu deseti let zhruba dva tisíce lidí a podobné scénáře jsem slyšela už mockrát. Mnohdy se ale stane, že se bývalí klienti ozvou po dvou nebo třech letech a řeknou mi: „Dominiko, vy jste měla pravdu, ten můj vysněný projekt nevyšel.“ Nikoho ke spolupráci nepřemlouvám. Buď mi prostě věří a poslouchají, co jim radím, nebo to nemá význam. Mnozí lidé zkrátka jen potřebují pochopit, že nestačí super nápad a srdíčko.

 

Možná je to i tím, že všude slyšíme právě to: Jdi za svým snem!

Já naprosto chápu, proč se pro to rozhodnou, ale bez základních dovedností se prostě podnikání zvládnout nedá. Vidím to u svých klientek, čím déle podnikají, čím větší mají praxi, tím víc je práce baví. Takže postupně se k tomu splněnému snu dopracují, ale za pár měsíců to určitě nebude.

 

Pragmatismus se hodí

Řadu let jste se věnovala vlastnímu projektu Maminkatelky, který byl určen ženám na mateřské. Během pandemie se hodně mluvilo o samoživitelkách. Jak podle vás tohle období zvládly?

Mají obrovskou výhodu oproti zmíněným „srdíčkářům“. Svobodné matky potřebují peníze teď a hned, aby měly z čeho uživit sebe a dítě. Nemohou si dovolit dva roky nejisté cesty za snem. Většinou se dostanou k podnikání tak, že mají někde poloviční úvazek a souběžně rozjíždí podnikání. Tyhle ženy nemají hlavu zasekanou tím, že je práce musí bavit, že jim někdo bude pomyslně tleskat. Jsou pragmatické, a to se dost hodí.

 

Předpokládám, že jim také hodně pomáhá delegování práce na ostatní, protože jinak se to ani nedá zvládat…

Setkávám se s rozdílnými typy samoživitelek. Jedny si řeknou… nedovolím, aby ta moje situace zničila mému dítěti život. Prostě se upnou k tomu, že všechno zvládnou vlastními silami, a tomu se podřídí. Nejdřív chtějí vydělat peníze, pak jsou ve fázi, kdy mají tolik zakázek, že potřebují uvolnit ruce, a pak se dostanou do fáze „chci nové projekty“.

 

A jiný typ samoživitelky?

To jsou takové ženy, které se pasují do role věčné oběti. Neumí se od té křivdy, kterou cítí, odpoutat a mají pocit, že se jim nedaří, protože za všechno může jejich okolí. Znám spoustu žen, které se po letech odhodlaly a odešly od násilnického partnera, ale záleží, jak dál nastavily svůj život. Moc dobře vím, že to jsou velmi složité situace, ale znám spoustu samoživitelek, kterým se povedlo rozjet úspěšnou firmu a k tomu se staraly o dvě nebo tři děti. Leckdy nemají podporu v rodině nebo v okolí, ale postupně přiberou dva nebo tři lidi, na které delegují práci, aby se mohly maximálně soustředit na sebe, děti a vedení firmy. Podobně funguje jedna z mých virtuálních asistentek, která má dítě ve střídavé péči a stíhá práci i osobní život.

 

Virtuální asistentky, to zní trochu tajemně. Co si pod tou profesí představit?

Často se mě lidé ptají, zda je asistentka živá, nebo je to nějaký robot. Virtuální asistentka dělá všechno možné – od správy webových stránek přes rešerše až po organizaci služební cesty. Funguje hlavně po e-mailu nebo na telefonu, platíte jí za odpracované hodiny a nemusíte řešit, kde má kancelář. Některé virtuální asistentky se specializují například na přípravu prezentací nebo průzkum trhu. Já na tu svou deleguji všechno, co vím, že bych třeba sama zvládla, ale zbytečně mě to odvádí od tvůrčí práce.

 

Ostatně vy jste si taky vyzkoušela spoustu profesí. Jak jste se vlastně dostala k podnikatelskému poradenství?

Asi to ani jinak dopadnout nemohlo, protože jsem v mnoha směrech dost solitér, takže mi práce v kolektivu nikdy moc nevyhovovala. Byla jsem zaměstnaná vždy jen pár měsíců, a pak začaly neshody, protože jsem měla „příliš mnoho nápadů“ a šéfům se to nelíbilo. Před lety jsem pracovala pro jednu mezinárodní firmu, která mě poslala na školení, jak začít podnikat. Přišlo mi to velmi teoretické a odtržené od reality. Tak jsem si řekla, že začnu školit na základě toho, čím jsem si sama v podnikání prošla. Bez teoretických pouček, hlavně prakticky.

 

Takže už jste tehdy byla ranař, který „ničí“ sny?

Asi určitě, protože to je prostě můj styl. Klienti si mě přece neplatí za sladké řečičky, ale za to, že jim řeknu, jaký je reálný stav a co se s tím dá dělat. Zrovna nedávno jsem něco řešila s jednou klientkou. Byla bezradná, nevěděla, jak se pohnout z místa, a já jí řekla: „Zkrátka musíte vzít telefon, obvolat zákazníky, jinak do tří měsíců zkrachujete!“ Ona si nemůže létat v oblacích, musí prostě hnout zadkem!

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama