Covid u darování plazmy nevadí, o tu s protilátkami je velký zájem

Jak se na odběrech krevní plazmy projevila covidová situace? Museli jste někdy odběrová centra úplně zavřít?

Farmaceutický průmysl byl tak jako ostatní průmysl pandemií pochopitelně zasažen, především loni v březnu. Museli jsme zavřít na čtrnáct dní v druhé polovině března kvůli nedostatku ochranných pomůcek. Od té doby ale fungujeme bez problémů.

 

Změnily se počty dárců? Neměli například strach docházet do odběrových center?

Lidé měli obavy, protože nevěděli, jak přesně se virus šíří a jak je nebezpečný. Počet dárců se nám po opětovném otevření loni na jaře snížil zhruba o třicet procent. Ale po měsíci až dvou po začátku pandemie se to číslo dostalo zpět na původní hodnoty jako před koronavirem.

 

Jaká hygienická a bezpečnostní opatření musela odběrová centra přijmout? Museli dárci podstupovat testy na koronavirus?

Testy podstupovat nemuseli. U nás byla klasická opatření ve stylu nošení roušek či respirátorů. Platilo to jak v případě dárců, tak zaměstnanců. Všechno se dezinfikuje, stejně jako všude jinde to je o pravidelné a důsledné hygieně.

 

Rozhovor je k poslechu zde, nebo na dalších podcastových platformách:

 

​​​​​​​

 

Hraje případné virové onemocnění nějakou roli v tom, zda je plazma dárce použitelná?

V případě covidu to nehraje žádnou roli. V případě jiných virových onemocnění jako například hepatitida typu B a C, HIV a podobně to samozřejmě hraje roli zásadní. Takový dárce je vyřazen natrvalo z dárcovského seznamu a odebraná plazma se znehodnotí.

 

Plazmu nelze nahradit

Než budeme mluvit o tom, k čemu je plazma užitečná, pojďme si připomenout, co to vlastně krevní plazma je. Myslím, že ne každý si to ještě pamatuje ze školní biologie.

Krevní plazma je tekutá složka krve. Je to její nejobjemnější část. Tvoří zhruba tři až tři a půl litru krve dospělého člověka a je tvořena z devadesáti procent vodou. Klíčové jsou její organické části, zejména bílkoviny. Bílkoviny tvoří sedm procent plazmy, dvě procenta připadají na hormony, enzymy, vitaminy či glukózu. Necelé procento připadá na anorganické soli.

 

Jakou má plazma barvu?

Není červená, jak by si mohl někdo myslet. Barva plazmy je jantarově žlutá. Plazma se získává z odběru krve procesem, který se jmenuje plazmaferéza, proto se i odběrová centra jmenují plazmaferetická.

 

Dárcům se tedy odebírá krev a z ní se plazma následně odděluje?

Odběr plazmy se provádí pomocí speciálních přístrojů – separátorů, přičemž buněčné složky krve jsou převedeny zpět do krevního oběhu dárce.

 

Jaké je využití odebrané plazmy ve zdravotnictví a farmacii? K čemu se nejčastěji používá?

Plazma se získává z odběru krve plazmaferézou a používá se pro pacienty s krvácením, s oběhovými šoky, s jaterním selháním, s popáleninami atd. Ale používá se také k výrobě koncentrátů pro zástavu krvácení, imunoglobinů a očkovacích látek.

 

Co z plazmy vyrábí vaše mateřská firma, pro kterou v Česku plazmu odebíráte?

My z plazmy vyrábíme několik přípravků pro léčbu popálenin, úrazů a pro ztráty krve například při autonehodách, kdy pacient přijde o enormní množství krve. Dodáváme tyto přípravky do zhruba sto deseti států světa, mezi nimi je pochopitelně i Česká republika.

 

Darování krve je spojeno s tím, že někomu neznámému pomáháte zachránit život. Platí totéž i pro dárce krevní plazmy?

Jednoznačně ano. Krevní plazma je nenahraditelná právě kvůli bílkovinám, které obsahuje. Především v případě hemofilie (poruchy srážlivosti krve – pozn. red.) a už zmiňovaných popálenin.

 

Takže neexistují žádné chemické náhražky krevní plazmy?

Zatím ne.

 

Poslední dobou jsem zachytil výzvy k darování takzvané covidové plazmy. Co to znamená? A k čemu je taková „covidová plazma“ dobrá?

Jde o plazmu odebranou dárcům, kteří prodělali onemocnění covid-19. Byla odebrána až poté, co se uzdravili. Záleží ovšem na počtu protilátek, které v plazmě daného dárce najdete, což je spojené s tím, jak těžký průběh nemoci pacienti měli. Taková plazma se používá právě na léčbu covidových pacientů a také pro lékařský výzkum – konkrétně pro vývoj preparátů sloužících k léčbě covidových onemocnění.

 

Nebolí to

Jak proces darování plazmy vypadá v praxi? Co a kam se dárci píchne a kolik čeho se mu odebere? Jak dlouho to trvá?

Rozdělme to na dvě skupiny. V první řadě jde o takzvané prvodárce, tedy o lidi, kteří zatím nemají žádné zkušenosti s dárcovstvím. V takovém případě si musejí na návštěvu odběrového místa rezervovat zhruba dvě až dvě a půl hodiny. Prvodárce musí vyplnit registraci ve formě dotazníku, kde popíše svůj zdravotní stav. Pak jde na vyšetření k lékaři. Tyto dva kroky zaberou zhruba hodinu. Poté, co lékař vyhodnotí, zda jste způsobilý být dárcem, stanoví se podle výšky, hmotnosti a dalších ukazatelů množství možné odběrové plazmy. Rozmezí je 650 až 880 mililitrů.

 

Kdo je ideální dárce? Z koho dostanete nejvíce plazmy?

Ideální je sportovně založený muž vážící zhruba osmdesát až osmdesát pět kilogramů, vysoký 190 centimetrů. Ženy samozřejmě darují také, ale menší množství.

 

Jak dlouho trvá samotný odběr, tedy procedura po vstupní prohlídce?

Přijdete na odběrový sál, kde vás zdravotní sestra usadí, provede odběry vzorků krve na základní vyšetření. Jehla je trošičku širší než normální odběrové jehly při standardním odběru krve, ale ten proces není bolestivý. Pak to trvá zhruba čtyřicet minut až hodinku a dárce jde po odběru dostatečného množství plazmy normálně domů. Nic složitého.

 

Přepokládám, že při opakovaných odběrech odpadne vyplňovaní dotazníku?

Ano, dotazník je v takovém případě mnohem kratší a jeho vyplnění zabere zhruba pět minut. Lékařská prohlídka je taky na pět minut a následuje samotný odběr plazmy, což je zase něco kolem hodiny. Teď jsme ovšem nahráli nový software, díky kterému jsme schopni čas odběru stlačit ke třiceti minutám.

 

 

Co se děje s odebranou tekutinou dál? Kde a jak se skladuje?

Plazma nateče do odběrového vaku, resp. odběrové lahve. My používáme lahve. Ty se po naplnění sterilně uzavřou, aby byly vzduchotěsné, a do čtyřiadvaceti hodin se musí zmrazit na minus 20–35 stupňů. Jednou až dvakrát za měsíc exportujeme plazmu v mrazicích vozech do naší mateřské firmy v Německu, kde se plazma dál zpracovává.

 

Darují hlavně mladí

Kdo může krevní plazmu darovat? Jsou tam nějaká omezení?

Plazmu mohou darovat lidé ve věku od 18 do 65 let. Zdravotní omezení jsou různá, už jsme mluvili o žloutence, HIV a dalších nemocech. Těch faktorů je celá řada, což vám vysvětlí lékař právě při té zdravotní prohlídce.

 

Kdo jsou nejčastější dárci?

Největší skupinu u nás tvoří mladí lidé do pětatřiceti let, kteří tvoří zhruba tři čtvrtiny všech dárců. Často jde o studenty. Co se týče mužů a žen, je to zhruba padesát na padesát.

 

Jaká je odměna pro darujícího? Předpokládám, že to asi lidé nedělají jen pro dobrý pocit.

Za první návštěvu dostanete čtyři sta, při druhé návštěvě dostanete tisíc korun. Při třetí a další návštěvě to je pokaždé sedm set korun.

 

Proč se to liší návštěvu od návštěvy?

Kvůli virologii a dalším vyšetřením potřebujeme vždy minimálně dva vzorky v rozmezí maximálně šesti měsíců. Takže pokud by dárce přišel darovat jen jednou, jeho plazma se stane „sirotkem“ a nedá se použít dále, zařadí se do technické plazmy. Odměna za první odběr je tedy víceméně motivační. Až v případě druhého odběru se stanete plnohodnotným dárcem.

 

Kdo výši odměny reguluje?

Je to dané zákonem. Konkrétně má jít maximálně o pět procent z minimální měsíční mzdy. Takže teď mohou odběrová centra dárcům platit nejvýše 780 korun. Všechna centra ale dávají stejně, a to oněch sedm set korun. U prvoodběru dáváme 400 korun a u druhého pak 1 000 korun, a to proto, že plazma musí projít řadou vyšetření před tím, než se „propustí“ k dalšímu zpracování. A od každého dárce je to podmíněné minimálně dvěma odběry, průměrná výše odměny je ale zachována.

 

Je nějak omezen počet darování od jednoho člověka? Kolikrát do měsíce či do roka můžu svou plazmu darovat?

Opět to upravuje legislativa. V České republice můžete darovat plazmu jednou za čtrnáct dní, maximálně však 25 litrů za 12 měsíců – i když ze zdravotního hlediska by se nic nestalo, pokud byste přišli každý týden. Tato možnost je už ale delší dobu na stole, takže se to třeba změní.

 

Jak rychle si tělo dokáže vytvořit dostatek plazmy na nový odběr?

Trvá to zhruba osmačtyřicet hodin, takže je to velmi rychlé.

 

Poznali byste, kdyby dárce chodil do více klinik a fakticky tak daroval plazmu třeba dvakrát týdně? Projeví se to nějak na kvalitě jeho krve či odebrané plazmy?

Pokud není vidět vpich po jehle od minulého odběru, nejsme něco takového schopni poznat, protože neexistuje centrální registr. Existuje pouze registr dárců, kteří darovat nesmí.

 

Tvrdá konkurence

Kolik je v Česku odběrových míst? A jaký počet odběrů se v nich uskuteční?

Celkem je v Česku kolem sto padesáti odběrových míst, v nichž se provede kolem devíti set tisíc odběrů za rok. Ale úplně přesná čísla nemám k dispozici. Ročně pak každý dárce může přijít podle zákona maximálně ke čtyřiadvaceti odběrům, což odpovídá té frekvenci jednou za dva týdny.

 

Panuje ve vašem oboru konkurenční prostředí? Převyšuje poptávka po plazmě nabídku ze strany dárců?

Firem, jako jsme my, je na trhu zhruba dvanáct a každý rok jedna až dvě přibývají, takže ta konkurence je obrovská. A každá společnost má v průměru pět až šest odběrových center, takže je to hodně pružné podnikatelské prostředí. Ale tím, že jsou odměny regulovány zákonem, je tam velice malý prostor na zlepšování a skutečný konkurenční boj.

 

Byly by firmy ochotné platit za odebranou plazmu víc, pokud by to neomezoval zákon?

Výkupní cena plazmy se každým rokem zvyšuje a bude i nadále stoupat. Pokud by zákon zvýšil odměnu dárcům za odběr, nebyl by s tím problém a odvětví by to jednoznačně zvládlo.

 

Kolik odběrných míst má přímo společnost, kterou vedete?

Máme čtyři odběrná místa – Břeclav, Jihlava, Brno, Praha. Do konce roku bychom chtěli mít osm míst a příští rok zvýšit počet na dvanáct.

 

Kde se mají otevírat ta další čtyři místa v letošním roce?

Do konce června otevřeme v Českých Budějovicích, další místo bude v Brně, pak to budou pravděpodobně Strakonice a Kolín.

 

Jednou dárce, pořád dárce

Dárců plazmy v Česku postupně přibývá, naopak počet dárců krve klesá, byť je jich stále pořád mnohem více. Překrývají se tyto dvě skupiny?

Jsou to lidé, kteří mají obecně sklony k dárcovství, byť samozřejmě u řady dárců plazmy hraje roli i odměna. Jistě se najdou ti, kteří darují jak krev, tak i plazmu, ale není to pravidlem.

 

Mohou i soukromá plazmaferetická centra pozitivně působit na dárcovství krve?

Myslím, že ano – už jen tím, že přitáhnou pozornost k dárcovství vůbec. Jakákoli marketingová akce soukromého sektoru může lidem toto téma znovu připomenout. Navíc často cílí na skupiny lidí, kteří zatím mezi dárce nepatřili.

 

Dá se předpokládat, že lidé, kteří ve studentském věku chodí darovat plazmu, aby si přivydělali, budou ochotnější stát se i bezplatnými dárci krve?

Určitě ano, protože jsou to lidé, kteří znají prostředí a proces darování na vlastní kůži, a také patří k těm, kteří v sobě mají chuť pomáhat druhým.