Snažím se profotit k absolutní svobodě, říká Matěj Dereck Hard

Tomáš Poláček

12. srpna 2022

60 minut

6 Fotogalerie k článku

Pracovitý, cílevědomý, sebevědomý – a úspěšný. Čerstvě sedmatřicetiletý pražský fotograf Matěj Dereck Hard v rozhovoru vypráví o tom, jak vyfotil sto sedmdesát osobností v prostředí jejich bytu, o vlastní knižní fotografické pohádce jménem ZUličníci i o životě s ruskou manželkou. Celý rozhovor si můžete poslechnout v podcastu Host Reportéra.

Doopravdy se jmenuješ Hard?

Už léta to mám v občance.

Jako dítě jsi měl příjmení jiné?

Měl, ale v době dospívání přišly nějaké ty spory s tátou, a protože jsem fotky podepisoval jako Dereck Hard, nakonec mi přišlo jako dobrý nápad vzít si tohle své původně rapové jméno i oficiálně.

Šlo to snadno?

Jasně, prostě zaplatíš tisíc korun. Kdyby ses jmenoval třeba Pindík, máš to dokonce zdarma, je tam jediná podmínka: tebou vybrané příjmení už někdo na světě doložitelně musí mít.

archiv MDH

Matěj Dereck Hard

Narodil se 23. července 1985 v Praze. Absolvoval Institut tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě. Od roku 2007 vydával magazín o BMX, kam fotografoval disciplínu flatland. Dnes se primárně věnuje uceleným cyklům ve stylu pop-art photography – jde především o inscenovanou fotografii, autoportréty, minimalistická zátiší a také příběhové série. Kromě toho vydává autorské fotografické knihy. Je ženatý, má tříletou dceru.

Původně jsi tedy rapoval?

Snažil jsem se. V dětství jsem jako spousta vrstevníků prožil rapové opojení, poslouchal Public Enemy nebo Chaozz, k tomu jezdil na skejtu, na BMX dělal disciplínu flatland, což je taková akrobacie… Hodně jsme kamarádili se spolužákem Jakubem Janečkem, který v rapu dodnes funguje jako Smack One, občas jsem se vedle něj mikrofonu chopil, ale nakonec se zamiloval do fotografie, a člověk má sedět zadkem na jedné židli.

Okouzlení fotografií nastalo kdy?

Vidím to přesně: je mi šest, u babičky v benešovském paneláku koukám na dokument o fotografech, a protože mám období lásky k filmu Indiana Jones, říkám si: To je tak dobrodružný povolání! Vždyť fotografové jsou jako kovbojové, jen na nich místo koltů visí foťáky!