Žáci slovní hodnocení často ani nečtou. Nepotřebují to, říká expertka

31. ledna 2023

Veronika Laufková

Archiv VL

Ministerstvo školství chce od první do třetí třídy základních škol zavést slovní hodnocení. Zatím je to ve fázi návrhu a není jasná ani forma nového vysvědčení. Jedno je však jasné už nyní. Změnou si neprojde jen samotné vysvědčení. „Přechod na slovní hodnocení vyžaduje změnu přemýšlení jak ze strany učitelů, tak i rodičů. A pak také mnohem větší komunikaci mezi nimi,“ říká Veronika Laufková, expertka na školní hodnocení z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Ministerstvo školství plánuje zavést slovní hodnocení až do 3. třídy. Jak si v tomto ohledu stojíme v Evropě nebo ve světě? Jsme průkopníci, nebo jsme takříkajíc sto let za opicemi?

Snahy o zavedení slovního hodnocení vznikaly v Evropě už po první světové válce. Je to spojeno se zaváděním alternativního vzdělávání, které se orientuje na žáka, a jen se známkami si tak nevystačí. Dlouhou zkušenost s tím má Německo či Francie. Nicméně například v Německu od něj časem mnohde sami ustupovali. Často bylo totiž ve formě dlouhého slovního vyjádření, které nebylo vždy úplně správně formulováno nebo pochopeno, a mohlo tak napáchat více škody než užitku.

I u nás už slovní hodnocení mnohde funguje. Osvědčuje se?

Prováděli jsme na toto téma výzkum u žáků, kteří jej měli od prvního do devátého ročníku. A ti nám přiznávali, že slovní hodnocení na konci roku prakticky téměř nikdy nečetli, protože bylo příliš dlouhé, a oni dostávali i v průběhu roku tolik informací o svém pokroku, což je vynikající zpráva, že to sumativní hodnocení na konci roku už nepotřebovali. Otevřeně nám tak přiznávali, že vysvědčení čte u nich doma jen maminka a babička. Oni si přečetli třeba jen předměty, které je zajímaly.

A pak je tu argument rodičů, že i když si je žáci přečtou, tak jim ani nerozumí…

Děti i rodiče může opravdu někdy vystrašit i jen samotná délka dokumentu. Týká se to především žáků, kteří mají problémy s porozuměním textu, ti pak mohou být ve stresu už jen z toho, že si tak dlouhý popis musí přečíst. A některé děti také nemají zcela osvojen onen „školský“ jazyk. I to může způsobovat problémy či nedorozumění. To však dokáže vyřešit vhodná komunikace mezi školou a rodinou.

To nezní pro slovní hodnocení příliš pozitivně…

Ono ale vždy záleží na konkrétním přístupu a provedení. Například ve Francii nebo některých švýcarských kantonech využívají takzvané očekávané výstupy a hodnotí je nejčastěji na čtyřstupňové škále, která dítěti jasně ukáže, kde se v učivu nachází: od „ještě neosvojeno“ až k „úplně osvojeno“. K tomu se přidává ještě kratší slovní komentář. A osvědčilo se také, když může žák přidat své vlastní krátké sebehodnocení: sám si napsat, jak si myslí, že na tom je, v čem by měl přidat a jak by to mohl udělat. Vnímám to jako důležitou dovednost pro žáka, ale také jako cennou informaci pro učitele i rodiče.

Konkrétní cíle

Čím se liší takové hodnocení od známek? Není to tedy jen známka s krátkým komentářem?

On sice výkon žáka také řadí mezi čtyři body určité škály, ale u každého jsou také stanoveny cíle, kterých by měl v danou chvíli dosahovat. Když žák dostane trojku z češtiny, neví, jestli mu nejde sloh, literatura, nebo gramatika a v čem konkrétně by se měl zlepšit. A už vůbec v tom není zahrnuto, jak pracuje v hodině nebo jak se připravoval. Naproti tomu uvedení konkrétních cílů a také zhodnocení, jak daleko v nich je, nám umožňuje rozkrýt, co by žák měl ovládat a jak daleko na cestě k tomuto cíli je.

VERONIKA LAUFKOVÁ (1986)

Je něco takového možné i u nás?

Podpořte Reportér sdílením článku