Staré továrny mají své specifické kouzlo

Zaujalo mě, že hlavním impulzem pro restart města byla soukromá investice. O co se jednalo?

Mnoho obyvatel Lodže po generace pracovalo v továrnách. Když postupně výroba v devadesátých letech skomírala, jednotlivé výrobní závody se zavíraly. Jenže nikdo moc nevěděl, co si počít s obřími areály. Jeden z největších továrních komplexů koupil soukromý investor a v roce 2006 otevřel Manufakturu, kde jsou kanceláře, obchody, muzeum i galerie. Primárně to byl jeho zájem, aby vybudoval něco nového ve staré fabrice, ale revitalizaci velmi fandili hlavně mladí lidé, kteří znali podobné projekty ze zahraničí, třeba z Berlína nebo z Nizozemska.

Investor měl svůj záměr jasný, ale jak proměnu vnímala radnice?

My samozřejmě můžeme ovlivnit primárně to, co patří městu. Máme tu dvě stě továrních komplexů a patří nám jen desetina, což není mnoho, ale chtěli jsme celkově obnovit centrum Lodže. Zaměřili jsme se nejdřív na činžovní domy na hlavních třídách. Měly původně nádherné secesní fasády a unikátní interiéry, ale byla potřeba kompletní rekonstrukce. V roce 2011 jsme chtěli odstartovat obnovu stovky činžovních domů. Jenže nejdřív bylo potřeba přesvědčit místní, aby se na rok nebo i déle přestěhovali na sídliště.

To se jim asi moc nelíbilo…

Zajistili jsme pro ně ubytování v panelácích, ale asi si umíte představit, že to nebyla jednoduchá situace. Když žijete celý život v centru, tak se vám nebude chtít do úplně jiného prostředí. Rekonstrukce domů trvala skoro tři roky, a když skončila, nastala paradoxní situace. Někteří lidé si totiž na sídlišti natolik zvykli, že se jim nechtělo zpátky do centra. Nakonec se vrátilo jen šedesát procent původních obyvatel.

DŮLEŽITÁ SYNERGIE

V Česku máme řadu měst, kde továrny byly důležitou součástí infrastruktury, ale málokde se podařila proměna. Fabriky jsou buď zbourané, nebo zcela přestavěné. Proč myslíte, že to u vás vyšlo?

Hlavním hnacím motorem je synergie samosprávy, veřejnosti a komerční sféry. Bez téhle spolupráce by nic nemohlo fungovat. Díky Manufaktuře se ukázalo, že změna je možná, a začalo ji podporovat čím dál víc lidí. Mladší generace oceňuje, že v bývalých továrnách jsou kavárny, bistra nebo galerie. Starší generace s námi sdílí své vzpomínky na život ve fabrice. Natáčíme jejich příběhy, máme muzejní expozice o průmyslové historii a vydáváme knížky o Lodži. Jedním z obnovených areálů je Księży Młyn, kde jsou desítky dělnických domků, kam se po revitalizaci vrátili všichni původní obyvatelé. Líbilo se jim hlavně to, že jsme ponechali ráz toho místa, kde prožili tolik let.

Jak motivujete developery, aby továrny nezbourali, ale naopak je obnovili?

Samozřejmě, že jsou podnikatelé, kteří by nejradši postavili novou budovu, ale my se jim snažíme vysvětlit, že má smysl ponechat původní stavbu. Čím dál víc investorů už chápe, proč je Lodž unikátní. Fabriky z 19. století mají své specifické kouzlo. Téměř všechny jsou postavené z červených cihel a uvnitř je spousta dobových prvků. Po Manufaktuře vzniklo několik dalších velkých developerských projektů a v současné době je to doslova trend. Investoři pochopili, že místo unifikovaných kancelářských prostor mohou vytvořit originální pracovní místo. Motivujeme je, aby svůj areál co nejvíc otevřeli pro veřejnost. Když tam nejsou jen kanceláře, ale i obchody a restaurace, může jim to generovat další zisk.

SPOUSTA NÁPADŮ

Mluvila jste o zapojení veřejnosti. Můžete to vysvětlit na konkrétním příkladu?