Už se těším, jak to tu za Pavla prokoukne

V roce 2021 byla hlavním ekonomickým tématem pandemie covidu-19 a její dopady, v roce 2022 to byl konflikt na Ukrajině a energetická krize, co bude tématem roku 2023?

Předpokládám, že i v roce 2023 bude tématem Ukrajina a bezpečnostní a ekonomická témata s tím spojená, tedy inflace, vysoké úroky, světová hospodářská recese, kdy vlády a centrální banky budou bojovat s tím, aby se z recese nestala krize. Často se též skloňuje termín polykrize, tedy souhra více krizí najednou.

A hlavní téma pro Česko?

Předpokládám, že v naší republice bude velikým tématem nový prezident, který po dvaceti letech hradního trucování, skepse, nestandardního chování a naschválů bude vnímán jako výrazná a vítaná změna ve vnímání Čechů jak Čechy samotnými, tak Evropou a světem. Zároveň se zdá, že se těžiště vedení Evropy posunulo z tradičního Německa a Francie směrem k nám. To by mohlo být veliké téma a nedávno o tom takto hovořil i německý kancléř Olaf Scholz.

Co by z toho Česko mohlo mít, že se těžiště vedení Evropy přesouvá směrem k nám?

Jistou sebedůvěru a pocit, že se skutečně můžeme – a musíme – podílet na směrování Evropy. Že již nejsme nováčky, kteří sedí v zadní lavici a různě kverulují, nebo že nás Brusel někam táhne, ale že my někam směrujeme Brusel. Že máme historickou a politickou zkušenost s Ruskem a jsme v EU užiteční a potřební. Koneckonců i naším dřívějším sebevědomým postojem vůči Rusku a Číně jsme větším a silnějším státům ukázali, že i ony mohou být odvážné a že v Evropě mohou a mají panovat i vyšší hodnoty než jen ty ekonomické. To dal koneckonců velice hezky najevo prezident Petr Pavel, když jako prvním volal na Tchaj-wan a na Ukrajinu. Vzbudilo to respekt i v Německu, tedy u našeho největšího obchodního partnera. Přitom by člověk mohl čekat, že první hovor bude směrovat právě tam.

Zmiňoval jste souběh několika krizí. Když zůstanu u té ekonomické, změnili lidé uvažovaní ohledně neustálého růstu?

Myslím, že ano. Veliká část Evropy vnímá růst jako podmnožinu ekologických omezení a změn. Zároveň jsme během covidu ukázali, že zdraví a životů i těch nejméně produktivních lidí si považujeme více než hospodářského růstu. Vždyť jsme pro tento cíl zastavili ekonomiku, kde to šlo. Během ruské invaze jsme zase ukázali, že se Putin přepočítal, když sázel na naši závislost na blahobytu a hospodářském růstu a na dovozu levných ruských energií. Obojího jsme se byli schopni vzdát a postavit se na stranu Ukrajiny.

Nezapomínat na nejzranitelnější máme v krvi

Kde jsme se ještě dokázali uskromnit?

V České republice například naši důchodci ukázali, že nejsou hloupí a že se nedají uplatit nárůstem důchodů, a dvakrát po sobě zvolili jiný přístup, než populisticky nabízel Andrej Babiš. Stejně jako se mu nepovedlo ukazování Jezulátka v kapse, aby získal křesťany.

Umíme se ale na celou ekonomickou situaci podívat sociálně citlivýma očima? Někoho krize tak nezasahuje, někdo ale žije s obavách, co bude zítra. A přece jen Andrej Babiš sice prohrál, ale pořád oslovil velké množství voličů i tématem, že se nemají líp.