Když čas tlačí, dokážeme člověku poslední přání splnit i ze dne na den

Poprvé vaše sanitka vyjela vloni v únoru. Jaké přání tehdy plnila?

Muž, který byl upoutaný na lůžko a dlouhodobě pobýval v domově se zvláštním režimem, chtěl navštívit svůj rodný dům, kde pro něj jeho blízcí uspořádali oslavu narozenin. Bylo to na Vysočině a pamatuju si, že ten den hrozně sněžilo a člověk nevěděl, kde je silnice a kde začíná nebe. Pán byl ale nadšený a od rodiny jsme se později dozvěděli, že z toho opravdu hodně dlouhou dobu žil. To přesně je naším cílem. Naše služba není o tom, že jako taxík přijedeme a dopravíme člověka z místa A do místa B, nám jde o to, zprostředkovat mu nějaký zážitek.

Kam se touží lidé v poslední fázi života podívat?

Mysleli jsme si, že nejvíc budou lidé toužit po kulturních nebo sportovních zážitcích, podívat se na koncert nebo na zápas, ale drtivá většina přání je úplně jiných, obyčejných. Touží se ještě jednou podívat právě do rodného domu nebo do domu, kde žili, na chalupu, chatu, zahrádku nebo se zúčastnit běžných rodinných rituálů: narozenin, svatby, ale i pohřbu. To je také poměrně velká část přání. Partneři už na tom třeba nejsou zdravotně nejlíp, a když jeden zemře, ten druhý by se bez pomoci nemohl pohřbu zúčastnit.

Máte nějaké limity, co se cílového místa týče?

Jedno z prvních přání, která jsme dostávali, bylo „vidět moře“, ať už poprvé, nebo naposled. Třeba v Nizozemsku, kde služba vznikla, se k němu jezdí poměrně často, ale to je země, která leží na pobřeží. Pro nás by to znamenalo minimálně deset hodin jízdy a to je pro člověka v poslední fázi života se zdravotními obtížemi opravdu hodně. Jeden z limitů, který jsme si tedy na začátku stanovili, je, že plníme přání jen po naší republice. Tady ale dokážeme zařídit leccos. Vybavuju si třeba paní, která si přála projet se po Karlově mostě. To se nám sice nepodařilo domluvit, vymysleli jsme ale náhradní variantu a vzali jsme ji na projížďku po Vltavě. Karlův most tedy viděla, jen z jiné perspektivy.

Jak rychle dokážete přání splnit?

Většinou v horizontu několika dní, ve výjimečných případech to dokážeme i ze dne na den. Obrátila se na nás třeba paní, která chtěla svojí kamarádce zařídit prohlídku Karlštejna. Byla to mladá, asi čtyřicetiletá žena s nádorovým onemocněním, sama zdravotnice a její vyhlídky byly bohužel velmi špatné. Proto bylo potřeba splnit to přání opravdu rychle. V sobotu v podvečer nás kontaktovali, naše koordinátorka dokázala ještě v noci sehnat kastelána, který nám úžasně vyšel vstříc, a druhý den jsme mohli vyrazit.

To muselo být hodně emotivní.

To ano. Bylo jasné, že přání, které plníme, je opravdu poslední, a bylo neskutečné, že se to podařilo zařídit. V sanitce s ní jel manžel a maminka a pak další dvě auta jako doprovod, sešli se tam všichni blízcí, včetně jejích dětí. Tady si člověk naplno uvědomuje tu naléhavost. Šlo o to, dopřát jim společný prožitek. Něco takového opravdu do jejich života dokáže zasáhnout v pozitivním slova smyslu. Obzvlášť v tomto případě jsme to cítili velmi silně.

Jak časté je, že plníte přání mladým lidem?

Jsou to spíš výjimky, ale jsme na to připraveni. Nedávno jsme plnili přání pětileté holčičce, která se chtěla proletět v horkovzdušném balonu. Mezi klienty jsme měli i mladou dívku, které bylo kolem dvaceti let. Ti mladší bohužel mívají většinou nádorové onemocnění a jejich stav se zhoršuje velmi rychle. Jinak ale naši službu využívají lidé středního a vyššího věku, většina jich je v rozmezí mezi 40 a 80 lety. Obrátili se na nás ale také dva téměř století sourozenci, kteří si přáli ještě se potkat, protože byli zvyklí se často navštěvovat.

Sanitka na fotbale

Kolika lidem už jste dokázali pomoct?

Máme za sebou rok a čtvrt provozu a za tu dobu jsme splnili necelou stovku přání. Na začátku jsme se soustředili výhradně na klienta, teď to ale bereme víc celostně, protože si uvědomujeme, že dopad je mnohem širší. V sanitce může jet jeden až dva lidé jako doprovod, další mohou přijet vlastním autem a s námi se někde setkat. Nezřídka jsme součástí rodinných rituálů nebo oslav a to se pak dotkne i několika desítek lidí. Když mluvíme o necelé stovce přání, znamená to tedy tři sta nebo čtyři sta lidí, které to nějak pozitivně ovlivnilo. A nemluvíme jen o samotné rodině, dopadá to i na zdravotnický personál, který se o nemocné stará. Vidí, že mají lepší náladu a víc energie, mají z čeho žít.