Důležité je správně stanovit cenu, ne mít vlastní e-shop

Dokážete krátce vysvětlit, co to vlastně „handmade byznys“ je?

Ani po letech, co se tomuto oboru věnuji, nedokážu přesně definovat, co to je. A možná je to dobře. Handmade byznys, neboli rukodělné podnikání, může být cokoli od vyšívání krojů přes šití kabelek a tvoření šperků až po vyrábění produktů na 3D tiskárně. Dá se sem dokonce zahrnout i lecjaká řemeslná činnost, třeba umělecké kovářství. Nebo naopak design. Ten pojem je hodně široký a může se pod něj schovat každý, kdo se tak cítí.

 

Jak jste se k tomuto typu podnikání dostala vy?

Původně jsem programátorka, ale celý život jsem ráda tvořila. A když se mi narodily děti, tvoření bylo právě to, na co jsem si (na rozdíl od programování) dokázala krást čas, když děti spaly. Vyráběla jsem šperky, ale zároveň jsem prodávala přebytky komponent, které jsem nakoupila. Tehdy zažíval velký rozmach web Fler.cz a tvořiví lidé se tam scházeli, než jej později vyměnili za sociální sítě.

 

Po mnoha letech jste nakonec o handmade byznysu napsala knihu, vyšla vloni v září. Co bylo impulzem k jejímu sepsání?

Dlouho jsem žila v představě, že na handmade podnikání vlastně není nic složitého. Ze začátku jsem pořádala krátké kurzy na dvě hodiny. Ty se pak protáhly na celý den, pak na dva dny, a tak mi pomalu došlo, do jak širokého tématu jsem se to ponořila. Impulz k napsání knihy přišel od vydavatelství. Když mě oslovili, neváhala jsem a na nabídku sepsat své know-how do knihy jsem kývla.

 

Ráda používáte pojem „konikatelé“. Kdo jsou tito lidé a jak se takovým konikatelem nestat?

Termín „konikatel“ jsem vymyslela pro člověka, který nemá ani koníček, ani podnikání. Chce prodávat, ale vlastně nechce, aby to bylo drahé. Takže mu stačí, když se mu vrátí cena materiálu. Pro „konikatele“ je prodej a marketing sprosté slovo, a tím pádem se jeho zboží ani moc dobře neprodává. A jediné, co s tím konikatel umí udělat, je ještě víc snížit cenu. A když se mu zboží prodávat začne, to je pak teprve průšvih! Za ty ceny se může leda tak strhat, nic z toho nemá a je nešťastný. A to ani nemluvím o tom, jak kazí prostředí pro opravdové handmade podnikatele.

 

Jak?

Mému vlastnímu podnikání to úplně nepřeje, ale i přesto opakuji lidem, kteří se na mě obrací: Handmade byznys není jednoduchý, a pokud chcete hlavně vyrábět, mějte to jako koníček. Není povinnost svoje výrobky prodávat, i kdyby vám okolí tisíckrát tvrdilo, že jste tak šikovný, že byste se tím mohl živit. Když se ale rozhodnete na tuto náročnou cestu handmade byznysu dát, moc vám fandím, máte moji maximální podporu.

 

Umět být jedinečný

Píšete o sobě, že se věnujete poradenství a kurzům zaměřeným na cenotvorbu. Co si pod tím představit?

Cenotvorba je moje srdcová záležitost. Ono to možná vypadá, že na tom nic není. Prostě jen napsat číslo na cenovku a je to. Ale to jedno hloupé číslo nás dovede pěkně potrápit. Drobní výrobci a rukodělní tvůrci mají spíš problém s tím, že své výrobky podceňují, než aby nastřelili cenu moc vysokou. I když zákazníci to mohou vidět jinak.

 

Proč to tak je?

Protože bohužel rukodělná výroba je, co se týká nákladů, docela dost složitá. To máte materiál, nástroje a vybavení, režijní náklady, náklady spojené s prodejem, vlastní práci nebo i práci pomocníků... Pak se lehce stane, že když máte výrobky špatně naceněné, ani si nevšimnete a velmi pracně a sofistikovaně proděláváte. Pořád si říkáte, že až se to „rozjede“, bude to lepší. Ale ve skutečnosti čím víc prodáváte, tím víc proděláváte. Tím, že máte na skladě materiál i výrobky, lehce se stane, že si toho nevšimnete i celé roky!

 

Takže jste se rozhodla drobným výrobcům pomoci.

Přesně tak. Pro mě toto byla výzva, které jsem se před lety chopila a od té doby stále cizeluji systém, který tvůrcům pomůže stanovit rentabilní cenu a bude na jedné straně dost jednoduchý, aby počítání nezabralo víc času než výroba, a na druhé straně dostatečně přesný a univerzální. Je to výzva, ale moje poslední verze tzv. Kouzelné tabulky už se k dokonalosti blíží.

 

A jaké jsou nejvýdělečnější výrobky?

Řeknu jedno pravidlo, které tvůrci neradi slyší. Nejvýdělečnější jsou ty výrobky, které dokážete prodat. To znamená takové, u kterých se já jako výrobce řídím nejen svou touhou tvořit, ale hlavně tím, co si přejí zákazníci. A vzhledem k tomu, že žijeme v jedné v nejblahobytnější části světa a tím pádem je u nás velmi drahá práce, největší marže bude vždy na výrobcích, kde je nejmenší podíl právě té ruční práce. Je to takový paradox, ale myslím, že nikdo z nás by kvůli němu za život v rozvojovém světě neměnil. Musíme s tím prostě počítat a vkládat do výrobků velkou přidanou hodnotu. To znamená: dělat něco, co nikdo jiný dělat nemůže, mít svůj vlastní neopakovatelný styl, kvůli kterému budou lidé nakupovat jen ode mě a ne od levnější konkurence nebo od masových producentů.

 

Šití a šperky vítězí

Spoustu čtenářů bude zajímat, jaká odvětví v tomto byznysu jsou nejběžnější. Dokážete je nějak kategorizovat?

Šití a výroba bižuterie. To jsou tradičně dvě velké oblasti, kterým se věnuje nejvíce rukodělných tvůrců. Jako v každém oboru i zde prochází módní vlny, které strhávají masy lidí k jedné technice. Pamětníci si možná ještě vybaví trhy plné batikovaných oděvů a naivní kresby na smaltu.

 

Trochu to svou estetikou připomínalo éru hippies.

V době mých vlastních začátků, během největší popularity Fleru, to zase byla výroba šperků z korálků a z pryskyřice. Pak přišla velká móda šití ze softshellu pro děti a vznikalo neuvěřitelné množství značek. Ještě poměrně nedávno bylo neskutečně populární macramé (drhání – pozn. aut.). Teď zase sleduji, že se hodně lidí pouští do keramiky. A jestli si můžu trošku zaprorokovat, tipla bych si, že zase přijde vlna pryskyřice, tentokrát to ale místo drobných šperků budou velké výrobky jako podnosy, stolky a další bytové doplňky.

 

Ve své knize procházíte jednotlivé fáze podnikání. Co je podle vás nejtěžší? Začátky? Nebo něco úplně jiného?

Kreativní lidé, kteří se do rukodělného podnikání pouští, většinou nemají problém něco začít. Pouštějí se do svých nápadů po hlavě a naplno. Kámen úrazu je vytrvat. Vydržet, i když opadne počáteční nadšení, vymyslet si systém, jakým budu fungovat nezávisle na tom, jestli se mi zrovna chce, nebo ne, a taky se ovládnout a nepustit se bezhlavě do dalšího nápadu, který se mi zrovna urodí v hlavě. To je určitě nejtěžší.

 

Změnila toto odvětví nějak pandemie koronaviru? Je třeba nutné mít vlastní e-shop?

Pandemie nám dala tvrdou školu, že spoléhat se jen na prodej na trzích se nevyplatí nikomu. Není ale nutné hned budovat vlastní e-shop. V začátcích klidně dobře poslouží Fler, Etsy nebo sociální sítě. Ale klíčové je budovat si hned od začátku databázi kontaktů, kterým mohu posílat e-maily. E-mail je jediné spojení se zákazníkem, na které se dá spolehnout. Sociální sítě mi mohou zablokovat, na online tržišti se můžou změnit podmínky, do e-mailové schránky se ale jednou za čas podívá každý.

 

Mnoho podnikatelů si stěžuje na legislativu. Je složitá i v případě tohoto odvětví?

Handmade podnikání nemá svoji jednu vlastní legislativu. Můžete podnikat jako živnostník, což je hodně jednoduché, můžete být umělec – OSVČ bez živnosti, což je ještě jednodušší. Můžete ale také mít své malé s. r. o., kde už nejspíš budete potřebovat pomoc odborníka na účetnictví a daně. Zpočátku může člověku připadat složitá i legislativa spojená s DPH a prodejem do zahraničí.

 

Regulace nahrávají velkým firmám

Živnostenský list si dnes zvládne zařídit každý, ale co je skutečný problém spojený s určitými odvětvími rukodělné tvorby?

Složitá je legislativa spojená se specifickými obory výroby: hračky a výrobky pro děti, potraviny, kosmetika a mýdla, výrobky z drahých kovů, ale také výrobky pro styk s potravinami (nádobí) a se zdroji elektřiny (lampy). Tam už je hodně těžké nejen podmínky splnit, ale i jenom se v nich zorientovat. Spousta tvůrců na to bohužel přijde až ve chvíli, kdy jim na dveře zaklepe kontrola.

 

Proč?

Platí představa, že velké firmy dělají zlé věci. Dovážejí nebezpečné hračky, vyrábí škodlivou kosmetiku a tak dále. A že je tím pádem potřeba zákazníky chránit tím, že budeme mít přísná pravidla pro výrobky. Bohužel si neuvědomují, že drahé a složité atesty dopadnou hlavně na drobné výrobce, kteří si je nemohou dovolit. Velké firmy se smějí a jen tento étos přiživují, protože jim hraje báječně do karet.

 

 

A co by s tím stát mohl dělat? Kde by mohl ulehčit?

Nevím, jestli by bylo ulehčením, kdyby stát vyjmul z legislativy drobné výrobce. Bojím se, že by se tím problém jen posunul. Už by sice nebylo tak lehké začít něco vyrábět a prodávat, ale zase by bylo těžké pak rozjíždějící podnikání posunout na další úroveň. Navíc si myslím, že by velké firmy a dovozci zboží z Asie stejně našli cestu, jak takový systém zneužít a zdiskreditovat. Bylo by krásné, kdyby stát pravidla nejen vymýšlel a komplikoval, ale taky někdy zjednodušil a zmírnil. Bohužel tu ale není nikdo, kdo by něco takového pro drobné podnikatele prosadil. Co by ale stát určitě mohl a měl udělat, je jedna konkrétní věc.

 

Jaká?

Úprava pravidel pro lidi, kteří by chtěli začít podnikat, ale museli by se stát OSVČ na hlavní činnosti. Přivydělávat si při zaměstnání, na rodičovské, v důchodu nebo při studiích je u nás lehké. Proto je také mezi handmade tvůrci většina maminek s malými dětmi. Když jste ale na Úřadu práce a máte podnikatelský nápad, je téměř nereálné se do toho pustit, protože na vás dopadne povinnost platit nevratné zálohy na sociální a zdravotní pojištění. Ještě jste nic neprodali a už máte každý měsíc platit šest tisíc státu?

 

To nezvládne každý.

Přesně. Do toho se může pustit málokdo a hlavně není možnost si podnikáním jen tak přivydělat malé částky. V praxi to pak lidi dělají tak, že prodávají načerno nebo na cizí jméno, nebo – a z toho je mi opravdu smutno – nedělají nic, ztrácí pracovní návyky a místo přivýdělku si chodí pro dávky. Přitom jsou to často kreativní a podnikaví lidé se spoustou nápadů, kteří by rádi něco udělali.