V Africe pro jednoho Čecha určitě prostor někde je

Martin Loužecký, zakladatel neziskové organizace Skate World Better, pod jejíž záštitou postavil minulý rok v Maputu, hlavním městě Mosambiku, dva skateparky. O skateboardingu, přežitých představách o černém kontinentu a také o jeho dalších plánech jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Skateboardingu se věnujete od patnácti let, kdy vás poprvé napadlo, že byste to posunul dál a začal stavět skateparky?

Jednou jsem narazil na video, jak někdo v Afghánistánu v roce 2015 postavil skatepark. To mě inspirovalo. Vždycky jsem rád cestoval a podnikal různá dobrodružství, a když jsem tohle viděl, říkal jsem si, že jet někam na výlet je skvělé, jet na výlet za skateboardingem je ještě lepší, ale někam jet a něco tam po sobě nechat, když se to navíc týká skateboardingu, je prostě super. V té době jsem to viděl tak, že se toho třeba někdy zúčastním. Až se to postupně vyvinulo v myšlenku, že bych to mohl celé rozjet sám, protože jsem začal chodit do školy, která mi to umožnila. K tomu doplním, že Kodaň je zřejmě to nejlepší místo, kde něco takového rozjet. Je tady k tomu opravdu ideální prostředí.

 

Proč vás tak okouzlila právě Afrika?

Velmi rád objevuju a cestuju a čím víc je nějaké místo tajemné nebo neprobádané, o to víc mě zajímá. Zároveň je podle mě teď Afrika na vzestupu, poprvé je v situaci, kdy ji nikdo nekolonizuje a není v takové míře sžírána občanskou válkou. Teď je Afrika v situaci, kdy řeší základní věci, aby se tam lépe žilo, což se týká například infrastruktury. A to jsou samozřejmě obrovské projekty. Je u toho hodně přítomná Čína a obecně asijský trh. A já si říkám, že přece pro jednoho Čecha tam určitě prostor někde je.

 

Je možné, že teď konečně přišel čas, kdy se Afrika může začít řádně rozvíjet?

Můj prvotní vztah k Africe vznikl tak, že mě zajímalo to neznámo, které se za Afrikou skrývá. Nechci, aby to znělo jako klišé, ale zároveň je tam taky něco, co nedokážu popsat slovy. Teď si však uvědomuji, že na tom kontinentu se toho v následujících třiceti letech strašně moc stane a že můžu být nějakým způsobem součástí toho vývoje. Ten relativní politický klid, který tam, alespoň v určitých zemích, pomalu nastává, dává mnoho příležitostí pro rozličné projekty v oblastech infrastruktury, medicíny, školství atd.

 

Jaká byla africká realita, když ji srovnáte s představou, kterou jste si předem vytvořil?

Odjížděl jsem jako člověk s konkrétním plánem, který se musí postupně uskutečnit. A zároveň jako člověk, který toho o Africe dost ví, ale ještě nikdy tam nebyl. A když to řeknu jednoduše, tak Mosambik nebo Znojmo nebo Tchaj-pej, to jsou jen místa na planetě a je to všude stejné. Možná se tam dějí věci trošku na jiných frekvencích, lidé vypadají jinak a mluví jiným jazykem a jedí jiná jídla, ale v zásadě je to stejné. Asi tak po třech dnech jsem si řekl, že tady zkrátka žiju, tohle je můj dům, támhle za rohem je pekárna a sem můžu zajít na pivo, a byl jsem tam vlastně, jako bych byl v Praze.

 

 

Jedna z obecných představ o Africe je, že je zkorumpovaná.

Samozřejmě, některé představy o Africe jsou pravdivé, například právě ta o korupci. Afrika je zkorumpovaná, a to opravdu hodně. Teď jsem o tom psal diplomovou práci.

Na druhou stranu, lidé v Mosambiku jsou podle mě obecně spokojenější než většina lidí v Evropě. Oni jsou tam tak nějak smíření s tím, že to mají těžké. Mají radost ze života, protože tam není panika z potenciálního neúspěchu. Když se s někým bavíte třeba na ulici, cítíte, že ten člověk je mnohem více přítomný v daném momentu a dokáže se z toho radovat.

 

 

Říkáte, že jste jel do Afriky s konkrétním plánem. Podařilo se vám ho splnit? A kolik taková stavba skateparku na černém kontinentu stojí?

Původní plán byl postavit jeden větší skatepark na pozemku člověka, který bohužel měsíc před naším příjezdem spáchal sebevraždu. Sehnali jsme dva jiné pozemky, menší. A tak jsme se rozhodli postavit skateparky dva. Čímž se dostávám ke druhé otázce – kolik to stálo. Dva skateparky stály na materiálu okolo deseti tisíc eur. K tomu dalších zhruba dvanáct tisíc stálo logistické řešení. Ve výsledku se to vyšplhalo do vysokých čísel, ale dá se to udělat rozhodně levněji, a to i díky tomu, že tady není žádná cena za práci, protože všichni ti lidé to dělají dobrovolně a zdarma. Jsem propojen s jednou dánskou organizací, která se jmenuje Wonders Around the World, je to skupina lidí, kteří stavějí skateparky jak v Dánsku, tak i jinde po světě. Vzal jsem je s sebou do Mosambiku. Symbiózu jsme měli v tom, že oni staví a vědí přesně, co dělat, a já zařídím všechno ostatní.

 

Co plánujete v rámci organizace Skate World Better do budoucna?

Je otázka, jak vše ovlivní koronavirus, ale jinak se tomu daří neuvěřitelně dobře. Komunikuji s všelijakými sponzory, s lidmi, kteří nabízejí buď peníze, nebo služby a chtějí být něčeho takového součástí. Je to na dobré cestě a byla by škoda dát od toho teď ruce pryč. Určitě se tím nechci v budoucnu živit, ale řekl jsem si, že tomu další rok nebo dva zasvětím. Není to tak, že bych si tím vydělal, ale pokud bych se jednoho dne chtěl podílet na velkých projektech, které se v Africe budou realizovat, je velká pravděpodobnost, že se k takovým kontaktům a možnostem dostanu právě skrze to, co dělám teď.

 

Takže kolik skateparků máte v plánu postavit během tohoto roku?

Pokud to koronavirus nepřekazí, tak v březnu chceme jet do Svazijska, které sousedí s Mosambikem, a tam udělat jeden projekt ve veřejném parku v centru hlavního města. Po dokončení je v plánu zamířit zpátky do Mosambiku, navštívit místní, a hlavně si zajezdit v našich parcích a poté přes severní Mosambik do Malawi, kde mám jednání o stavbě dalšího skateparku na pozemku jednoho komunitního centra. Bude to zatím jen diskuse nad projektem, který by se měl uskutečnit v roce 2022 nebo 23.

 

 

To zní dost dobrodružně. Chystáte v rámci téhle cesty ještě něco?

V plánu taky je pokračovat z Malawi do Zambie, kde se děje obrovský projekt, který dávám dohromady právě s organizací Wonders Around the World, ale tentokrát zařizujeme vše napůl. Podařilo se nám získat grant od UNDP, asi třicet tisíc dolarů. Pokud vše dopadne, tenhle projekt bude největším skateparkem v Africe.

 

Mezi vaše vášně patří také fotografie. Jak se vyvinul váš postoj k focení za poslední roky?

Jsem rád, že se na to ptáte. Když jsem jel před lety na výlet do hor, přivezl jsem si jen deset fotek, jelikož jsem každý záběr hodně zvažoval, kvůli ceně filmu, vyvolání atd. Teď, když jsem tady ve Wonderlandu v Christianii (skatepark ve čtvrti Christiania v Kodani – pozn. red.) a někdo jezdí opravdu dobře, tak mu dám klidně deset pokusů na jeden trik, protože chci, aby ta fotka vyšla. Začal jsem tu disciplínu vnímat jako věc, která figuruje v mém životě a která mě baví a chci ji dělat dobře. Přemýšlím nad tím teď mnohem víc umělecky.

 

 

Jak se vám fotilo v Africe?

Samozřejmě skvěle. To prostředí a barvy jsou sexy, lidé jsou sexy, a hlavně to, co tam děláte, je ze všeho nejvíc sexy. Takže si říkám, jestli teď budu mít častěji příležitost tam jezdit a účastnit se větších projektů a misí, bylo by pěkné spojit to rovnou s tím, že by mi vycházely třeba fotky v časopisech. Navíc jsme teď použili opravdu hodně mých fotek na všechno možné, jako třeba webovky, merchandise apod. Začínám to víc vnímat jako něco, co když děláte dobře, má to mnohem větší přesahy a větší váhu.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama