Terezín není jen místem tragédie, ale také naděje

Terezínské muzeum od 90. let vypráví příběh holokaustu a terezínského ghetta. Jinou perspektivu, jak na toto období nahlédnout, nabízí vítěz mezinárodní architektonické soutěže na rekonstrukci muzea. Světoznámý americký architekt Steven Holl se podílel na návrhu, který má symbolizovat naději navzdory tragické historii místa. Někteří přeživší se však proti tomuto konceptu postavili. „Myslím, že bychom měli respektovat návrh, který jednohlasně vybrala odborná porota,“ říká Jan Roubínek, ředitel Památníku Terezín.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Muzeum ghetta je místem, kde se prolíná několik historických příběhů. Co všechno se tu v průběhu minulého století stalo?

Před druhou světovou válkou v této budově fungovala městská škola, v době ghetta zde byl chlapecký domov. Většinu chlapců nacisté deportovali do Osvětimi-Březinky, kde zahynuli. Od 80. let tu pak byla instalována obludná expozice o historii SNB, která měla propagandisticky ospravedlňovat komunistický režim. Současná stálá výstava vznikla před více než dvaceti lety. Měli jsme velké štěstí, že s naším týmem na jejím vzniku spolupracovali rovněž odborníci z řad pamětníků terezínského ghetta. Jako například Toman Brod, který tu byl za války a později vystudoval historii, dále historici Anna Hyndráková, Anita Franková a manželé Miroslav a Margita Kárných.

 

Většina návštěvníků Terezína zamíří do stálé expozice v Malé pevnosti anebo do Muzea ghetta. Jak se tematicky liší?

Malá pevnost bývala za války vazební věznicí pražského gestapa, kde byli internováni především političtí vězni a oponenti nacistického režimu. Expozice a návštěvnická trasa Malé pevnosti pojednává o jejich každodenním životě za války. Muzeum ghetta se věnuje příběhům židovských dětí i dospělých – od předválečných represí až po jejich pobyt v terezínském ghettu a jejich dalším tragickým osudům na východě. Volné pokračování těchto příběhů je v nedalekých Magdeburských kasárnách, kde se dozvíte více informací o kulturním životě v době ghetta a zjistíte, že i navzdory nelidským podmínkám se tu hrálo divadlo, pořádaly koncerty a přednášky.

 

 

Statisíce turistů

Proč jste se rozhodli pro zásadní inovaci Muzea ghetta?

Hlavně kvůli tomu, že technický stav budovy není dobrý. Od 80. let tu neproběhla žádná větší rekonstrukce. Každoročně Terezín navštíví zhruba 300 tisíc turistů, především ze zahraničí. Řada z nich míří právě k nám do muzea, přijíždějí školní skupiny nebo jiné hromadné zájezdy. Vstupní část muzejní budovy není uzpůsobena na kumulaci tak velkého množství lidí. To je velký technický problém. A kromě toho chceme, aby v nové expozici byla nejen historická fakta, ale také aby vynikly osobní příběhy a vzpomínky jednotlivých pamětníků.

 

Zahraniční návštěvníci asi očekávají interaktivní prvky, které jsou v cizině běžné, ale v Česku je moc nevídáme…

Současná stálá expozice je po odborné stránce kvalitní, ale odpovídá dnes již přežitému pojetí výstavnictví konce minulého století. Velká část turistů k nám přijíždí na velmi krátkou dobu, stráví u nás většinou jen určitou část dne. Proto je nutné se do budoucna zaměřit i na vizuální vjemy a pocity. Kromě toho turisté potřebují odpovídající zázemí, aby se ihned po příjezdu mohli zorientovat a zjistili, co jim můžeme nabídnout, kam zajít na oběd a podobně. Přesně toto bylo zadáním architektonické soutěže – aby autoři navrhli nejen samotnou budovu Muzea ghetta a její expozici, ale také kultivaci veřejných prostor v jejím okolí a studii parkoviště u Malé pevnosti, kam zpravidla všichni naši návštěvníci přijíždějí. Od konce příštího roku bude budova Muzea ghetta z důvodu rekonstrukce uzavřena a opět otevřena bude v průběhu roku 2025.

 

Zmínil jste nutnou opravu muzea. V Terezíně jsou ale budovy, kde se bortí střechy a hrozí zřícení. Neměli byste raději investovat do akutnějších oprav?

To je spíš dotaz na vedení města, které tyto budovy spravuje. Osud těchto budov jim není lhostejný, jenže jsou ve velmi svízelné situaci, protože od 90. let mají ve správě řadu rozsáhlých historických objektů. Těžko mohou vystačit s minimálním provozním rozpočtem cca 50 milionů korun. V některých případech se již městu podařilo tyto budovy revitalizovat, bylo to ale vždy spojené s finančním přispěním z evropských fondů. Památník Terezín má s vedením města velmi dobré vztahy. Snažíme se jim pomoci mimochodem i tím, že o nezáviděníhodné situaci města informujeme v Česku i v zahraničí. Neplatí zde tedy vzorec: „opravit Muzeum ghetta, a proto neinvestovat do oprav ve městě“. Opravu si zaslouží všechny terezínské budovy bez ohledu na jejich různé zřizovatele. V případě bývalých vojenských kasáren ve správě města je nutné myslet nejen na to, kde sehnat finance, ale také jaké bude dlouhodobé smysluplné využití těchto objektů.

 

ZÁBLESK NADĚJE

Do mezinárodní soutěže se přihlásila architektonická studia z Česka i ze zahraničí. V červnu komise oznámila, že vybrala tým amerického architekta Stevena Holla. Čím ji přesvědčil?

Já jsem členem odborné komise nebyl, celou administraci soutěže měl na starost architekt Igor Kovačevič, jenž má pověst zkušeného organizátora renomovaných architektonických soutěží. Jednalo se o otevřenou mezinárodní dvoukolovou soutěž, jíž se účastnilo 22 architektonických kanceláří. V komisi byli zástupci České komory architektů, Památníku Terezín i našeho zřizovatele, Ministerstva kultury. Komise jednohlasně vybrala projekt české architektky Marcely Steinbachové a amerického architekta Stevena Holla, který je autorem řady projektů po celém světě. Odborníky návrh zaujal hlavně proto, že originálně vyřešil stávající provozní problémy pomocí skleněné přístavby k historické budově. Jde nejen o praktické řešení, ale také o důležitou symboliku, kterou pan Holl zdůrazňuje – chce propojit tragickou minulost s budoucností a hovoří také o naději a motivaci, která vězňům pomáhala přežít.

 

Víte, proč Steven Holl navrhl moderní přístavbu, která muzeum o dost převyšuje?

Volně se inspiroval slavnou kresbou Petra Ginze Měsíční krajina. Je to dílo chlapce, který za války bydlel přímo v budově dnešního Muzea ghetta. Byl šéfredaktorem časopisu Vedem, kam spolu s dalšími chlapci psal i kreslil. Petr bohužel svůj talent nemohl dál rozvinout, protože byl deportován do Osvětimi-Březinky, kde ho zavraždili. Jeho odkaz ale žije dál, mimo jiné díky této kresbě. Snil o objevování vesmíru a věřil, že jednou se lidem podaří doletět na Měsíc a vidět Zemi z jiné perspektivy. V roce 2003 vzal izraelský astronaut Ilan Ramon kopii Petrovy kresby na vesmírnou misi raketoplánu Columbia. Ramon však zahynul při návratu raketoplánu na Zemi. V roce 2019 k nám do Terezína přijel americký astronaut Andrew Feustel a věnoval nám kopii Ginzovy kresby, kterou měl s sebou ve vesmíru, aby symbolicky misi Ilana Ramona dokončil. Tento příběh byl, myslím, hlavní inspirací Stevena Holla.

 

Jaké jsou na novou expozici reakce?

Podle mého subjektivního názoru jsou ohlasy spíše pozitivní. Líbí se zástupcům České komory architektů, Židovského muzea v Praze, pražské Židovské obce i našeho zřizovatele – Ministerstva kultury ČR. Pozitivně reagovala nejen sestra Petra Ginze Chava Pressburger, ale také Jano Hanák, který byl rovněž vězněn v terezínském ghettu. Pan Hanák o sobě tvrdí, že zastává všeobecně konzervativnější názory, ale chápe, proč chceme inovovat expozici, která bude oslovovat především mladou generaci. Další pamětník Hanuš Hron se vyjádřil, že má k návrhu plnou úctu a důvěru. Obdobně pozitivně se k vítěznému projektu vyslovila i pamětnice Hana Sternlicht, autorka knihy Haniččina cesta, či bývalý vězeň terezínského ghetta a ikona sametové revoluce Fedor Gál.

 

 

NEJEN O SMRTI

Zaznívají ale i jiné hlasy přeživších, které návrh kritizují. Můžete shrnout, co jim vadí?

Pozitivní názory jednoznačně převažují, ale jsou i další, kterým se příliš nelíbí. Zaznamenal jsem výhrady od některých pamětníků, kterých si nesmírně vážím a znám se s nimi řadu let. Chtějí, aby historická budova zůstala zachována v současné podobě. V jejich pojetí je důležité, aby nedošlo k nežádoucímu zkreslení tragického příběhu holokaustu. Ale tak to není. Že smrt v terezínském ghettu nebyla, by si přece nikdo netroufl říct. Byla v něm hlavně smrt. Zemřelo tu více než 30 tisíc lidí ještě před transporty na východ. Ale nebyl tu jen příběh smrti. Steven Holl v návrhu jasně říká, že je nejen o tragické minulosti, ale také o naději.

 

Možná pamětníky mrzí, že jste je nepřizvali k přípravě expozice. Na té současné se přeci aktivně podíleli.

Stejný způsob spolupráce jako u stávající expozice již nyní není možný. Na přípravě této stálé výstavy se před více než dvaceti lety podílelo pět historiků, kteří bývali vězni terezínského ghetta. Čtyři již zemřeli, pátý spolupráci ze zdravotních důvodů odmítl. Spolupráce s přeživšími, kteří jsou členy Terezínské iniciativy ale dál probíhá v rámci programů našeho vzdělávacího oddělení.

 

NÁZORY ODBORNÍKŮ

A nabídl se někdo z ostatních pamětníků, že by se chtěl zapojit do příprav?

S některými přeživšími konkrétní detaily spojené s expozicí konzultujeme. Když jsme pořádali prezentaci vítězného architektonického návrhu, pozvali jsme je do Terezína. Přijel však jen jeden a ostatní omluvili ze zdravotních důvodů.

 

Budete tedy nějak reagovat na kritické hlasy?

Už jsem se všemi, kteří měli námitky, mluvil nebo jim odepsal. To je nejen moje povinnost jako ředitele Památníku Terezín, ale činím tak i proto, že je většinou osobně znám a mám k nim dlouholetý vztah. Myslím, že je ale důležité, abychom si uvědomili, že proběhla veřejná soutěž, kde rozhodovali odborníci a ti se shodli jednohlasně. Je to rozhodování profesní, v němž by emoce a názory jednotlivců neměly hrát klíčovou roli.

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement