Home office je jako oheň. Dobrý sluha, špatný pán

Žádné velké výkony ze začátku nečekejte, říká lidem, kteří se vracejí z home office do kanceláří, firemní sociolog Vojtěch Bednář. Samotným firmám pak doporučuje, aby svým zaměstnancům úkolů spíš ubraly a zlepšily pracovní prostředí.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Je pro lidi návrat z home office spíš starost, nebo radost?

To je docela otázka. Před pandemií byl home office považován za jeden z neužitečnějších a nejvítanějších benefitů, který lidé opravdu oceňovali a chtěli. Ale ve chvíli, kdy na něj byli mnozí vyhnáni proti své vůli, a navíc do stavu, který nebyl úplně připravený, se najednou z dříve vítaného benefitu stal veliký problém. A teď, když se vracíme zase do původního stavu, je to radost, protože to přece jen znamená jistý návrat k realitě. Ale přináší to taky problémy. Jsme stále trochu v nejistotě, kdy nevíme, co nás čeká.

 

Co mají lidé udělat pro co nejhladší návrat?

Některé firmy, které poměrně intenzivně a ve velké míře zaváděly home office, se teď třeba nevrací úplně do původního stavu, ale do různých hybridních a kombinovaných režimů. Z naší zkušenosti můžu říct, že i když jsou firmy a lidé, kterým to vyhovuje, je lepší návrat do víceméně původního stavu s tím, že si ponecháme některé nástroje a výhody home office. Lidi se na to musí taky nějakým způsobem připravit. Udělat si revizi, jaké úkoly dosud dělali a jaké úkoly by měli dělat do budoucna. Řídící pracovníci by se měli podívat, jak hodnotí zaměstnance, jakou jim dávají zpětnou vazbu a jak to plánují dělat v okamžiku, kdy se teď zase ten stav změní. Je to pro nás i výborná příležitost, abychom si nastavili nové milníky nebo se zbavili zlozvyků, které nás dlouhodobě pronásledují. Určitě bychom si do začátku neměli dávat příliš těžké úkoly, a pokud je to možné, můžeme návrat spojit s nějakou pozitivní změnou. Neměli bychom ale doufat, že budeme mít okamžitě velkou výkonnost, a neměli bychom se taky divit, pokud se stane, že nám práce nejde, jak bychom si představovali. Je to normální, trvá to nějakou dobu a je potřeba se na to připravit.

 

Jak může přestup z home office do kanceláře donutit lidi skoncovat s dlouhodobými zlozvyky?

Chodit do práce znamená absolvovat určitou rutinu. A velká výhoda rutiny je, že mohu vzít věci, které bych za normálních okolností měl problém dělat, a navázat je právě na tu rutinu. Krásný příklad je, pokud chcete přestat kouřit. Pro kuřáka je důležité, že si cigaretu zapálí cestou do práce a cestou z práce. V okamžiku, kdy do práce nechodil, se mu mohlo stát, že kouřil neustále. Teď, když se vrací, má možnost zbavit se původního návyku a nahradit ho něčím jiným. Třeba si místo cigarety dát ovoce, bonbon. Ale v každém případě navázat na nastupující rutinu běžné práce něco pozitivního, co se dá dělat pravidelně jako například cvičení, prostě něco, co mu přinese dobro do života.

 

 

A co člověk, který na home office ztratil právě běžnou pracovní disciplínu?

To je velký problém. Dlouhá doba home office vytvořila určitou kategorii „denních spáčů“. Tedy lidí, kteří dokázali svoji práci vykonávat i velmi dobře a velmi efektivně, ale dělali ji v noci a pak přes den spali. To je pochopitelně problém. V první řadě se doporučuje, aby se snažili vrátit opravdu do denní rutiny. Tedy, že se ráno pravidelně budím a ideálně chodím pravidelně spát, udržuji určitou dobu, po kterou spím a neponocuji, a snažím se fungovat od rána. A mé tělo se velmi pravděpodobně zase vrátí do původního rytmu. Mimochodem je velmi důležité, aby i v té době člověk konzumoval nějaké vitaminy, protože změna rutiny, a zejména spánkové, s sebou může nést riziko, že mohu onemocnět nebo se mi zhorší imunita. Jakmile se mi zase daří fungovat v tom původním stylu, tak to poznám. Moje výkonnost zase začne stoupat, a hlavně se budu cítit fit.

 

Naředit úkoly a vymalovat

Říkal jste, že lidé nemají na začátku čekat velké výkony. To ale asi firmy nechtějí slyšet, když se jim zaměstnanci vrátí z tak dlouhého home office. Jak se s tím mají vypořádat?

Třeba přes takzvané ředění úkolů. V podstatě to znamená, že se vezmou úkoly, které jednotliví pracovníci vykonávají, a rozkládají se efektivnějším způsobem v průběhu dne. Zpočátku se těch úkolů třeba ubírá, nebo se rozkládají mezi víc pracovníků, aby nedošlo k tomu, že je jeden konkrétní člověk přetížený.

Zejména krátce po návratu je důležité dávat lidem jednodušší nebo rutinnější úkoly – a to i normálně kreativním pracovníkům. V okamžiku, kdy si na to zvyknou a začnou fungovat, je možné vrátit se k zadáním, která jsou náročná a kreativní. A nakonec možná i ještě k náročnějším než původně. Důležité je také, že většina z nás funguje na pozitivní motivaci. Takže když se nám něco povede, je dobrý čas nás pochválit, odměnit. A to vůbec nejdůležitější je, že bychom měli pracovat na našem pracovním prostředí, aby bylo pokud možno příjemné, prosvětlené, poskytovalo nám prostor a aby se nám v něm dobře dýchalo.

 

To zní hodně idylicky. Firmy na tohle skutečně slyší, snaží se lidem vyjít vstříc?

Řada českých společností, na rozdíl od těch nadnárodních, se snaží home office spíš zrušit, vrátit pracovníky do původního stavu. Ale i tady je snaha jim nějakým způsobem zlepšit pracovní prostředí. Bavíme se o takových maličkostech, jako je vymalování kanceláře, doplnění automatů na kávu nebo vodu. Jsou to drobnosti, ale dokážou člověku zlepšit život. Pokud však vedení společnosti neudělá nic a svým lidem jednoduše přikáže návrat a následně je zasype velkým množstvím úkolů, koleduje si o totéž, co vám udělá elektrická síť, když se jí po delší době vypnutí pokusíte zapnout. Pod náporem vám opět spadne.

 

Jsou rozdíly v tom, jak návrat do práce zvládají muži a ženy? A mění se to i s věkem?

Starší lidé se sice trochu hůř adaptují, ale na druhé straně mají nadhled. Mladší se zase rychleji a agresivněji adaptují na náhlé změny situací, ale mají tendenci přebírat i některé negativní zvyky. Je třeba kuriozita, že starší nemají takové obavy o zdraví jako mladí. Co se týká pohlaví, v téhle věci mají jednu velkou výhodu ženy – velmi jim pomáhá sociální inteligence a empatie. Tam, kde na pomezí ryze mužských kolektivů a týmů může docházet ke konfliktům, které jsou vyvolány tím, že lidi, kteří byli zvyklí fungovat samostatně, sestěhujete do nějaké kanceláře, jsou ženy ochotnější kooperovat.

 

 

Home office jako špatný sluha

Každý jsme jiný, je vůbec home office dobrý nástroj?

Home office je jako oheň. Je to skvělý sluha, ale mimořádně špatný pán. Pokud bych se mohl rozhodnout, určitě bych si ho ponechal jako nástroj podpory a motivace zaměstnanců. A také jako alternativu, a to nejenom pro epidemie, ale pro celou řadu jiných situací. Ostatně na home office jsme se naučili používat mnoho nástrojů, o kterých jsme před rokem a půl neměli ani ponětí. Pokud ale začnete lidi nutit, aby tento režim využívali, a začnete jim tím pádem měnit strukturu a formu práce, a zvláště pokud se to děje proti jejich vůli, stává se z toho výborného sluhy velice špatný pán, který vám nejen snižuje výkonnost, ale paradoxně i zvyšuje personální nároky. Na stejné množství práce totiž potřebujete víc lidí a taky víc lidí, aby je hlídali. Stává se také, že zaměstnancům klesá jejich kreativita a schopnost řešit problémy. A to vůbec nemluvím o tom, že mnoho z nás si vypěstovalo ohavně kulaté covidové tělíčko.

 

Neměli zaměstnanci občas pocit, že by měli být k dispozici pořád, když nechodili do kanceláří?

Když jsme na home office, je potřeba nějakým způsobem časově ohraničit moment, kdy se cítím být v práci a kdy v ní nejsem. Jedna z věcí, která se doporučuje, je ráno se obléknout, jako byste šli do práce. Někteří lidé klidně i vyjdou z domu a obejdou si budovu. Když se pak vrátí, tak vědí, že jsou v práci. Protože pracovat v pyžamu, úplně vynechat to takzvané dojíždění, znamená zakládat si na řadu negativních návyků a následně poruch. A to rozhodně nechceme.

Lidé, kteří si stěžovali, že home office prakticky znamená nepřetržitou pracovní dobu, jsou ti, kteří se bohužel dostali pravě do pasti, kdy se jejich vedení mohlo domnívat, že je to vlastně benefit, protože jsou doma v pyžamu nebo teplácích. Což pro ně znamenalo, že jsou 24 hodin denně v práci a neustále stresováni tím, co je čeká. Malým indikátorem, který ukazuje, že něco není v pořádku, je, pokud se v noci začínáte budit s tím, že jste v práci a kontrolujete telefon, jestli tam není zpráva od nadřízeného. Pokud se to děje, je už něco hodně špatně.

 

Netrpěli ale někdy i nadřízení tím, že neměli své zaměstnance na očích a nevěděli, jak pracují?

Záleží na tom, jak to manažer zvládl. Někteří měli potřebu kontrolovat velice intenzivně a svým zaměstnancům volali a kontaktovali je tak často, že to téměř hraničilo s obtěžováním a mobbingem. Vyžadovali velmi přesné a neustálé reporty o tom, co ten člověk kdy, kolik a jak udělal. Druhým extrémem bylo, když vedoucí zadali úkoly a následně na podřízené zapomněli až do okamžiku, kdy měly být splněny.

Je jasné, že oba přístupy jsou špatně. Zatímco ten první vás stresuje, ten druhý vede k tomu, že úkoly nejsou hotové. A je to chyba nadřízeného stejně jako zaměstnance. Takže je to o nalezení přiměřené míry kontroly a jejím následném dodržování. Po návratu z home office se však musí celý tento návyk změnit, protože máme nové podmínky, a co dřív byla příliš intenzivní kontrola, se stává teď například nedostatečnou a naopak.

 

Byla nějaká neobvyklá rada, kterou jste musel během covidu vašim klientům dát?

Ještě před rokem jsme měli pocit, že neobvyklé je úplně všechno, co děláme. Dnes s hrůzou zjišťujeme, že věci, které byly dříve neobvyklé, se naopak staly obvyklými. Jedna z věcí, která se mi moc líbila pro utužení kolektivu, byla firma, která uspořádala virtuální večírek po virtuálním komunikačním systému. Každý zaměstnanec dostal pevně stanovenou částku, za kterou si měl sám pořídit občerstvení, které bude popíjet a pojídat. A vítězem soutěže byl ten, který si pořídil nejluxusnější občerstvení. Vyhrál zaměstnanec, který neměl na stole vůbec nic kromě sklenice, ve které byl jeden lanýž.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama