Školy v přírodě jsou na nule, letní tábory s otazníkem

Nejistá sezona. Tak se dá shrnout pohled rodičů směrem k prázdninám. „Je nejvyšší čas, aby se kompetentní orgány státní správy vyjádřily k jarní a letní sezoně, kdy se konají školy v přírodě a letní tábory,“ upozorňuje Roman Houška, místopředseda představenstva Asociace dětské rekreace, která sdružuje organizátory těchto pobytů. Sám provozuje od roku 1993 čtyři volnočasové areály.

Už na podzim mnozí rodiče odmítali zaplatit dětem kroužky najednou a hradili je měsíčně. Jak situace vypadá v druhém pololetí?

Situace je jednodušší. Nikdo už neřeší, jestli má platit zájmové kroužky pololetně, nebo měsíčně. Neplatí se vůbec, protože žádné kroužky nejsou a výhledy na jejich zprovoznění jsou tristní.

 

 

A co online podoba kroužků? Někde se třeba předcvičuje na dálku gymnastika.

Na jaře minulého roku ještě rodiče měli předplacené kurzovné na druhé pololetí a nikdo nevěděl, že covid bude malér na tak dlouhou dobu. Mám zprávy, že tehdy online kroužky často fungovaly jako náhradní nouzová forma. Kolega, který má v asociaci na starosti kroužky, říká, že v tomto školním roce není tato forma pro rodiče příliš lákavá. Ano, někde to ještě dobíhá, ale i když statistiky neexistují, mohu říct, že to není žádná hitparáda.

 

Není lepší něco než nic?

Je přece jen něco jiného mít kroužek naživo s ostatními dětmi. Naši „kroužkaři“ dělají na školách třeba vědu hravou formou a během koronaviru jim zájem o online formu natolik poklesl, že už se ani nevyplatí ji dál dělat. A pro provozovatele je i problém udržet nadále své zaměstnance a spolupracovníky.

 

Sám doma vidím, že po dopolední online výuce není zájem pokračovat na počítači ještě později volnočasově. Vlastně se ani nedivím…

Zažívám doma něco podobného, už to trvá dlouho. Máme dva syny, kterým zoufale chybí sociální kontakt. Jsou starší než do první nebo druhé třídy, takže do školy stále nedocházejí, a je znát, že nevědí co roupama. Chybí jim sport, strašně zlenivěli, nemají pevný řád a rytmus a dělá jim problémy se ráno vůbec nastartovat.

 

 

Zmínil jste kroužky, které se odehrávají přímo ve školách. Jaké o nich máte informace?

Po jednání s ministerstvem školství mám pocit, že se vůbec nepočítá s tím, že by do konce školního roku mohly být volnočasové aktivity ve školách obnoveny. Navíc nikdo nemluví o kompenzacích pro jejich provozovatele, kteří jsou kvůli omezením ve finančních ztrátách. Šance na proplacení jejich škod ze státních zdrojů je zatím v nedohlednu, mnozí z nich tak nemají například z čeho vracet rodičům nespotřebované kurzovné.

 

Vaše asociace vznikla až s covidem?

Sdružili jsme se loni na jaře. Prvotním motivem byla ohrožená letní sezona 2020. Vypadalo to tehdy, že tábory vůbec nebudou, a když už, tak od srpna a jen pro skupiny do padesáti dětí. Pak se k nám přidali provozovatelé škol v přírodě a různých dalších pobytových akcí pro děti. Na podzim ještě přibyli „kroužkaři“. Dnes máme kolem dvou set padesáti členů včetně ubytovatelů.

 

Co aktuálně řešíte?

Třeba kompenzační programy za uplynulé období škol v přírodě, kdy ubytovatelům i pořadatelům vznikly škody. Velkým vybojovaným úspěchem je, že ministerstvo pro místní rozvoj uvolnilo pro ubytovatele 65 milionů korun za loňský červen.

 

A co se týká budoucnosti?

Pomalu se blížíme již k druhé jarní sezoně škol v přírodě, které se konají obvykle od dubna do června. Nemáme však žádné informace, co bude. Noví zájemci o školní pobyty se nehlásí. A školy, které převedly pobyty z jara 2020 na jaro 2021, mají opět problém. Nemají od koho vybírat zálohy, protože děti do škol nechodí. Nevědí tak, jak splní smlouvy uzavřené s provozovateli rekreačních areálů. Zbytečně vznikají nepříjemné střety, kdy školy říkají „nezaplatíme“ a provozovatelé oponují „ale máte podepsané smlouvy“.

 

Co by vám pomohlo?

Kdybychom slyšeli, že léto stoprocentně nebude zavřené a jak to bude s jarními pobyty. Potřebujeme, aby s námi někdo komunikoval. Slyšíme, že odpovědné osoby mají aktuálnější věci k řešení. Jak to ale dopadne, když to nechají na poslední chvíli, už víme z loňska. Myslíme si, že politici měli dost času na to, aby se letos neodehrál chaos obdobný loňskému jaru.

 

 

Už teď v únoru se platí zálohy na letní tábory. Jak to nyní vypadá? Bojí se rodiče, nebo jsou optimističtí?

Z naší členské základny máme zprávy, že rodiče přihlašují své děti na tábory, i když pomalejším tempem. Mnozí jsou na 50 až 70 procentech běžného standardu naplněnosti. Je však i mnoho pořadatelů zájmových soustředění, kteří mají podepsané smlouvy s ubytovateli, ale nemají dosud žádnou klientelu.

 

Čím to je?

To jsou ti, kteří dominantně neshánějí dětskou klientelu z vlastní databáze a reklamy na internetu, ale jsou navázáni na školní děti. Jejich letní soustředění bývalo vyvrcholením celoroční zájmové činnosti na školách. A pokud tyto kroužky odpadly, tak oproti minulosti provozovatelé nemají kde brát účastníky. Stále vyčkávají, jestli se situace změní, a jsou ve velmi prekérní situaci vůči ubytovatelům, u kterých jsou upsaní k určitému počtu lůžek a zároveň nemohou jít do škol, aby sehnali děti.

 

Pokud byl loni tábor zrušen kvůli covidu, mohli rodiče dostat peníze zpátky. Jak to ale letos bude, pokud se dítě nebude moct zúčastnit třeba kvůli nařízené karanténě v rodině?

Všeobecně platný recept bohužel není. Nedá se totiž říct, že by stát využil zkušenosti z loňského léta a něco se uzákonilo. Řada provozovatelů se však snaží své klienty přesvědčit, aby přihlásili děti i v nejisté době a zaplatili zálohu. Recipročně jim nabízejí komfortnější podmínky pro případ nějaké covidové nepříjemnosti. Takže mnozí mají ve svých podmínkách klauzuli, že se peníze v případě dění kolem covidu budou vracet v plné výši.

 

Rodiče si tedy musí pohlídat, jestli to zrovna jejich tábor nabízí?

Ano, je to individuální a je to otázka marketingu, není na to žádná unifikující legislativa. Řekl bych, že seriózní provozovatel si dnes nemůže dovolit lákat klientelu a zároveň nenabídnout beztrestnou anulaci pobytu se stoprocentní návratností v případě covidu. Zjišťoval jsem, jestli třeba pojišťovny vymyslely nějaký produkt, který by na takové situace pamatoval, ale nevypadá to. Občas se něco objeví, ale pak to zase mají ve výlukách šikovně omezené, nebo dokonce vyloučené.

 

Četl jsem, že loni zamířilo na tábory čtvrt milionu dětí…

Bohužel u nás neexistují žádná relevantní statistická data. I když se snažíme o celorepublikový monitoring, pracujeme jen s odhady. Podle všeho vyjíždí na školy v přírodě na 200 tisíc dětí ročně a na tábory ještě víc.

 

Jaká byla loni na akcích pro děti opatření proti nákaze a co plánujete letos?

Loni vznikl po dlouhých vyjednáváních asi sedmistránkový elaborát, kde se docela podrobně popisovaly některé nové povinnosti a pravidla, aby provozovatel předcházel šíření infekce v maximální možné míře. Máme k dispozici zajímavou analýzu z ministerstva zdravotnictví, která dokazuje, že dětské pobyty nejsou žádným velkým rizikem přenosu nákazy. Data za červenec 2020 ukazují, kolik bylo táborů, kolik na nich bylo dětí, a covid se objevil pouze na dvou promile z nich (v přepočtu onemocněly dvě děti z tisíce – pozn. red.).

 

Čeho se týkala ta pravidla?

Povinná byla třeba minimální osmihodinová proluka mezi výměnami turnusů na úklid a dezinfekci. I díky tomu se nedělo nic dramatického. Zajímavé však je, že pro školy v přírodě žádné podobné hygienické ani epidemiologické předpisy neexistují. Takže skončily letní tábory s jasně danými pravidly, a když 1. září začaly ty stejné děti přijíždět se školami na různé adaptační pobyty, nikdo netušil, jaká pravidla dodržovat. Žádné z ministerstev nám doteď nedalo odpověď. Takže až letos vyjede první škola v přírodě, dají se zase očekávat rozpaky při jednání se školami – jaké tedy platí hygienické standardy?

 

A pravidla pro tábory jsou jasná? Platí ta z loňska?

Netušíme, jestli se pro sezonu 2021 opráší zmíněný materiál, protože zatím nám ani nikdo jednoznačně neřekl, jestli letní sezona bude, nebo ne. Je zarážející, že na žádném ministerstvu neexistuje úředník, který by se specializoval na agendu pobytů pro děti a volnočasových aktivit.

 

Dvoutýdenní pobyty dětí v přírodě vypadají na skvělou možnost jakési karantény na příjemném místě, kdy jsou po kupě a neohrozí třeba seniory ve svém okolí…

V listopadu to dokonce vypadalo na oficiální variantu řešení – poslat školní děti do ubytovacích zařízení a tímto způsobem je odizolovat a zamezit mezigeneračnímu přenosu. Pomohlo by to provozovatelům a děti by se dostaly do přírody, mohly se učit i se trochu socializovat. Máte naprostou pravdu a je to náš argument, že zejména v případě škol v přírodě jde o homogenní skupiny, které se pouze přemístí z místa A do místa B. Konání škol v přírodě je však vázáno na úroveň PES 1, což vypadá, že je pro tento školní rok nedostižná meta. Zatímco na tábory se děti hlásí, u škol v přírodě je to absolutní nula. Přitom zálohy za loňské neuskutečněné pobyty byly převedeny do letošního roku. Chybí ale návod, co dál.

 

Sám pořádáte dětské pobyty od roku 1993, provozujete čtyři centra pro školy v přírodě a tábory. Co se v areálech děje nyní?

Problém je, že naše velkokapacitní areály se stovkami ubytovacích míst vyžadují každoročně poměrně silné injekce nejen do inovací, ale i do běžné údržby. Však všichni víme, kolik práce je jen kolem rodinného domku. Jenže když neproudí finance, budou areály velmi rychle chátrat. Druhý velký problém je s personálem. Vždy jsme fungovali na sezonní bázi od dubna do října, druhý půlrok byl spíše o přežívání. Lidé se z kuchařského oblečení převlékli do údržbářského, díky čemuž jsme si je mohli udržet celoročně. Máme před sebou už druhou ohroženou sezonu, mnozí zaměstnanci už nemají z čeho brát. Není to veselý příběh.

 

Vidíte světlo na konci tunelu? Je to pro vás léto a možnost dětských táborů?

Určitě se upínáme k létu, protože kdyby neměly proběhnout letní tábory, tak už to řada z nás bude muset zabalit. Udržet naše organizace, cestovky a areály při životě stojí dost peněz. Fixní náklady máme i v době, kdy klienti nejezdí. Loňské léto nám pomohlo v tom, že jsme se z minusových čísel dostali alespoň do nuly. Bez léta a bez kompenzací od státu bychom vůbec nepřežili.

 

 

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement

Mohlo by Vás zajímat

Reklama
Advertisement