Perlorodky na Šumavě chrání proti kaprům elektřina i ploty

V čem jsou perlorodky unikátní?

Je to náš nejdéle žijící živočich. V chladném a málo pohostinném prostředí, které perlorodce říční zpomalí metabolismus, se může dožívat až sto padesáti let.

Jsou tito staříci zajímaví ještě něčím dalším?

Aby se z larvy stala malá perlorodka, potřebuje ke svému vývoji lososovité ryby, na které je v daném prostředí dlouhodobě zvyklá. V našem prostředí je to pstruh obecný. Zárodky perlorodky se přichytí na jeho žábrách, kde několik měsíců parazitují. Po přeměně ve škebličku vypadnou a žijí v písku. Zajímavé je, že ryba, která jednou prodělala perlorodkovou „infekci“, si vytvoří imunitu a příště už se napadnout nenechá.

Čím se perlorodky živí?

Detritem, což jsou zbytky drobných živočichů a úlomků rostlin, které se do vody dostávají z luk, mokřadů, pramenišť a lužních lesů. Každá perlorodka tímto způsobem denně přefiltruje až padesát litrů vody.

Musí být voda čistá?

Ano, to je základní předpoklad. Proto to u nás s perlorodkou říční vypadá nejnadějněji na horním toku Vltavy, konkrétně poblíž Mrtvého luhu, což je první zóna Národního parku Šumava.

Právě tady, poblíž mostu u vesnice Pěkná, jsem v létě narazil na zařízení, které má perlorodku chránit, ale jehož účel jsem si nedokázal úplně vysvětlit. O co jde?

Testujeme tady bariéru, která má zabránit migraci kaprovitých ryb z Lipenské nádrže. Ty odtud vytlačují pstruhy, bez kterých se vývoj perlorodek neobejde.

Pstruzi se nechají vytlačit tak línou rybou, jako je kapr?